Krajina ve stínu

[VIDĚNO 21.12.2020] ______ Bohdan Sláma je odjakživa znám svými celovečeráky, jejichž prostřednictvím vypráví příběhy v kterých se s citem věnuje lidem marginalizovaným, ať už sociálně znevýhodněným, či opuštěným - přičemž jeho nejnovější filmový příspěvek, 'Krajina ve stínu', který s jeho tvůrčím rukopisem má popravdě máloco společného, vyvolal minulý rok při závěru Letní filmové školy takřka enormní haló - a to nejen díky své řemeslné pompéznosti, ale především kvůli tématu, o němž referuje - tedy o jedné z nejtemnějších kapitol českých dějin, která je mnoha vlasteneckými historiky záměrně tabuizována, poněvadž boří idealistický mýtus o "dobrých češích". I když snaha o smíření v sudetoněmeckém sporu probíhající od 90. let 20. století nese své plody, ještě stále se jedná o frustrující historické stigma. 'Krajina ve stínu' je i proto dalším potřebným krokem k zahojení této rány, třebaže do ní pomyslně sype pepř a sůl - a i sám Sláma si velmi dobře uvědomoval, že adaptovat tuto komplexní historickou kapitolu na stříbrné plátno vyžaduje nadlidské usilí už jen z toho důvodu, že samotná produkce snímku trvala celých deset let.... 'Krajina ve stínu' je v samotném jádru minimalistická sugestibilní kronika o nekomfortní historii Sudet, kde se odehrává společenský rozpor koexistence obyvatel zastávající dvě diametrálně odlišné ideologie - jedněch česko-německých obyvatel kteří se bezpřísežně oddají fanatickým sympatiím nacismu - a původních čechů žijících v pohraničí, kteří musí čelit konfliktům rozpínajících se spárů Hitlerovy Třetí říše. Snímek tak kolektivně rámuje osudy širokého portfolia několika postav exponovaných na půdorysu událostí 30. - 50. let, a posléze s časovým odstupem identické aktéry staví do kontrastu jejich profanovaných konsekvencí, které zhýrají jejich zatemněné duše spojené s neméně krvavou minulostí. Tím Sláma dává vzniku baladické participaci, která z emeritních antagonistů vytváří nové oběti - divák posléze nedokáže navázat empatie ani s jednou stranou morální barikády. Přesto se Sláma nutně nesnaží přepnout do role alibistického mravokárce, ale pouze prezentuje komplexní metastrukturální anatomii zla, které do jisté míry dřímá v každém z nás - ani nesoudí, ani nerelativizuje, protože samo souzení i vina (jak diváci vidí uvěřitelně a lidsky věrně, bez přehrávání a morálního kýče) jsou relativní.... Jelikož je 'Krajina ve stínu' točena na klasický filmový pás a na cinemascope v extrémně širokoúhlém záběru, kameraman Diviš Marek se zde suverénně pokouší o expresionismus, ale výsledný atak na emoce vždy skomírá na půli cesty - nemluvě o ambicích zakomponovat poetickou složku, z čehož se seč to jde sám Sláma snaží vydojit maximální impozantnost - leč oku lahodící černobílý filtr nezahalí nedostatky, které se přes rádoby sychravý kolorit nezadržitelně derou na povrch. Valná většina problémů snímku navíc tkví v příliš frigidní koncepci schematicky modelového scénáře Ivana Arsenjeva, jehož prostřednictvím se snaží naroubovat naturalisticky pojaté velké dějiny na malichernou každodennost sudetských sedláků, z nichž se posléze stanou antihrdinové - což jsou ostatně dikce, které stojí v rozporu proti uměleckému záměru režiséra a kameramana. Je sice fakt, že Marek kamerou provádí hotové divy a vytváří ohromující obrazové konstelace jednotlivých venkovských kulis - z hlediska formalistického hlediska nelze vyjma nevýrazné mizanscény těžko co vytýkat - jenže v rámci narativu to je jinej valčík - neboť koordinace poměrně monodimenzionální fabule (obsahu) a mozaikovitě strukturovaného syžetu (kompozice děje) je velmi nekoherentní a značně inkonzistentní - rytmika děje tak nahodile kolísá a stoupá vzhledem k okolnostem a disrupci. Nemluvě o nekompatibilních post-synchronech, které jsou neuvěřitelně rušivé, až iritující.... Snímek tak ve výsledku působí jako oživlé obrazy, leporelo patologických výjevů a dilemat z venkovského života od pospolitosti hospody, přes erotiku na seně, až po drůbeží hejna. Přes veškeré negace je však 'Krajina ve stínu' obdivuhodnou baladickou epopejí vypovídající o banalitě krutosti a pomstychtivosti, ideologické nevraživosti, celkové nesmyslnosti nacionalistického fanatismu, a jiných společenských problematik, které jsou v současnosti stále více aktuální a rezonující - a jednoduše v rámci současné tuzemské produkce netradiční audiovizuální milník, který se bezprecedentně řadí k nadstandardům české kinematografie a vrcholům minulého filmového roku.... // VERDIKT: 7,9 schnitzelů pro obergruppenführera Braumma z 10 // (16.03.2021) (menej) (viac)