Hlava-22

„Ako sa cítite, Yossarian? – „Prima. Len som na smrť vystrašený.“ Ani neviem, prečo som tento film pokladal na prvý raz za čudný. Možno to bolo spôsobené zvláštnou poetikou a osobitým režijným vedením (nevraviac o scenári, v ktorom neviete, či mrazí alebo baví). Ale potom som pochopil, že HLAVU 22 nemôžete nemilovať (napriek tomu, že Hellerova kniha je lepšia). Nicholsov film zobrazuje bizarné vojenské absurdity (bavlna s čokoládou), kde pravá ruka nevie, čo robí ľavá. Takisto poteší presné obsadenie kľúčovej postavy krejzyho Yossariana (Alan Arkin). Nevraviac o Orsonovi Wellesovi. (11.10.2006)

Hlava 22. Vojenský postulát zformulovaný tak absurdně jako něco, co si za zvlášť trudného večera vymyslel Franz Kafka. Inu, ani Hellerova předloha mě bůhvíjak nedostala, ale film mě vyloženě zklamal. Kniha je napsaná jako soubor portrétů roztodivných osobností, které potkává kapitán Yossarian a které mají společné jen to, že se žádný nehodí pro armádu. Film ji zadaptoval epizodicky (a s dechberoucím obsazením, to tedy ano), ale Yossarian má svůj vlastní lineární příběh, takže se v epizodách těch ostatních často vůbec nevyskytuje a vyznívá díky té neúčasti trochu jako sobec, kterého celý film nezajímá nic víc než vlastní propuštění, padni komu padni. Asi by to chtělo víc nadsázky a méně ušlechtilé snahy odsoudit válku, protože dojem je pak stejně neslaný nemastný jako po poslední epizodě MASHe "Sbohem a amen", kde najednou utichla odbojná legrace a na poslední chvíli se začaly řešit vážné věci. 60% (30.11.2006)

Blázen nemusí sloužit v armádě a může z války pohodlně odfrčet domů. To je pro Yossariana a jeho touhu zmizet z války skvělá zpráva. Blázen se však musí za blázna sám označit, čímž bláznem být přestává. To je pro Yossariana a jeho touhu zmizet z války špatná zpráva. Yossarian tak může dál poletovat mezi vybuchujícím střelivem a užívat si, společně s dalšími nedobrovolnými bojovníky proti nacismu, řady zábavných situací. Filmový přepis válečné absurdity určitě mohl dopadnout hůř, ale geniality psané předlohy nedosahuje ani v nejlepších okamžicích. (04.02.2009)

Neoslovilo, nebavilo. :( Ani kniha, kterou jsem nějakých pár let zpátky povinně četl, nebyla zrovna úplně mým favoritem, ale oslovila mne tenkrát rozhodně víc. Hellerova knihu coby román se výrazně vyznačovala absurdností a skrze ní vyplývající myšlenkou o nesmyslnosti války. Byla rozsáhlejší, specificky strukturovaná do samostatných kapitol, ale dávala smysl. Nicholsův film se pro mne vyznačoval spíše nepřehledností a byl pro mne volným slepencem různým epizod, které mne povětšinou nedokázaly osobitě zaujmout a jako celek nefungoval už vůbec. K žádné z postav jsem si nestihl vytvořit vztah, dvě hodiny bez reálně napínavého prožitku a stejně tak bez humoru byly pro mne nekonečné. Hudební pochod v pozadí k závěrečným titulkům pak konečným vysvobozením. (19.05.2020)

Pravdepodobne najlepšia ukážka fungovania armády a zelených mozgov. Svojim mierne komediálnym spracovaním mi Hlava 22 mi trocha pripomnala M*A*S*H, ale musím povedať, že seriál o kórejskej vojne sa mi zdal byť omnoho lepším ako román o absurdnosti armády. I keď má film vcelku vydarený scenár, pre mňa to bola skôr najvtipnejšia nuda akú som zatiaľ videl. Možno za to môže veľmi chaotický strih a tiež to, že slávnu kultovú knihu som nečítal, no možno tak niekedy učiním a môj názor sa zmení. Hudba sa vo filme objaví myslím iba 2x, poprvé v 48. minúte za zvuku Straussovho Tak riekol Zarathustra. (04.06.2008)