Po životě

I když tu Ricky na potkání každého stírá, není to řachanda, ale naopak dost deprimující záležitost, která se postupně překlopí do feel good story. Má to fajn postavy a hlavně srdíčko, velmi silný moment byla Rickyho kontroverzní pomoc feťákovi, ale všechno to rozjímání o smyslu života vyústilo jen do pár ohraných mouder. (25.04.2020)

Tak tohle mi fakt nesedlo... hromada sentimentálních, dojemných keců v hábitě Gervaisově černohumorným poker faceu. První serií jsem se prokousal i přes to, že už jsem to chtěl vypnout pod tou tíhou nudy, otravy a bezvýznamnýho tlachání o životě už u třetího dílu. Nakonec se to vyvinulo vcelku pěkně a jako celek to docela funguje... Pak začal první díl druhé serie a všichni vydepkaření protagonisti mleli furt dokola prakticky to stejný, jen se problémy posunuly jinam. Venezuelská telenovela v britském kabátě. Sorry, ale už to nedám a mám dojem, že s dalším sledováním bych musel hodnocení ještě snížit (už první díl druhé serie měl na něj vliv). (19.01.2021)

Svetonázor Rickyho Gervaisa je všeobecne známy, no tuto sa mu ho podarilo prepašovať do seriálovej tvorby, keď sa skryl za postavu čerstvého vdovca, ktorému jeho nepríjemné životné pravdy okolie vzhľadom na jeho stratu toleruje. Absurdný humor sa tu nájde, ale vo svojej podstate to je vážny, ergo smutný seriál. Jednotlivé epizódy sú repetitívne, ba až schematické a v tom spočíva čaro celého seriálu. Vďaka opakujúcemu sa motívu môže sledovať vývoj hlavnej postavy, no aj tých vedľajších. Záverečná tretia séria bola poznamenaná tým, že sa Rickymu na to dve predstaviteľky sympatických vedľajších postáv vysrali. Záver zostal otvorený. (13.01.2023)

Po první sérii to byl jasný plný počet. Kombinace depky a luxusní kombinace suchého a štiplavě sarkastického humoru, kdy Tony každého na první dobrou nekompromisně stírá, byla dost super. A to i v tom, že i když seriál na první dojem působí jako klasický britcom, tak jím vlastně moc není a ve správných momentech umí rychle dupnout na brzdu. První série navíc předvedla moc hezký dějový oblouk a působila příjemně uzavřeně. Přesto ale byly natočeny další dvě série, které už působí trochu navíc a jen se nimrají dál v tom, co už bylo předtím řečeno. Tony se už nechová tak "agresivně", už to není taková sranda, ale spíš taková melancholie. Přesto si svým feel-good writingem, nesmírně sympatickými postavami, líbivým skoro až romanticky působícím britským maloměstem a jakousi snahou o navození každodenní rutiny After Life drží, i přes bolestivá témata, neskutečně pohodovou a podvědomě civilní atmosféru až do konce. Trochu mě mrzelo, že ve třetí sérii chybí některé oblíbené postavy a obsahově už tomu skutečně zlehka docházel dech, ale finální emocionální horská dráha plná drobných postřehů o životě v podobě finální epizody výsledný dojem vystřelila opět na vrchol. (03.02.2024)

Už jsem viděl řádově lepší seriály, s řádově výraznější produkcí, příjemnější na pohled, emočně více vtahující do děje. After Life není na první pohled líbivý ani nechce. Přiznám se ale, že slabost a respekt k umění Rickyho Gervaise vyrábět pro televizi přesně ten obsah, co diváka zaujme a z obrazovky se mu nechce slézt, mě na After Life fascinuje. Jako bych upíjel pomalu koktejl namíchaný přesně z těch přísad, které se normálně přelijí do patosu nebo trapnosti a pomalu zjišťoval až při pátém doušku, že obsahuje přesné příchutě k celkovému dobrému dojmu. Gervais umí už dávno od časů Office balancovat na hraně, překročit tu hranu, zatnout do živého, vystřelit ostrý šrapnel, zase se vrátit, zarovnat do řady a očividně ho takhle manipulativní hra baví. No a mě taky. Vesele si u toho čtu, v některých momentech vzhlédnu, nechám se rozesmát, dojmout, překvapit a přemýšlím u toho, jestli to má za nehet potenciálu Office, že bych se k tomu tak často vracel. Spíše ne. Office měl kapku "sympatičtější" charaktery. (23.11.2020)