Umučenie Krista

Poněkud krvavé, ale hlavně nudné: nějakýho chlápka odsouděj a pak bičujou a nutí nést kříž, na kterým ho chtějí ukřižovat - on pořád znovu a znovu padá, trvá to celou věčnost - jen ta cesta s křížem trvá snad polovinu filmu (ještě že existuje u DVD rychloběh). Navíc je snad třetina filmu točena zpomaleně. Ještě se mu pořád vybavujou vzpomínky na dobu předtím, kdy byl celkem v pohodě a hlavně ne tak zakrvavenej. No nechci spoilerovat, tak vám nepovím, jak to s tím hlavním hrdinou dopadlo, ale ten konec je takovej zvláštně otevřenej. Akorát snad hudba bylo celkem fajn, ale i tu si radši pustím samostatně na soundtracku. Takhle nezbývá snad jen ocenit práci maskérů. Jinak vážně: Douglas a Tetsuo to vystihli vcelku přesně. (06.12.2004)

Standardní velkofilmové zpracování, barokně strnulé tváře herců, pokus o výraznou výtvarnou stylizaci, samoúčelně vystupňovaná brutalita, výborný soundtrack.... A toto vše se ve službách posvátného účelu filmu. Mel Gibson a Benedict Fitzgerald zvolili scénáristicky velice jednoduchou fintu, kdy do dlouhého pásu utrpení a příkoří Ježíše Krista vkládají na příhodných místech reminiscence na důvěrně známé evangelijní scény, které mají posílit poselství filmu. Poselství, které já osobně považuji za nejproblematičtější část nově zrozeného fenoménů. Tento fenomén promlouvá přesně k té části publika, která je znalá biblické tématiky. Promlouvá způsobem nikoli dialogickým, ale čistě ilustrativním. Tady máte hrdinu, tohle mu udělali zlí farizejové a škodolibý lid Jeruzaléma a vy se mu teď musíte cítit zavázáni. Kdo byl Kristus, jaké je jeho poselství světu – tím se Umučení zabývá jen velmi útržkovitě. Není výpovědí, je jen krvavým vykreslením jednoho z největších příběhů lidské historie. Největších a nejpůsobivějších. Mel Gibson vlastně podal to nejlepší svědectví o stavu současné americké kinematografie. Divákovi není než sedět a zírat, "vypravěč" myslí za něj. Nikdo po vás během filmu nežádá přemýšlení, tázání se, interpretaci; i to nejsilnější – tedy Kristův zápas s pochybami o svém poslání – musí být tematizováno do trapně doslovné postavy ďábla. Vaším jediným posláním je tak sledovat tok pečlivě přežvýkané a promyšlené "pseudoreality“, která zcela pozbyla na symbolické platnosti a stává se krvelačným přímým přenosem z největší popravy starověku. A tak zatímco krev stříkala až do orchestru, make-upem pomazaný James Caviezel svinil zem umělou malinovkou a vydával hrdelní zvuky, vzpomínal jsem na středověké liturgické drama, kde se s nadhledem a lidskou laskavostí líčí tentýž příběh – nevázaně, hravě, s fantazií a stokrát působivěji. Protože zatímco tam se jedná o oslavu lidského života, v Gibsonově „veledíle“ jde pouze o ohlušující vzývání zbožštělé smrti. Aneb: "mediální událost" opět jednou zvítězila nad uměleckou kvalitou... Ani tak špatný, ani tak dobrý film, jak někteří tvrdí. (06.04.2004)

Hodnocení filmu je čistě subjektivní záležitostí - a u "Umučení Krista" to platí dvojnásob. Navíc je nutné mít alespoň základní znalosti o Ježíšovi a osobách a událostech s ním spojených. Gibson totiž rezignuje na nějaké vysvětlování a rovnou vypráví...Záleží na tom, jak moc jste schopni akceptovat víru. A to nejen víru zosobněnou křesťanstvím - myslím tím víru v cokoliv "nad námi". Tady totiž nejde o vlastní filmové kvality, u "Umučení Krista" jsou jen prostředkem, jak přiblížit poslední hodiny Božího syna. Radím vám, nebojte se a přes veškeré rozporuplné reakce, přes váš případný ateismus, přes všechny předsudky, které chováte - "Umučení Krista" je film, který si zaslouží vaši pozornost...Možná na konci zjistíte, že pro vás tenhle "příběh příběhů" získal nový smysl a rozměr. A možná ne. Volba je jen na vás. (07.07.2006)

Umučenie Krista je komorný, až divadelný film s dych tajacim veľkoplátnovým pojatím. Jeho podstatou nie je mohutná historická výprava, ale pôsobivosť perfekcionisticky nakrútených scén, odohrávajúcich sa - či už v interiéroch alebo exteriéroch - na niekoľkých desiatkach metrov štvorcových. Film začína scénou honu na "nejakého zúfalého mladíka", pokračuje jeho lynčovaním a končí jeho smrťou. O tom, kto sa skrýva pod kapucou a kto sú ostatné tváre na plátne, sa dozvedáme až z krátkych flashbackov počas jeho mučenia. Odhalenie ich identity prehlbuje náš vzťah k Ježišovi z Nazaretu a tiež precítenie bolesti, ktorou sami prechádzajú. Sila filmu spočíva v zobrazení neopísateľného utrpenia človeka s veľkým srdcom, spôsobeného ľudmi bez srdca. ___ Mel Gibson volí čestnú cestu rozprávania bez náznaku sentimentu. Zostáva nestranný a v lynčovaní muža sa doslova vyžíva. V spomalených záberoch, v navršujúcej sa bolesti trpiteľa nám dáva v rovnakom pomere pocítiť aj jeho fyzickú bolesť, aj zverstvo sadistických pudov jeho katov. Tento šokujúco chladný nástup v prvej tretine nás priklincuje do sedadiel, aby neskoršími flashbackmi s Ježišovými duchovnými výrokmi celú makabrozitu prehĺbil a dal jej zmysel, emócie a filozofický rozmer. Mučeník a jeho katovia sa stávajú čoraz výraznejšími stelesneniami hodnôt dobra a zla a spolu vytvárajú "dielo", ktoré navždy zmení ľudské dejiny. ___ Film si drží pomalé tempo a trvá cez dve hodiny, no nenájdete v ňom jediný záber, zvuk, strih, ktorý by v ňom nemal svoje miesto a nevyvolal by vo vás potrebnú emóciu. Je to hypnoticky plynulá, ponurá báseň, nesúca na chrbte obrovskú, každou minútou sa ešte viac prehlbujúcu váhu naliehavosti. Buď odvraciate zrak, alebo zatajujete dych, alebo premýšľate nad tým, čo bolo povedané. (16.03.2004)

Rozporuplnost pocitů z tohohle filmu dosáhla té míry, že budu muset ještě počkat s hvězdičkama kvality na další projekci. Nicméně jako první zhodnocení mě napadlo spojení "zbytečně brutální hraný dokument".... K brutalitě - Nevím, co si o nás divácích dnešní tvůrci myslí, ale já osobně k silnému prožitku nepotřebuji polopaticky ukázat naturalistické "všechno". Asi nechápou, že to "všechno" přestává po určité době fungovat a působí spíš kontraproduktivně. Scorseseho průběh samotného ukřižování na mě působí víc i když si to "všechno" musím jenom domyslet.... K filmu: Film by podle mého měl umět působit svým příběhem na diváka sám o sobě. Předpoklad, že divák bude znát knižní předlohu je špatný. Uvedení do děje by určitě nezaškodilo ať už formou počátečních titulků nebo jakoukoli jinou. Takhle jde "pouze" o dokument něčeho, k čemuž souvislosti musíme znát..... Ale zbytečný film to určitě není. Už jenom jakou diskusi vyvolal (třeba jenom v mojí rodině :) (12.04.2004)