Večný svit nepoškvrnenej mysle

Příběh o boji se svou hlavou a ,,vyšší" mocí. A že se vše stejně vrací v kruhu. Pěkná podívaná, po které jsem začal přemýšlet nad existencí svých vzpomínek. (17.07.2017)

Vskutku nádherný film, který vždycky pohladí na duši toho, koho se láska jenom letmo dotkla, ale tím myslím tu skutečnou lásku, která neunikne a nevyprchá při prvním klopýtnutí... A nemůžu si pomoct, ale jakákoliv stránka filmu je dovedena až k samotné hranici dokonalosti. Samozřejmě se není třeba zmiňovat o scénáři, a to, že takovéto filmy v Americe neuspějí nebo tolik nevydělají jenom potvrzuje fakt, že Kaufman háže perly sviním (milostné dialogy jsou opravdu memorable). A přitom se jedná o jeden z nejoriginálnějších filmů posledních let, a to nejen obsahem, ale i formou, která je střižená na jedničku. Bohužel tu nemůžu rozpitvávat jednotlivé finesy, abych vám neprozradil pointu, ale máte se opravdu na co těšit. Přidejte si k tomu 2 opravdu skvělé herce, a to v polohách, o kterých se snad ani jim nesnilo a vyjde vám nádherný spletenec dvou osudů, který stojí za to si ho pustit, v jakékoliv náladě a jakékoliv roční době a teploučko nebo chládek se vám rozlije po celém těle...Jak šťastný úděl vestálky, již ničím vinit nelze! A svět již zapomíná, ba možná zapomněl. Je věčný svit neposkvrněné mysli, v níž každá modlitba je vyslyšena a každé přání odloučeno... A vzpomínky? To je přeci to nejkrásnější, co máme a za nic na světě bych se jich nechtěl zbavit. A to jsem věděl už dávno před zhlédnutím tohohle báječnýho filmu... (22.04.2006)

Jimma Careyho jsem neměl nikdy moc rád; byl pro mě tím ulítlým hercem z ještě ulítlejších komedií. Ovšem ve Věčném svitu neposkvrněné mysli je to úplně jiný herec. Už jsem hodně dlouho neviděl tak dokonalý romantický film, ve kterém musím i přemýšlet, abych pochopil všechny souvislosti. Vážně hodně dojemné, zvláště to závěrečné rozhodnutí o nezdolnosti a odhodlání překonat i osud... (12.10.2008)

Bohužel nedokážu docenit toto vyzdvihované dílo. Příběh se z mého pohledu vleče, neoslovil mě, místy je zmatečný či naroubovaný.... (13.02.2009)

Konečně jsem se i já dostala k tomuto úžasnému filmu a rozhodně nelituji. Je právem vychvalovaný. Není nijak matoucí, je příjemný, romantický a zvládnutý po všech stránkách. Skvěle ukočírovaný nápaditý scénář a jako třešnička ho zdobí věrohodné herecké výkony. Určitě by se něco na rýpání našlo, ale proč se nenechat jednou za čas okouzlit, aniž bychom hledali chyby? ;) Skvělé pokoukání. (01.03.2010)

Na filmu si nejvíc cením nápadu a hereckých výkonů a tady se mi dostalo obojího. Hlavně sem si po shlédnutí tohoto filmu začala Jima Carreyho vážit jako herce - bravurně totiž zvládá kromě komediálních rolí i role naprosto opačného charakteru. 90% (14.01.2011)

Film působí dost komplikovaně a v domnění, že mi snad něco uniklo, a také z respektu k převážně příznivému hodnocení, jsem napoprvé udělil dvě zdrženlivé hvězdičky. Po několika měsících jsem se k filmu vrátil s poctivým úmyslem odhalit kvality díla, které mi prve unikly. --- Bohužel musím konstatovat, že film žádné kvality nemá. Jde o příběh muže a ženy, kteří spolu chodí, pak jeden na druhého chtějí zapomenout, a nakonec si řeknou, že to přece jen ještě zkusí. Takto shrnutý děj působí triviálně, ale nemusel by být. Kolik milostných příběhů je prostých, a přesto silných! Jenže na to zde nemáme charaktery. Muž je milý, ale prázdný, a ta žena je sobecká a lehkomyslná, citově nevyzrálá, povrchní a lásky vůbec neschopná. Takové typy nic silného prožít nemohou. --- Skutečnost, že ono „zapomnění na druhého“ má zajistit sci-fi technologie, to je pouhý nátěr, umožňující do příběhu vložit řadu snových, popletených a řádně barevných obrazů. Je to klasický trik - hromada banalit obklopená atraktivní aurou, která má vzbudit zdání závažnosti, ba až intelektuální hloubky. --- Nemohu se ubránit srovnání s některými hvězdami pop-music. Když Madonna leze na Kříž nebo Pink Floyd bourají Zeď, milióny lidí věří, že se děje něco silného a chytrého. Svým způsobem mají pravdu: tihle šarlatáni jsou skutečně velmi chytří obchodníci. (20.02.2011)

Haluz jako svině, vynikající Jim Carrey a Kate Winslet, perfektní originální film s úchvatnou muzikou a vymakanými střihy a kamerou. Bezva!! (19.03.2012)

Pro mě příliš zmatené. 1)  Kaufmanovy scénáře mě příliš neoslovují (z 8 filmů uvedených na ČSFD jsem viděl 4 - 3 x 2 hvězdičky, jednou tři)._____ 2)  Není pro mne tedy překvapením, že ani tento nepříjemný snímek se mi do srdce nezapíše. Možná mi chybí více soustředění, možná více pochopení. Ale nelíbí se mi. Důvody dobře popisují odpadové a jednohvězdičkové komenty. Ovšem vymazat z paměti si ho nenechám._____ 3)  Jo a Clementine je protivná holka, kterou bych nechtěl ani po lobotomii._____ 4)  42letému Jimu Carreymu to sluší jako vždy ve vážné roli. 23letý Elijah Wood se tu moc neprojevil, ale taky to šlo._____ 5)  Výstižný koment: Maq (hodnotil odpad). (26.01.2022)

Pro mě jednoznačně nejlepší film uvedený v uplynulém roce( 2004) do kin. (20.06.2005)

Nudny a lehce predvidatelny "odvar" nebo "variace" na Code 46. Takto ze ma vypadat super scenar? HAHA... (13.03.2006)

Kaufmanovi se zřejmě podařilo napsat nejlepší scénář ve své kariéře, který umocnila výborná Gondryho režie. Režisér se vesměs vyhnul počítačovým trikům a vsadil zejména na práci s kamerou. Vizuální stránka dodává příběhu další rozměr a divák má autentický pocit, jako by se to odehrávalo v jeho hlavě. Superlativy si zaslouží také herecké výkony. Jim Carrey dokazuje, že umí zahrát i jiné než komické role s grimasami klauna. Jeho introvertnost navíc umocňuje gejzír živelnosti Kate Winslet. Svých rolí se na jedničku zhostili také představitelé kliniky Lacuna - Tom Wilkinson, Mark Ruffalo, Elijah Wood a Kirsten Dunst. (02.04.2006)

Film jsem pustil, aniž bych tušil, o čem vůbec je. Přiznám se, že napoprvé jsem nepřekonal ani úvodní pětiminutovku a i na druhý pokus jsem se musel hodně překonávat, abych jej neodložil nadobro. Film začal být zajímavý až s první scénou Elijah Wooda. Příběh najednou dostal nečekaně rychlý spád, začal se dostávat do zvláštních sfér a naprosto mne pohltil. Poté jakoby zase na hodně dlouho ustal v naprosto stejné rovině, než se nakonec rozběhl. Nahoru – dolů. Hluchá místa jsou běžná, zde to byly podstatné pasáže. Věřím, že při dalším sledování bych to třeba vnímal jinak, ale to mě zrovna neláká 65% (23.01.2012)

Jim Carrey výjímečně ve vážné roli a celkem to jde. Na to, že se jedná o tak oblíbený film, jsem pravděpodobně nepochopil pointu. Jestli to byla láska i přes všechny překážky, tak mě trefte palicí do hlavy, třeba poté pochopím. Poměrně mě to nudilo, ale koukat na to ve dvou, tak je výsledek asi jiný, nevím :D (31.10.2013)

Kombinace Kaufmanovy šílené geniality a schopnosti nabídnout divákovi jiný pohled na svět, skoro jakoby do jeho zákulisí, naprosto fantastického a charismatického výkonu Kate Winslet, ze které nešlo spustit oči, spolehlivě výborného Jima Carreyho a skvělého cítění debutujícího režiséra Michela Gondryho, který přesně formuloval Kaufmanovy zběsilé nápady, se povedla na výbornou a zaslouženě sklidila potlesk na celém světě. Obzvlášť silně to zapůsobí na ty (z nás), kteří znají Carreyho příběh a pohnutky z vlastní zkušenosti. (Snad jen malá výhrada, nejspíš ryze subjektivní - kdybych o tom filmu předem neslyšel takovou chválu a kdyby tam nehráli tak skvělí herci, asi bych nepřetrpěl ani prvních deset minut. Doopravdy mne to chytlo a nepustilo až po půlhodině). (31.01.2005)

Lidská mysl je komplikovaná tak jako tento film anebo tento film je tak komplikovaný jako lidská mysl? Odpověď (možná) (ne)najdete v tomto filmu, kde Jim Carrey opět dokazuje, že není jen mistrem grimas v prvoplánových komediích! (29.09.2008)

Prvý krát (a až doteraz naposledy) som videl tento film, keď som mal asi 13 rokov. Netvrdím, že sa mi nepáčil, ale nejako ma vtedy nezaujal. Jima Carreyho som mal zafixovaného ako komika, a ako fagan, som si nerád búral nejaké moje zaužívané predstavy. A Carrey ako herec vo vážnej úlohe? Nikdy! A ešte romantické filmy rozhodne nepatrili k mojim favoritom.... Ale to ani teraz. Tak, ale to už bolo dávno a tak som si tento veľmi zaujímavý titul znova zopakoval. A čuduj sa svete.... Ono to je podľa mňa jeden z najlepších a najkrehkejších romantických filmov aké som kedy videl a rozhodne aj aké boli kedy nakrútené. Celá tá štruktúra a kostra je postavená geniálne, na silných základoch, takže nečudo, že tento kúsok dostal Oscara za najlepší pôvodný scenár. Skôr sa čudujem, že tých sošiek nebolo viac. Celá tá sila a nádhera vám dopne a rozžiari sa až pri konci.... A to si budete myslieť už pri mazaní pamäte, že už presne viete čo sa deje. Celý ten koncept páriku v ktorom je nesmelý zúfalý muž, ktorý si veľmi nedôveruje a zúfalé dievča, ktoré sa nemá rado... Je proste perfektný... Zo života.... Hoci sú si nesmierne odlišný a niekedy nedokážu vydržať spolu na jednom mieste, vo svojom jadre a podstate sú neoddeliteľný... Preto sa hneď po vymazaní pamäte stretnú a znova spadnú do toho istého ľúbostného vzťahu ako predtým. Nemám tomuto fakt čo vytknúť..Úprimná komorná atmosféra, skvelé herecké výkony a veľmi zaujímavý nápad s hraním a mazaním spomienok... Rozhodne odporúčam.. Je to nádherný film. (23.07.2015)

Tento snímek mě jaksi minul. Neříkám, že je to úplná tragédie, ale moc se mi to nelíbilo. Hodně jsem se ztrácel v moři děje a ani konec mě nezachránil před utonutím. Herecky je to nadupané, ale bez většího efektu. Nedoporučuji. (28.05.2017)

Zhliadnuté druhýkrát tak po piatich rokoch. Tentokrát ma to dostalo. Minulý rok som mal do školy napísať rozbor tohto filmu a dnes mi ho bolo ľúto vymazať z pracovnej plochy, tak ho aspoň priložím sem: Z pera dnes už takmer legendárneho scenáristu Charlieho Kaufmana vyšiel príbeh, ktorý je nielen neotrelým naratívnym experimentom, no zároveň nie je samoúčelný, veľmi presne slúži idei diela, ktorou je akási forma eseje na tému romantických vzťahov ako súčasti našich životov. Dosahuje tým nielen tradičnými kolíziami charakterov, ktoré tak dobre poznáme, ale do romantického žánru nenápadne primiešava i žáner sci-fi. Centrom diania je tu spoločnosť vymazávajúca spomienky na nášho bývalého partnera. Hlavný hrdina Joel sa dozvedá, že si tento netradičný zákrok dala urobiť jeho bývalá priateľka Clementine. Veľmi ho to zranilo a tak nad rovnakým riešením uvažuje aj on. Až pri divokej ceste, ktorou si prechádza vo svojej hlave, si začína uvedomovať, že napriek tomu, že bolesť, ktorú zažil, je neúprosná, prináša nám i veľa múdrosti, vzťahy nám nedávajú iba bolesť, ale aj mnoho životných skúseností, učia nás o sebe samých aj o našom vzťahu k ľuďom ako takým. Joel sa procesu začne neúspešne brániť a chce si jednu, dve, či tri spomienky uchovať, vzhľadom k tomu, aké dôležité pre formovanie jeho osobnosti boli. Čoskoro sa teda dozvedáme, že Joel a Clementine, ktorí na začiatku sujetu predstavujú dvoch neznámych ľudí, ktorí si pripadajú trochu povedomí, sú v skutočnosti bývalí partneri, ktorí obaja úmyselne prišli o svoje spomienky na toho druhého. Dozvedáme sa teda až spätne, že film je rozprávaný retrospektívne. Táto chytrá slučka v rozprávaní (vďaka ktorej je film jednoznačne silnejší druhým zhliadnutím) nám umožňuje prežiť si záverečnú katarziu, kedy sa Joel s Clementine dávajú znova dokopy, obaja s vedomím, že im vzťah vysoko pravdepodobne i tentokrát nevyjde – avšak tentokrát už bohatší o uvedomenie, že i tak stojí za to sa niekomu odovzdať a niekoho naplno milovať, napriek tomu že to môže kvôli osobnostným rozdielom skončiť a že tento koniec prináša aj veľkú mieru bolesti. Podobne obohatený je teda v závere divák, ktorý si neraz prešiel podobnou skúsenosťou a môže si ju viac vážiť, napriek jej ťažobe. Pretože práve nekončiaca bolesť zo zlomeného srdca nám dokáže vyvrátiť prchavosť lásky a zdôrazniť jej jedinečnosť. (05.08.2017)

Příběh na téma osudové lásky a toho, že nikdo není dokonalý. Zní to jak z telenovely, ale to by nesměl psát scénář Charlie Kaufman. Ten z provařeného tématu udělal opět osobitou podívanou, navíc s perfektními hereckými výkony a zajímavou vizuální stránkou. (12.08.2004)