Profesionáli

No, je to určitě nadprůměrný kriminální seriál. Nenazýval bych ho sice kultem a nedal bych mu plný počet, ale kdo viděl alespoň pár dílů, musí mu být jasné, proč si našel tolik diváků. Charizmatičtí hlavní představitelé (nejradši jsem měl Bodiho, byl takovej větší drsňák a byl trochu tajemnej ;-)), relativně neohrané zápletky, nezapomenutelná úvodní melodie a občas suchý, britský humor. Britové kirminální seriály uměli točit, umí točit a doufám, že v tom budou nadále pokračovat. (18.02.2008)

Kdykoliv se tahle svérázná dvojice pod bedlivým dohledem George Cowleyho objeví na televizní obrazovce, tak znatelně převyšuje veškerou seriálovou kriminální produkci. Britští agenti Bodie a Doyle jsou ve své domovině legendami, ostrovní padouši měli sakra důvod se obávat. Svižný děj, který zbytečně nenabíral minuty navíc, charismatičtí herci, netriviální zápletky, anglický humor plný vzájemného špičkování – to jsou hlavní přednosti dnes už legendárního seriálu, u kterého víte, že i když poběží i za dalších deset let, čas si na něj vyšetříte!! (17.10.2007)

Šedá je všechna teorie, ale zelený je strom života. Teorie totiž tvrdí, že zatímco americké detektivky jsou brutální a plné ostrých, na potkání střílejících hochů, britská detektivka vyniká především logickým myšlením, jímž nakonec detektiv (zpravidla bez jediného výstřelu) zjistí pravdu a usvědčí pachatele. Stačí se podívat na celou plejádu postav počínaje Sherlockem Holmesem, přes otce Browna až po Hercula Poirota... Profesionálové jsou z tohoto hlediska zcela "nebritští" a jsou takoví naprosto programově. Původně měli být dokonce ještě drsnější a méně vtipní. Ve své době museli působit jako malé zjevení a i dnes nevychází ve srovnání s jinými televizními detektivkami vůbec špatně. Škoda, že kvalita postupně poněkud klesá. Zápletky jsou nepravděpodobné, příběhy vybudované na opakujících se schématech, pointy sice průrazné, ale většinou vcelku nekomplikované. Za první sérii 80%, Celkový dojem 70% (28.05.2009)

„Zostaneš na večeru? Dúfam, že nie.“ 57 totálne nakladačkových dielov postriekaných testosterónom, ktoré ďalej nepokračovali nie preto, že by upadala kvalita (skôr naopak), ale proste preto, že to ústrednú dvojku nebavilo a tak nepodpísala zmluvy na ďalšie sezóny. Esencia tvrdých chlapských špionážnych kriminálok, ktorá je natoľko dokonalá, že sa dodnes nedočkala JEDINÉHO celovečerného filmového spracovania (na rozdiel od Mission: Impossible), iba „novej“ seriálovej verzie z r. 1998 (ktorá mňa osobne urazila). Cholerický, ultra prísny Cowley vedie svoj len dvojčlenný, ale o to akčnejší a chladnokrvnejší tím do smrtonosnej akcie. Naprieč únosmi, vydieraním, špionážnymi vražednými samovražednými akciami a ochranou Veľkej Británie pred „zlom zvonku“. Profesionálov som si zamiloval už ako chlapec (čomu sa mi dnes nechce veriť, pretože scenáre sú i na dnešnú dobu inteligentné a akčné scény, hoci každá epizóda pôsobí strhujúco, trvajú max. tri minúty) a keby mi vtedy niekto povedal, že sa raz budem prechádzať anglickými ulicami, mal by som ho za blázna. Práve krásna pochmúrna atmosféra je ďalším výrazným plusom tohto skvelého projektu. A ďalším je minimalisticky podaná, no paradoxne o to pôsobivejšia akcia: v jednej časti štyria kriminálnici držia v dome rukojemníka. Dnu vtrhnú Body a Doyle. Preč je päť sekúnd. Prvý únosca dostane dávku zo samopalu do brucha. Sedem sekúnd. Druhý do hlavy. Osem sekúnd. Tretí do chrbta. Desať sekúnd. Štvrtý je zatknutý. Ani nie 15 sekúnd totálne nemilosrdnej, ale o to realistickejšej akcie. Nuž a ďalším plusom (ak nerátame totálne bombovú úvodnú zvučku) sú výkony Lewisa Collinsa a Martina Shawa; buddy chémia, plná podpichovania, je dodnes geniálna. Dlho sa hovorilo, že to bolo dané paradoxne tým, že sa herci neznášali. Pravda je ale trochu iná. Bodieho prvé dni natáčania hral iný herec, Shawov dobrý kamarát. Producentovi sa ale práve kamarátska atmosféra nepáčila. nechcel mať akčnú komédiu, ale drsné špionážne krimi. A to docielil tak, že Shawovho kamoša vyrazil a najal Collinsa. To Shawa spočiatku mierne urážalo a znepokojovalo, keďže v tom čase bol už zavedeným (okrem iného divadelným) hercom, kým Collins bol len začínajúci fešák. Nakoniec si ale perfektne padli do noty a napriek tomu, čo sa o ich vzťahu popísalo neskôr, práveže medzi sebou mali nie že korektné, ale vyložene kamarátske vzťahy a ako som písal na začiatku, napokon neskončili preto, že by sa tak nenávideli, ale proste boli znechutení z toho, akú popularitu im seriál poskytol, že im znemožnil (?) hrať psychologicky náročnejšie kreácie a že sa stali obeťou svojich fanúšikov, ktorí v nich nevideli hercov, ani Collinsa so Shawom, ale Bodieho s Doyleom. (22.12.2004)

Před revolucí zde Profesionálové vyčnívali ve všech ohledech. Nabízeli až neskutečnou kvalitu, sympatické ústřední trio, zajímavé případy a zdatně kombinovali akčnější epizody s díly více detektivními. Jenže se ukázalo, že není všechno zlato co se třpytí. K nám se dostal pouze výběr několika dílů a to v zásadě těch nejlepších co tento britský seriál nabízel. Když po revoluci uvedli celou sérii, tak vyšlo najevo, že ne všechny případy dosahovaly stejných kvalit. I přes opravdu velkou porci průměrných částí jde o nadstandartně kvalitní kriminálky. (04.07.2007)