Dekalóg
Dekalog, cztery
Obsahy(1)
Čtvrté přikázání Cti otce svého a matku svou nachází v tomto komorním filmu složité zdůvodnění. Po odletu otce (Janusz Gajos) na služební cestu najde vysokoškolačka Anna (Adrianna Biedrzynska) v bytě obálku. V dopise své zesnulé matky vyjde najevo, že Michal není jejím otcem. Šokující zjištění ji přivádí do rozpaků: žila a žije s cizím mužem, kterého milovala a miluje opravdu jen jako otce? (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (31)
„Cti otca svojho i matku svoju” / Annu, 20-ročnú študentku - tretieho ročníka PWST (hereckej školy), momentálne trápi viacero vecí súčasne, medzi ktorými sa napríklad nachádza i jej očividná "krátkozrakosť", keďže len včera sledovala lietadlo, ktoré z diaľky videla rozmazane, a preto sa následne rozhodla, že si pôjde dať poriadne vyšetriť svoj zrak, čím možno dokonca poteší i svojho otca Michała, ktorý práve odlietal z tohto aeroplánu! Teda, akonáhle sa vráti z cesty, tak ju zrejme ani nespoznáva, či lepšie povedané, bude i šokovaný, čo mu to tá Anka vlastne do očí rozpráva...? Ďalej už radšej prejdem rovno k veci. Totiž, jestvuje jedna, konkrétna obálka, na ktorej je napísané, „Otvoriť (až) po mojej smrti”, pričom vo vnútri je zároveň i „dopis”, ktorého priamy obsah by mohol byť pre potenciálneho adresáta - mimoriadne bolestivým skonštatovaním danej situácie, ktorý by v podstate mohol otriasť samotnými základmi vzťahu otca a dcéry. Ale nakoľko je „zakázané ovocie” len tak lajdácky položené v zásuvke, akoby ho niekto takto, priam úmyselne nechal vystaviť na svetlo sveta, tak pokušenie je o to oveľa väčšie, čo dievčina pociťuje čoraz väčšmi, a tak sa chystá si z neho odhryznúť, čo by ju mohlo celkom mrzieť, však? Tak, prečítať si, alebo si neprečítať tento list, to je otázka. No, ani zďaleka to nie je všetko, čo sa týka samých prekvapení. To je iba začiatok. / Tentoraz predsa udelím maximálne hodnotenie, pretože režisér a scenárista v jednej osobe, Krzysztof Kieślowski, skúša na diváka veľmi zaujímavú hru, ktorej kľúčovú pointu odhalí až na úplnom konci, tým ma takpovediac po celý čas úspešne vodil za nos, čo jednoznačne kvitujem. A. Biedrzyńska sa vo svojej postave očividne cítila, ako ryba vo vode, čo podtrhovala svojim bravúrnym, hereckým výkonom, na ktorom bolo vidieť, že jej náramne sadol. Filmový tatko nebol na tom o nič horšie, rovnako sa snažil upútať divákovu pozornosť, čo sa mu tiež podarilo. Skrátka, vzájomne sa väčšinou dopĺňali, miestami až príliš. Kameraman, Krištof Pakulski, odviedol (nad)štandardnú prácu, lebo jeho interiérové zábery sú vskutku ozaj pozoruhodnými, že si ani koľkokrát neuvedomujem, ako ten čas rýchlo letí. Pri sledovaní sa nenudím. Baví ma. Vidno, že si dali na tom všetci extrémne záležať. ()
Čtyři hvězdy si film určitě zaslouží, i když musí přiznat, necítil jsem se při něm dobře. Dávám tedy přednost (jakési) objektivitě před vlastním (subjetivním) vztahem k tématu. A přitom je to téma naprosto vzrušijící: Anna a Michal žijí svůj život v (incestuální) lži, která dalekosáhle ovlivňuje jejich život. Když se vyskytne možnost poznat pravdu (a tedy možnost korigovat svůj život podle ní), společně ji odmítnou. Společně se rozhodnou, že pravdu znát nechtějí, že jakékoli narušení statu quo ante, jakýmkoli směrem (etablování vztahu otec-dcera nebo drastická změna na milenec-dcera), může fatálně narušit křehkou ekvilibristiku jejich vztahu. Pozn.: Přitom samozřejmě nesmíme zapomenout na lest (záměna pravého dopisu za falešný), ke které se Anna uchýlí, aby jejich vztah eskalovala, a která vlastně tvoří osu celého příběhu. ()
Další zajímavý samostatný filmeček ze série. Tentokrát o tajemství zemřelé matky. Docela by mě zajímalo, zda nepůsobil v silně pobožném Polsku lehce kontroverzně, když se jemně dotýká tématu incestu, i když vlastně o incest nejde. Je to taková malá záhadička. Vlastně nevím, ¨který dopis byl na konci spálen, ale není právě to na filmech to dobré - víceznačnost? ()
Rozhodně to není díl, který budu považovat za nejlepší, ale když jsem se na to koukal a sledoval jsem to téma, tak jsem si říkal, že je to docela odvážné, ale zároveň jsem si říkal, že by bylo možné pojmout to i trochu jinak. Přesto z toho Kieślowski vyšel tak, aby měl chytrý film a ne nějaký fetiš pro nadšence. ()
Tak trochu opak předchozího dílu, který k němu má zároveň nejblíž. Oběma totiž chybí trest, jenže kde třetí epizoda zobrazuje postavy, které bez něj nedojdou žádného ponaučení a své chování nijak nezmění, ve čtvrtém si naopak samy projdou malým očistcem, který zkouší meze jejich chování, a z něj vyjdou čistší. Podobně je to i s jejich chováním. Kde předchozí přikázání ukazovalo nepochopitelně se chovající charaktery jako Z pera básníka, kterým teprve závěrečná pointa propůjčila uvěřitelnost, skoro celý následující díl téměř vědecky zkoumá psychologii otce a dcery, ale zvláštní a trochu křečovitý konec na té reálnosti trochu ubírá. Přesto díky tomu, s jak extrémní situací zde Kieslowski konfrontuje jednoduché etické pravidlo je pro mě tato epizoda jednoznačně nejlepší z celého autorova desatera. ()
Reklama