MASH film

Reflexia vojny pohľadom tých, ktorí sa na ňu vôbec nehrnuli. Ich vlastenecké nadšenie začína aj končí na operačnom stole. Mimo to sa snažia užiť si čo to dá a zabaviť sa na účet tých, čo sú príliš zažratí do armádnych povelov a príručiek, čo zbožňujú dodržiavanie príkazov a zákazov. Skvostný výsmech ambicióznym zmrdom, snažiacim sa všemožne odstaviť podrývačov ich autority. Poznámka: Seriál vo všeobecnosti prirodzene boduje viac. Ideologická mašinéria masovej zábavy je totiž vždy účinnejšia, pretože sa zameriava na čo najširší masový príjem. Seriál dokázal ostro absurdné posolstvo filmu zmäkčiť, sústredil sa na charaktery postáv a ich "nesmrteľné hlášky" (čítaj drísty) a prostredie tábora ako keby poľudštil. Aby to vyzeralo šmrncovnejšie, vypreparoval z filmu len humorné scény a prilepil na ne stovky ďalších gagov. Pobyt v Kórei tak pôsobil podľa seriálu takmer ako nejaká vidiecka selanka. (02.09.2014)

Tomuto filmu jsem se hodně dlouhou dobu vyhýbala, protože seriál prostě miluju a věděla jsem, že bych nemusela dostat to, co očekávám. Velmi mě potěšilo, že se filmaři tak věrně drželi knihy. Bohužel ale také musím říct, že některé věci (hlavně osobitý humor), co v literární podobně vyzněly dobře, tady vyšuměly do prázdna. Problém je v tom, že knížka je spíše takovým souborem povídek, což je ve filmu těžší slepit dohromady a více se to hodí právě na seriál (i když v něm se zase inspirovali jen hlavní kostrou příběhu). Pokud očekáváte našlapanou komedii, budete nejspíš zklamáni, protože zde není ani tolik humoru jako v jednom dílu M*A*S*He. Ale pokud se "smíříte" s dramedií, tak na vás čeká zajímavý filmeček a určitě se můžete těšit. I když pro mě bude seriál vždycky number one. Takže pár rad na závěr: Neočekávejte od toho to, co od seriálu, nesrovnávejte to se seriálem a budete spokojeni. (14.02.2010)

Altmanovo dílo je pro mě nejočividnějším příkladem "dozrávání". Od prvního, velmi dávného, zklamání (syndrom seriálu) se postupně propracovává k jednomu z nejobdivovanějších mých filmů. S každým dalším zhlédnutím si říkám, že Altman měl při natáčení geniální chvilku. Co mi momontálně brání dát pátou hvězdu je rozvleklá druhá polovina, kde se děj nepříjemně rozmělní. Věřím, že jednou to uvidím jinak, momentálně mi ale v kontrastu s výtečnou první polovinou zbytek překáží. (16.08.2008)

„I shall go to Korea!“ To jako osobně Iku..? Do zákopů první linie..? Představte si, že absolvujete 256 rande (některá vícekrát) se sice někdy příliš moralizující, ale za to vtipnou a inteligentní sexy dívkou a pak na vás vletí nechutně sexistická (potencionální) tchýně, které chybí šmrnc. Berte to ale tak, že o životě ví mnohem víc než dcera a jako matka vaší lásky si nejspíš zaslouží trochu té pozornosti. Když už nic, tak alespoň ze slušnosti, ale je jasné, že na nedělní obědy k té nudné dámě chodit nebudete. Všechny postavy z Altmanova filmu zaostávají za těmi seriálovými, jen Radar a táborový tlampač to uhráli na remízu.. (16.06.2010)

Robert Altman, a dle všeho to není u něj neobvyklé, vypráví svůj příběh jako řeku, do jejíhož porudu sem tam přihodí tu chrastí, tu peřeje, ale přesto se jedná jen o jakýsi výsek z nekonečného toku života. Proto jen těžko můžeme očekávat nějaké dramatické mosty či nervydrásající rozuzlení. Takový Altman není, naopak postupně skládá různé epizody do komplexního obrazu válečného života. Problém je však v tom, že film jako válečná satira je až příliš přízemní a v porovnání s takřka surealistickou Hlavou 22 prohrává na celé čáře. To, že armáda je pakárna, už dávno víme, a tak Altmanovi moc karet v rukou nezbývá a tak sem tam zanotuje sem tam tu přisprostlou lidovou, čímž výsledek působí ještě rozpačitěji. Ale abych jenom nehanil, tak volná parafráze na Poslední večeři je zcela magická a rouhačsky by se dalo říci, že si nikterak nezadá s da Vinciho originálem. (20.07.2010)