The Party and the Guests
A Report on the Party and Guests
Réžia:
Jan NěmecKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Karel MarešHrajú:
Helena Pejšková, Jana Prachařová, Zdena Salivarová-Škvorecká, Pavel Bošek, Karel Mareš, Evald Schorm, Jan Klusák, Jiří Němec, Ivan Vyskočil, Dana Němcová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Film, ve kterém tehdejší prezident Novotný našel urážku svého majestátu, má neobyčejnou formu jakoby autentického záznamu jedné společenské události. Skupina sedmi lidí je pozvaná na oslavu, usřádanou blíže neurčenou významnou osobou. Cestou lesem je přepadne "fízlovské" komando, kterému velí směšná figurka drze infantilního a zákeřného Rudolfa. Přítomní překvapivě přijímají ponižující pozici a později se servilní zdvořilostí přijímají oznámení, že to všechno byl jen žert. Hostitel, který je s Rudolfem těsně spojený, zahájí slavnost v "zámeckém stylu" na břehu jezera, náladu mu však pokazí "útěk jednoho z hostí". Hostitel to chápe jako osobní urážku. Všichni hosté se spolu s loveckým psem vydávají za utečencem, jenž porušil společenská pravidla, a tím i strukturu vzájemné kolaborace, viny a lhostejnosti. S postavami (pokrytecký snaživec jako jejich pozdější samozvaný mluvčí, unavená hospodyňka, soustředěná na povrch věcí, její zaťatý manžel, který se později útěkem distancuje, dvojice svrchovaně prázdných veselých děvčat...) seznamuje diváky úvodní scéna pikniku na louce - "hosté" se chovají bez vzájemných vazeb, každý hovoří a prožívá vlastní monolog a vnímá jen sebe. Účastníci slavnosti dostanou role jak z morálněspolečenského pamfletu: "vladař", "aktivista", "racionalista", "přitakávač", "demokrat", "jediný, který nesouhlasí". Vladař hovoří tónem, v němž se žoviálnost Velkého dobrodince mísí s panovačností obávané autority. Film vyniká prostotou stylu a poetiky, kafkovskou absurdností, abstrakcí a generalizací (Němcova tvorba je osobitou syntézou třech sugescí - surrealismu, Kafky a Dostojevského). Z jednotlivých motivů jsou podstatné především dva: pomyslně ohraničené území, z něhož se nedá vystoupit, aby se nepřekročila "čára" a hromadné přemisťování hostí u stolů po zjištění, že nikdo nesedí na "svém" místě.
Slavné tragikomické podobenství Jana Němce, výrazově minimalistické a obsazené několika postavami, pojednává o různě maskovaných mocenských mechanismech, často demagogických a lákavých, ať již se žoviálním úsměškem ponižují lidskou důstojnost nebo ničí každého, kdo se odmítne přizpůsobit. Ještě zajímavější jsou však postřehy o chování lidí vystavených zátěžové situaci, třeba o tom, že na odiv vystavované protesty bývají pouhou pózou. Výsledné zjištění je překvapivé: pokud nesouhlasíme, je zbytečné cokoli říkat. Stačí se zdvihnout a odejít.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (155)
Druhý film Jana Němce se znelíbil prezidentu Novotnému natolik, že byl obratem zakázán. A není se čemu divit, podobnosti s o chvíli mladším Hoří, má panenko jsou nepřehlédnutelné. Sedmero obyčejných lidí se po pikniku v lese ocitne na opulentní hostině tajemného boháče, rychle se však začne ukazovat, že účast na téhle veselici vyjde všechny hodně draho. Hra s vyprázdněnými dialogy je dodnes zábavná, stejně jako hádání, které nevinné dialogy ve skutečnosti odkazují ke zrůdnostem komunistického režimu z jeho první dekády vlády. Občas je vyprávění příliš abstraktní, jindy zase moc doslovné, pro příznivce syrového pozorování národního naturelu ve Formanově či Papouškově duchu je však Němcova stylisticky umírněná druhotina tím pravým. ()
Luxusní prostor pro vlastní interpretaci. 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, PeterN, Mariin ()
ACH TY ŽENY. VIDÍTE, TO JE MOUDROST. ŽENA VÍ, ŽE SE MUSÍ ZAPOMENOUT. A TO JE NUTNÉ, ZAPOMÍNAT SE MUSÍ. ()
Historicky a kontextově natočil Jan Němec skutečně převratný a na svou dobu (v roce 1966 ještě nebyla zrušena cenzura a ,,Pražské jaro" se dalo v podílu svobody - a svobodné umělecké tvorby - hledat zatím jen v náznacích...) neuvěřitelně odvážný film! Jistě, to, co dnes činí tento film těžko přístupným současnému běžnému divákovi neznalému situace, je vysoká míra zakamuflování a zakódování poselství téhle (politické) alegorie. Uprostřed 60. let se skutečně ještě pravda nesměla říkat přímo a ve své plné šíři, mohlo se ale (stále silněji) mluvit mezi řádky, v náznacích, pod sdělením sdělovat skutečné a závažné informace... (vždyť v té době se teprve začali postupně rehabilitovat političtí vězni z 50. let, nikdo si ale ještě nemohl status quo doby politických procesů pojmenovat přímo.) Jak by se Němcovo, do jisté míry silně kafkovské podobenství (asi nejzřejmější paralela míří ke Kafkově Procesu) dalo dekódovat? Jako u každé alegorie to jde jistě mnoha klíči, ale co třeba takhle - skrze známý propagandistický film a komunistické heslo Zítra se bude tančit všude chápejme život v ideální komunistické společnosti jako jednu velkou OSLAVU, na kterou jsou pozváni jako hosté VŠICHNI občané dané společnosti. Kdo by se pak náhodou (ať už z jakéhokoliv důvodu) nechtěl účastnit, má smůlu...bude DONUCEN slavit... Jak nám ukázal historický vývoj průběhu 20. století ve střední a východní Evropě, Němcův příměr není nadsázkou, ale smutnou realitou...včetně honů a štvanic na odcházející hosty... :-( PS: Některé herecké výkony jsou však těžce stravitelné - neherci odříkávající dialogy, které jim vůbec nejdou do pusy, snižují můj celkový dojem z filmu... ()
Chvílemi až kafkovská alegorie na tehdejší režim - Novotný se mohl zbláznit a přeci šel film nakonec do kin v téhle podobě - tj. absolutně (byť kamuflovaně) všeříkající a krásně se vysmívající. Herci se svým hraním/nehraním a vesměs primitivními "rozhovory" jsou vskutku roztomilí a poselství snímku je více nežli zjevné. Určitě jeden z nejpovedenějších československých filmů (především obsahově). Snad jen škoda té stopáže - mohla být přeci jen o něco delší (pak bych snad ty 4,5* s klidným svědomím mohla zaokrouhlit nahoru). ()
Zářný příklad toho, proč si s podobenstvími moc netykám. Ne snad že by neměla co říct, ale dělají to tak natvrdle, že je mi až stydno. Za ono více než půlstoletí se sice politické klima změnilo, ale divák, který tuší, do čeho jde, si snadno domyslí všechny slavnosti, nálady, čáry, štvanice či zhášení. Právě kvůli této neutuchající hutné polopatické křeči se nedokážu pořádně pousmát či se naopak zděsit při obdivuhodném Klusákově pitvoření. Nutno ovšem jedním dechem dodat, že právě on je sám voják v poli a zejména výletníci, ať už záměrně či nikoli, jsou svým ochotnickým předříkáváním jednoduše otřesní. S Janem Němcem se tak tímto definitivně a s radostí loučím. ()
Tato černá groteska-v podobě jakési ho podobenství plná různých absurdit a ironickým narážek a jízlivostí která má ovšem i myšlenku, ó ano určitě má stále co říct jak v dnešní tak i v tehdejší době měla, pro mě však opět podobně jako před týdnem s Intimním osvětlením tak trochu mírné zklamání. Tedy do takové té třicáté minuty, poté se snímek tak trochu rozjede a začne to být i zajímavé, samotné dlouhé seznamování všech těch ne-herců a jejich dlouhé nezáživné monology (koukal jsem jak blázen), později výslech v podobě jaké-si šikany v čele s agresivním a následně až komicky podlézavým Rudolfem (Jan Klusák-šílená role) nic moc, ale pozdější hostina a samotná a konečná štvanice na uprchlíka představovaného Evaldem Schormem (který zde snad tuším ani nepromluvil) neměli chybu. Opět jeden z filmů tzv. Nové vlny a film umísťující se pravidelně v TOP 30 československého filmu, pro mě však opět lehké zklamání i když...Jedná se určitě o velmi nevšední film, ve své době příchodem normalizace i hned zakázaným. Všichni ale víme proč.. ()
Alegorický snímek na komunistický režim, v němž herecky dominuje Jan Klusák jako neposedný Rudolfek. Žít v době natočení, asi bych si všiml ještě víc narážek - viz např. zhasněte svíčky, ať nám vydrží do večera - šetřivý experiment, kdy se vypínala v noci na pár hodin elektřina. ()
Úžasně originální film, ilustrující různé typy lidských postojů k totalitní nadvládě, představované hostitelem a jeho "hravým" poskokem Rudolfem. I dnes velmi výmluvné dílko. ()
Zábavná hříčka, za kterou by se nemusel stydět Buňuel. Přitom jsem nikdy nenabyl dojmu náhodného plácání - ani záběr nepůsobil navíc, zbytečně. A hned po skončení mám chuť to vidět znova. ()
Intelektuální hříčka o technologii moci a manipulaci s jedincem, která se stala kultovní záležitostí díky tomu, že o dva roky později přišla sovětská invaze. Filmový příběh o jedné hostině a nezvaných návštěvnících se dokonale strefil do pochmurné nálady oné doby. Zajímavé dialogy a orwelovsko-kafkovská atmosféra. Silná závěrečná scéna, kdy se hledání zatoulaného hosta, který evidentně nestojí o společnost, změní v nemilosrdnou štvanici na odpadlíka. Celkový dojem: 95 %. Už jen díky netypickému obsazení stojí film za shlédnutí. ()
Absurdita dialogů a konání, spousta narážek. Záměrně vybrané typové postavy a davové šílenství. Úslužnost a pasivita. Závěrečný hon na vyděděnce, štěkot psa a konečný střih. Škoda kratší délky (rozvedený závěr by mohl mít ještě silnější dopad) a vzhledem k nastíněnému charakteru vyloučeného mi trochu vadil podivný zvrat v jeho chování (když s něčím nesouhlasím, tak mlčím a uteču? To je dle tvůrců idea vzbouřence?). Stejně tak jsem nebyl úplně spokojen s absencí smysluplnějšího příběhu (možná je to jenom můj problém ale pro film ho považuju za důležitý), a proto hodnotím pouze slabšími 4*. Snímek, který si říká o další zhlédnutí (a díky bezvadnému spratkovi Rudolfovi tuhle prosbu v budoucnu někdy vyslyším). ()
Říkám to nerad, ale film mě zklamal. A o to je to horší, že ke mne přišlo zlamání zrovna v jednom z mých nejoblíbenějších filmových období - v České nové vlně. Původně jsem chtěl dát pouze dvě hvězdičky, ovšem tu jednu musím přidat, z důvodu toho, že se jedná o dílo, které je o něčem, má smysl a něco říká. Já však bohužel plně nezjistil o čem, jaký a co. ()
Připadalo mi to jako historie československa asi tak od roku 1946 po šedesátá léta, každý host reprezentuje jednu nebo více společenských vlastností, hostitel představuje stranu (anebo Lenina - to kdysi napověděl sám Němec - a jeho adoptivní syn, který dělá neplechu, kdykoliv je bez dohledu otce, by tedy logicky měl představoval Stalina). Velmi umělé výkony všech nehercú (žádní školení herci tu nehrajou) a také to, že je široká vrstva společnosti vždy ztrárněna jen jedním hercem, umožňuje, aby vyplavali na hladinu všechny slabosti, nectnosti a důvěřivosti, které vedli k čtyřicetiletému rdousení naší země. ()
Poprvé jsem viděl po uvolnění z trezoru do kin a byl jsem zasažen nenápadnou mrazivostí příběhu. S odstupem času musím konstatovat, že síla z Němcova filmu nevyprchala. Je to jen hra, nebo jde o život? Samy postavy dost často tápou, a tak přikyvují každému, kdo pro ně znamená představitele moci. Místy absurdní dialogy začínají dávat smysl až postupně. Snímek je plný symbolů a metafor, z nichž nejvíce se mi asi líbila scéna se svícny a následným zhášením svíček (pořídila jsem si zhášedlo). Symbolika světla a plamene svíčky vůbec je víceznačná. Jestliže herci hrají, pak neherci spíše odhrávají či přehrávají. Kupodivu to nevadí, ještě více je podržen podivný svět, ve kterém se všichni nacházejí. I když obrazová stránka filmu je spíše krotká, nelze si nevšimnout ruky Ester Krumbachové, která se určitě nepodílela jen na kostýmech a scénáři, ale i na výpravě( hodování při pikniku, samotná hostina se starobylými svícny a různými židlemi ad.) V závěru sledujeme černé plátno a k tomu zní zvuk, jenž nenechá nikoho na pochybách o konci, ke kterému během filmu vše děsivě směřuje. ()
Geniální.... "Český Passolini" Ivan Passer opět zazářil scénaristicky! ()
Ansámblové podobenství O slavnosti a hostech od režiséra Jana Němce má relativně nevinou premisu: sedmice obyčejných lidí je na pikniku v lese, a posléze jsou pozvání na honosnou hostinu tajemného boháče, jež se záhy zvrhne v temnou procedurální hru... Jedinečnost tohoto snímku však netkví pouze v jeho těžké uchopitelnosti, ale i ve zcela otevřené interpretaci autorského vyznění, které si divák může vyložit k obrazu svému. Kvůli záměrně chybějící návaznosti dialogů tak divák na pomezí pouhých 68 minut neustále tápe a dumá, o čem "příběh" tohoto prapodivného filmu vlastně je. Pochopitelně, někdo na něj bude pohlížet jako na minimalistickou mozaiku o slavnosti a hostech. Avšak ti, kteří se pokusí číst mezi řádky, si skrytý význam snímku vyloží tak, jak byl původně zamýšlen – tedy jako sociálně-kritickou alegorii na tehdejší režim až kafkovského střihu, která prostřednictvím groteskního situačního humoru, žoviální symboliky a metafor paroduje mechanismy totalitarismu a autoritářství. Abstraktní postavy jsou zde totiž záměrně napsány tak, aby byly nositelem podstaty, ale i kritiky soudobé komunistické ideologie. Snímek tak nápaditě využívá alegorické stylizace do té míry, aby se vyhnul tehdejší ideologické cenzuře a zároveň se jí tak vysmál přímo do tváře. Sice se mu to stalo osudným, jelikož rozhořčil samotného prezidenta Novotného a byl tak poslán do trezoru, což ale nemění nic na tom, že i v současnosti jde o geniální podobenství a jeden z etalonů kinematografie české nové vlny. ()
intelektuální elita filosofů a neherců v nudném poetickém blábolu (promiňte mi ten výraz, ale nejlépe vystihuje můj dojem) uspává každou minutou a každý bezduchý dialog ubíjí, leze na nervy a sráží procenta z mého hodnocení, které se především díky respektu k režisérovi a krátké stopáži (která byla i tak asi tak o hodinu delší, než jsem potřeboval) ustálilo na uzívaných a uklimbaných 20% [Festival Nad Řekou, 2009] ()
Skoro to připomíná Franze Kafku. Dnes už to tolik neoceníme, ale v šedesátých letech tenhle film řezal do živého. ()
Podivuhodné, s nudou si zahrávající, dobově velmi silné podobenství. Nesmírně napjaté, dokonalé vystižení atmosféry nátlaku a nesvobody ve společnosti. Kdybych nečetl titulky, myslel bych si, že je to Vyskočilova práce. Nejvíc na mě ovšem zapůsobil Klusák (hraje Rudolfa). ()