Diamanty noci
Diamonds of the Night
Diamonds of the Night
Obsahy(1)
Adaptácia literárnej predlohy Arnošta Lustiga je obrazom úteku dvoch mladíkov z transportu smrti. Prostredníctvom opakovaných prestrihov na spomienky, sny a túžby jedného z nich postupne sledujeme, ako všetko ľudské pomaly ustupuje živočíšnemu a pudovému, smerujúcemu len k jedinému cieľu - prežiť. Naturalisticky zobrazená situácia oboch utečencov - ich hlad, únava, i úzkosť, naznačujú snahu o záchranu za akúkoľvek cenu. Napokon sa však dvojica stáva štvanou zverou, lovenou pre potešenie senilných starcov zo sudetonemeckej dediny. Film stvárňuje prúd vedomia a odkrýva mieru úzkosti, opustenosti, poníženia a nemožnosti sa dorozumieť v odcudzenom a nepriateľskom svete. Celovečerný debut Jana Němca patrí k absolútnej špičke českej novej vlny, ale aj českej kinematografie vôbec. (STV)
(viac)Recenzie (170)
...Ručná kamera p. Kučeru, flashbackový strih p. Hájeka a réžia p. Němca, ktorú by som prirovnal k experimentálnej, pričom taktiež debutuje, to sú hlavné ZNAKY KVALITY TOHTO KRÁTKEHO FILMU, čo sa rozprestiera na poli jednej sugestívnej hodiny, kde pozorujem enormnú snahu prežitia, za každú cenu. Dej je situovaný do druhej svetovej vojny, konkrétne do vlakových transportov, ktorých zástavkou je 100 % garantovaná SMRŤ ! Niektorí „cestujúci” sa zachovajú duchaprítomne, a v poslednej chvíli, vezmú nohy na plecia, aby si zachránili krky, a tak sledujem dvoch chalanov, ktorí si pozisťovali moje nepríjemné skutočnosti, čo by ich inak čakalo, ak by sa na to vykašlali. To teraz ešte neznamená, že majú vyhraté, stáva sa z nich štvaná zver, ktorú pôjdu loviť, a uloviť nadmieru povolaní záškodníci, čo si radi zgustnú na koristi. Obsahuje to množstvo zástavok v minulosti, a prehnané predstavy o budúcnosti, a tak v prítomnosti, je niečo medzi tým. Forma víťazí nad obsahom, je to vskutku geniálne spracované, viď spomínaný „trojlístok” , ale scenár mi neponúkol nič EXTRA, s čím by som sa naplno stotožnil. Aj tak poviem : „Veľmi dobrá práca” ! ()
Démanty noci patří do absolutní špičky české kinematografie. Co záběr, to perla. Tomu se říká pochopit předlohu a důstojně ji převést na filmové plátno. ()
Strhující film, který je dobré vidět vícekrát, protože až při dalších shlédnutích si jej člověk opravdu vychutná. Po mém soudu jedno z mála filmových děl, které se vyrovná literární předloze. Poněkud matoucí je slovo "filmového historika" na DVD FEXu. Nejen že Pavel Taussig nepochybně nečetl Lustigovu předlohu, protože interpretuje závěr zcala opačně, než jak má ve skutečnosti vyznít, ale navíc celé jeho slovo působí poněkud rychlokvašným dojmem. ()
Jan Němec podruhé (první setkání s jeho tvorbou prostřednictvím Mučedníků lásky) a nejspíš naposledy. Ano, kamera zdařilá, stejně jako ozvučení, ale to asi není to nejdůležitější, co mě na filmu dokáže zaujmout. Absence děje. Téměř beze slov. Z mé strany jen upachtěná a vcelku marná snaha proniknout dál než na povrch tohoto uměleckého experimentu. ()
Já se svezu na málokteré nové vlně, a je celkem jedno, zda je česká nebo francouzská, tato filmařská etapa mě zkrátka nebere, a je tomu tak i v tomto případě. Dvě hvězdy ale určitě zaslouží syrovost záběrů a schopnost navodit pocity strachu a beznaděje, a to pouze takovými prostředky, jako jsou prázdné schody, hluché zvonky a mlčící dveře. Bohužel, zážitek z celku není natolik silný, abych se jej někdy pokusila zopakovat... ()
Nemůžu si pomoct, ale viděla jsem jen extra dlouhou filmovou etudu. ()
Chladný, sugestívny, realistický až naturalistický ( mravce ) pohľad na útek z transportu smrti. Absentujúci príbeh je vyvažovaný snovými sekvenciami jedného z utečencov. 4* ()
Jednoho dne jsem zavítal do Boskovic a zašel si do místní židovské synagogy. V patře jsou dvě kamenné desky velikosti průměrně vzrostlého člověka. Jsou pokryty jmény židů, kteří byli z Boskovic odvlečeni německými nacisty do koncentráků a nikdy se nevrátili. Dvě plné, kamenné desky, popsané drobným písmem, ve třech sloupcích odshora dolů, jméno za jménem. Mráz mi šel po zádech. Tenhle film je v podstatě o tomto mém pocitu a o nesmyslnosti toho, co se dělo, o krutosti Němců, o nemožnosti židů utéct do bezpečí. A mimochodem - povšimněte si, že pro nejtragičtější scénu nemusíte použít detailní skoro realistické záběry, že většího účinku dosáhnete zvukem a záběrem na ženu zavazující si šátek a na pokoj, kde vítr provívá záclonami u oken. ()
Málomluvné, leč vysoce výmluvné. Místy až nechutně silně surrealistická ubíjející kladiva v ryze reálném a lidském příběhu. Docela by mě zajímala ta povídková předloha. ()
Necítím se kompetentní hodnotit, neboť jsem nepochopila, ačkoli jsem se všemožně snažila křečovitě přidržovat jakéhokoli záchytného bodu, ten se mi ale vždy ztratil někde mezi prostřihy. Možná mi to více osvětlí Lustigova povídka. ()
Kto považuje za najznepokojúcejšie filmové výjavy Lynchove besy z Mazacej hlavy, Bergmanov snový začiatok Lesných jahôd alebo kafkovskú absurditu Juráčkových filmov, pravdepodobne nevidel Diamanty noci. Jan Němec je ukážkou nadčasovosti a nedostižnosti. Jdnoduchá premisa, útek z dvoch mladíkov z koncentračného tábora je podaný cez mrazivé statické zábery v kombinácií s nervy drásajúcou ručnou kamerou, dezorientujúci strih križujúci fyzický svet so svetom snov a spmienok. Fludiná snovosť naráža na tvrdý realizmus a naopak. Mĺkva a tajomná poetika budujú pocit nepreniknuteľnej, desivej halucinogénnosti. ()
Jo, kdysi jsme uměli točit pořádné příběhy. Film získal hlavní cenu na festivalu v Mannheim-Heidelbergu. ()
Obrazová výpověď o stavu - býti loven. Sebou, okolnostmi i jinými. Předobraz katastrofy Holocaustu a snahy uniknout jí a zůstat svobodný. Psychicky náročný film o psychologii cizí, zároveň něčím tak blízké dvojice utíkajících. První obraz plynule snímající překotný běh je bravůrní a tep zvyšuje natolik, že po zbytek filmu divák pozbývá dechu. ()
Černobílá horečnatá koláž snění, bdění a toužení. Nestejně dlouhé sekvence doplněné hrou s výrazným ambientním zvukem, který s danou scénou nekoresponduje, tedy který patří (či by patřil) scéně jiné; hra která vytváří pocit neskutečna, snění, horečky a dezorientace. Dynamické scény cesty se prolínají s krátkými statickými až fotografickými záběry; některé obsedantně a opakovaně se vnucující, jiné jedinečné a neopakovatelné (kontrastující klidnou scénu detailu ruky pomalu se položivší na zábradlí, považuji za jednu z nejzajímavějších vůbec). Děj je sestaven z mozaiky retrospektiv a anticipací; děj cesty poslední. Psychologická surovost, staví do kontrastu základních lidské potřeby a společenské banality a lidskou ubohost (veteráni); sonda do proměn lidské psychiky ve stavu mezní situace ... ()
Film, na motivy knihy Arnošta Lustiga Tma nemá odtieň, zaoberajúca sa židovskou problematikou, je natočený s neskutočne desivou atmosférou a z pohľadu hladných a úplne vyčerpaných chlapcov, ktorých snahou je prežiť za každú cenu. Blíži sa koniec vojny, väzňov z koncentračného tábora Osvienčim prevážajú do Nemecka. Vlak v ktorom sa vezú napadne spojenecké lietadlo a práve tento zmätok a zamestnanosť stráži im umožnil útek, ich cieľom je Praha. Táto cesta je sprevádzaná retrospektivnými úvahami a spomienkami na život a podmienky v Osvienčime. Chlapci sú nimi poznamenaní a nemôžu sa týchto vidín zbaviť. Z toho je aj názov poviedky aj filmu Démanty noci (noční démoni). Zaujímavosťou je že hlavné úlohy hrajú neherci z Kladna. Výborný film, ktorý neskutočne dokresľuje situáciu tejto doby. Aj napriek tomu, že z konca tohto príbehu nie je jasné, či končí ich smrťou: Zaručene vieme, že v prípade prežitia, zostanú svojimi tragickými zážitkami poznamenaní do konca života. ()
Opravdu silný a pocitový film. Místy jsem se sice nudila, ale když si vzpomenu na děj, běhá mi mráz po zádech. Sice se člověk neubrání hledat metafory s historií, ale celkově to byl zlý, morbidní, krutý a sadistický film! ()
Na hranici mezi bdělostí a sněním se odehrává tento intenzivní a horečnatý filmový sen, je to neustále primární kinematografický výkřik a klenot. Nechápu komentář: nemám ráda umění za každou cenu a ještě víc lidi, kteří musí toto umění nutně obdivovat. Obě tyto věty jsou nelogické a nemají žádnou výpovědní hodnotu. Jednak Démanty nejsou "uměním za každou cenu", ale jsou uměním samozřejmě, tudíž nemusí si na umění hrát, ale jsou opravdovým ryzím uměním. Démanty jsou ukázkou a plodem mimořádného Němcova filmového cítění a talentu. Němec netvořil umění za každou cenu, nýbrž umění, jehož cena je, jak by se řeklo dnes, nevyčíslitelná. K druhé větě. Toto umění nikdo nemusí obdivovat, proč by měl? A už rozhodně ho nemusí nikdo obdivovat nutně, proč nutně? To je na každým, kdo tento film shlédne, zvlášť, jestli film bude obdivovat nebo ne. Nikdo přece nikoho k obdivu nenutí, jaká je v tom nutnost? Pokud například já tento film obdivuju, není v tom "nutnost", ale samozřejmost. Pokud se na film podívám a jasně vidím nebo cítím, že je v něm něco mimořádného, nepotřebuji ho přece nutně obdivovat, ale obdivuju ho dobrovolně a bez nutnosti. Takže celý komentář, kde uživatelka vyjadřuje averzi k umění za každou cenu a ještě více k lidem, kteří ho musí nutně obdivovat, mi příde jako zcestný a jde v něm jen a pouze o vyjádření nějakého osobního odporu, který ale zde není na místě a je špatně adresován. Myslím, že každý má naprostou svobodu, aby obdivoval co chce a podobný komentář je je zcela mimo logický nebo jakýkoliv jiný kontext. V Démantech noci si nikdo na umění nehrál, a už vůbec ne "za každou cenu". Démanty noci jsou uměním v té nejjednodušší a nejryzejší podobě. ()
Omlouvám se, ale po první půlhodině jsem to vzdal a šel jsem raději na pivo. Neohodnotím to, protože neskutečnou nudu mohlo vystřídat něco zajímavého... ()
4/10 Od Arnosta ve spojeni s Nemcem jsem cekal vic. Kamera je sice dobra, ale zase je tu otravny Pucholt v postsynchronu... ()
Ze začátku to bylo trochu zajímavý, protože jsem vůbec nevěděl co se bude dít a o ono se nedělo nic. Ještě o chvilku dýl by tam byly ty dědkové tak odpad to jistí. ()