Krajina medu

Zajímavý, kontemplativní, ale trýznivý dokument plný žihadel, ve kterém makedonština zazní jen místy (hl. hrdinka je Albánka). Dobře ukazuje, s jakým málem se dá žít. Ale může to stačit ke spokojenosti? Matka: "Netrpělivá být můžeš, především buď ale živá a zdravá." (18.10.2020)

90% (06.03.2020)

Jaro, léto, turci, zima. (20.06.2020)

Ne náhodou byl tento poetický snímek vybrán jako zahajovací film festivalu Jeden svět 2020, jehož ústředním tématem je klimatická změna. Film otevírá nejenom téma ochoty domluvit se napříč kulturní jinakostí, ale i právo člověka k přístupu ke zdrojům obživy v souvislosti se zachováním biodiverzity a udržitelnosti. Země medu je zkrátka zprávou o stavu dnešního světa - je to mikrokosmos, ve kterém se odehrávají všechna soudobá životní dramata. V popředí filmu stojí ta nejzákladnější touha - touha přežít. Je to něco, na co jsme kvůli nepřetržité dostupnosti všeho možného zboží v supermarketech skoro zapomněli. S nadsázkou lze říct, že jsme to dotáhli tak daleko, že nám může pokazit den jenom to, že v obchodě neměli naši oblíbenou čokoládu. Tohle všechno se ale může rychle změnit a je dobré vědět, že něco takového (touhu přežít) v sobě má každý člověk. Film pak ukazuje, jak lze v takové situaci obstát. Můžeme sledovat kontrastní obraz života včelařky Hatidze a kočovné rodiny. Hatidze, jako kdyby reprezentovala skromnost a vnitřní moudrost. Disponuje hlubokým porozuměním místu, ve kterém pobývá celý svůj život a o svou nemohoucí matku pečuje se stejnou láskou jako o divoké včely. I když jde Hatidze i její matce o přežití, Hatidze přírodu nedrancuje, ale naslouchá jí a spolupracuje s ní - jako, kdyby tančila a nechala se vést svým neviditelným tanečním partnerem. Úplným protikladem pak je život kočovné rodiny, která se usídlila v sousedství Hatidzina domu. Také chtějí přežít, ale k místu, ve kterém se na svém putovaní zastavili, nemají žádný vztah - krajina je pro ně nejspíš jednou velkou pastvinou pro jejich dobytek, který jim slouží jen jako prostředek pro zisk z prodeje masa a mléka. Potom diváka nejspíš nepřekvapí fakt, že děti této kočovné rodiny jsou pro svého otce kapitálem (proto jich má taky tolik). Svět ale naštěstí není černobílý, což dokazují nadějeplné scény, ve kterých se jedno z dětí postaví svému otci a stává se Hatidziným spojencem a žákem. (07.03.2020)

Subtilní a jemný příběh. Naprosto jednoduchý, ale drží to celou dobu. Je v podstatě hraná bajka a je krásná. Hory, med a člověk. (12.11.2020)

Pohľad na jednoduchý život kdesi v horách Macedónska mi spôsoboval rôznorodé emócie a ani na chvíľu som sa nenudil. Klobúk dole pred tvorcami aj protagonistami filmu.. (19.12.2020)

Naplánováno na Jeden svět 2020, ale vzhledem k přerušení festivalu viděno na dafilms.cz. Těžký lidský příběh, který vypadá jako by vypadl z 19. století a ne současné reality v Makedonii. Skutečný příběh o přírodě, včelách, medu, sobectví, lásky, upřímnosti, buranství, odhodlání a odvaze. Nějak nemám co bych dodal k pěkným komentářům tady okolo. Je to silný příběh, ale zahajovací film festivalu o lidských právech? Prestižní místo dostal kvůli výhře na Sundance festivalu, ne kvůli souvislosti s aktuálními tématy společnosti. (22.03.2020)

Dokument je taký prirodzený, že miestami pôsobí ako film, ako keby to všetko bolo dopredu dohodnuté. Neviem ale, či je to dobre alebo zle. Každopádne zaujímavý príbeh jednej ženy (prípadne aj susednej rodiny) na zamyslenie. 7,5/10. (24.04.2020)

Neuvěřitelné,kde všude žijí a za jakých podmínek lidé. Zajímavý dokument,který ukazuje, za jakých (pro nás) strašných podmínek a kde všude dokáží lidé žít. (14.06.2020)

Chatídža je hustá, myslel jsem, že to bude víc o včelaření. Makedonie je evidentně drsná země, když to člověk vidí, hned si uvědomí, jak dobře se vlastně má. A možná hlavně proto je dobré tento film vidět. (18.06.2020)

Krása včelaření na makedonském venkově. Poutavě natočený, přemýšlivý, pomalu plynoucí snímek o dávno zapomenutém konci světa v horách, kde vše plyne v souladu s přírodou. Příroda dává, příroda pečuje a ten, kdo to nepochopil a jde jenom po penězích, tak dlouho nevydrží. Rozjímavý příběh nepostrádající napětí, cit i sdělení doprovází nádherné obrazy makedonské přírody. Nominace na Oskara. (18.01.2020)

Honeyland nas zavedie na Balkan kde dve starnuce ženy žiju v chate so psom a troma mačkami uprostred suchej horskej krajiny.Je to primitivne,elementarne-je to presne take miesto,kde sa da vytvorit skvely dokumentarny pribeh .A je to tak.8/10 (04.04.2020)

Masakr! Až si zase někdo posteskne, že si nemůže dostatečně užívat života, chtělo by se podívat na takový život, jako žije tahle "včelařka". Krutopřísná záležitost! Jednoduché, čisté, BIO!, ale malebně krásné! (21.01.2021)

Úžasný film. Lidé, příroda, rovnováha, tradice. 100% (18.07.2023)

Ten typ dokumentu, u kterýho si uvědomíte, že jste spokojeni. Úplně se vším. (16.02.2020)

Nakoľko som dlhoročný včelár, prilákal ma tento dokument, ako to so včelami je tam, pre nás málo známej krajne, akou je Macedónsko. Hlavne, keď je Slovensko celosvetovo hrdé za najvyššie oceňovaný agátový med na všetkých medzinárodných fórach. To čo ponúka tento dokument je veľkým prekvapením, pretože sa v ňom nejedná o med, ale medovicu, čo zbierajú včely z výlučkov vošiek. V ďalšom prípade sa nejedná o nejaký kladný vzťah ku včelám, ale k ich bohapustému drancovaniu. To čo tu bolo od prezentované, bol stupídny a chaotický prierez nízkej mentality zainteresovaných, čo civilizovanému oku lahodí, že je niekto ďaleko za ním. Jediné čo rozhodne zaujalo, veľmi kvalitná a autentická kamera s precízne zostrihanými scénami, čím tento dokument svojím pružným spádom v celku zaujal. (25.03.2020)

Silný dokument zobrazujúci reálny život chudoby na Balkáne, ktorej k životu stačí pracovať s tým, čo im príroda dala a ktorej nevyhnutne klope na dvere globalizácia. Jednu hviezdu musím pridať navyše hlavne kvôli tej realistickosti a skvelým záberom, ktoré pekne vykresľujú celkovú atmosféru. 70 % (06.05.2021)

Příběh o hamižnosti lidí a jejích dopadech na přírodu. Hatizde přeji jen to nejlepší, snad jí dokument pomohl. (25.08.2022)