Výjezdní doložka pro Dubčeka
Réžia:
Juraj LihositScenár:
Juraj LihositHudba:
Marcel PalonderHrajú:
Alexander Dubček (a.z.), Miroslav Kusý, Ivan Romančík st. (rozprávač), Ivan Letko (rozprávač), Jiří PelikánVOD (1)
Obsahy(1)
Dokumentárny film o sledovaní Alexandra Dubčeka Štátnou bezpečnosťou v rokoch 1970 - 1989. Dokument s názvom „Vycestovacia doložka pre Dubčeka“ za zaoberá udalosťami spojenými s udelením doktorátu honoris causa univerzitou v Bologni v roku 1988 a Dubčekovou cestou do Talianska, aby si ocenenie mohol osobne prevziať. Uhol pohľadu pritom nie je zameraný priamo na Dubčeka, ale na mašinériu čs. mocenských orgánov, ktoré o povolení vycestovať na Západ rozhodovali. Ako je známe, Dubček bol od roku 1970 pod neustálym dohľadom ŠtB, ale konkrétny mechanizmus tohto dohľadu bol až donedávna odhalený len čiastočne. (RTVS)
(viac)Recenzie (14)
Velice zajímavý dokument. Adorace Dubčeka je evidentní, nicméně i tak je tam spousta zajímavých informací. Ta krátká pasáž o jeho smrti je pro mě rozpačitá - najíždí bez hlubších (vlastně jakýchkoliv) argumentů na vlnu spekulací a konspirativních teorií. I tak doufám, že ten dokument ČT koupí; a pokud ho koupí, že ho nepředabuje. ()
Dobře pojatý dubčekovský dokument přibližuje řadu i zcela neznámých věcí z jeho pohnutého života a dokresluje jeho globální význam levice jako takové. ()
Veľmi chvályhodný počin Juraja Lihosita. Vidno, že ak nakrúca podobný typ dokumentu, ktorý sa snaží čo podať čo najviac informácií, tak starí majstri, ako naposledy Trančík v Svetlom mieste alebo Nvota v Inde, odvedú skutočne poctivú prácu. Dokument je príťažlivo nakrútený, Lihosit nám dáva totiž "vycestovaciu doložku" do Talianska, sleujeme ako dobové, tak súčasné zábery a tie sú "okorenené" inscenovanými scénami. No a bohužiaľ tu je ten najsilnejší a vlastne jediný kameň úrazu. Viacero týchto scén je veľmi slabo zahraná, dalo by sa povedať, že vyznievajú neprirodzene a výsledný tvar skôr rozbíjajú ako by mu pridávali rozmer navyše. ()
Jsou zde bohaté archivy, informace dává nejbližší okolí Dubčeka a vystupuje také on sám.. ()
Dokument, ktorý sa venuje Alexandrovi Dubčekovi, keď bol v hľadáčiku Štátnej bezpečnosti. Otrasná doba, kde bolo možné všetko. Divák sa dozvie aj o pocitoch jeho rodiny, ktoré sa v literatúre faktu nedozvie. ()
Ty hrané pasáže opravdu působí dost rozpačitě, jak tady někteří píší, nicméně jsem ráda, že jsem se dozvěděla podrobnosti o okolnostech Dubčekova vycestování do Boloně a mohla vidět ukázky ze slavnostního ceremoniálu, při kterém mu byl doktorát udělen. Italská část, ač poměrně krátká, je dojemná a z celého dokumentu nejpovedenější. Doporučuji k přečtení knihu Josefa Banáše Zastavte Dubčeka!, která se jeho osobě věnuje velmi podrobně a po jejímž přečtení jsem nabyla přesvědčení, že autonehoda, jejímž následkům podlehl, skutečně nešťastnou náhodou nebyla. ()
Oslavný, trochu pomalý hraný dokument s komentářem a vzpomínkami pamětníků přínáší mnoho zajímavých záběrů z Dubčekova soukromí a jeho života po roce 1968. ()
Synové Dubčeka... Zajímavý dokument... nějak jsem měl pocit že Dubček celých 20 let nic nedělal a ejhle přece jenom něco.... Husák nezklamal, za ta desetiletí sem o něm nikdy neslyšel nic dobrého... ()
Hrané pasáže v dokumentoch sú tradičným kameňom úrazu, hlavne keď sú prednášané amatérskymi hercami. Prichádzajú, našťastie, až v druhej polovici dokumentu, a dovtedy si film vystačí s čítanými úryvkami zo spomienok eštebáka. Napriek výhradám som sa dozvedel dosť, takže dokument splnil svoj účel, ale určite by na to stačila aj tradičná necelá hodina. ()
Kvalitní fundovaný dokument s množstvím neznámých záběrů, a to jak z totality, tak z Bologne. O tom, jak se pašovaly jeho příspěvky do světa a také výpovědi obou synů o otci. ()
O Dubčekovi, co o něm nebylo známo. Především je třeba říct, že Dubček to myslel správně a to, že byl u toho komunistou byl jen duch doby. Takže fakt, že se k němu demokratický systém obrátil zády po revoluci je doslova ubohý. Těžko mohl být A. D. demokrat v 68 roce a otevřeně se k tomu hlásit, byť pod rouškou komunismu s demokracií vlastně přišel. Také mu nelze vyčítat, že v Moskvě podepsal. Jak sám říkal, nechtěl mít na rukou krev, také bych ji nechtěl. Pak už se k němu socialismus stavěl svým jasným způsobem. Namluvené přepisy záznamů nebo dobové záběry jsou zajímavé a dokreslují celkový pohled stejně jako výpovědi tehdejších pamětníků. Zvláště je fajn, že si Juraj Lihosit dal tu práci nechal mluvit i italskou stranu. To co je pro nás Havel je pro slováky Dubček. Je smutným faktem, a bohužel i jasnou výpovědí o demokracii 90. let, že jeho nehoda nebyla dosud vyšetřena. A to nemluvím o tom, že Havel ve své aroganci a touze po moci ignoroval Dubčeka jako osobnost v porevoluční době. Dubček totiž nebyl komunista, byl to demokrat v komunistickém režimu. Nebyl naivní a nebyl slabý, jak jasně zazní. Naopak byl rozhodný, ale klidný. ()
Toto je presne ten typ dokumentu, aký ja môžem. Sú tu citlivo a s vkusom podané fakty, dobové zábery a videá, priame svedectvá či už rodiny alebo ostatných protagonistov, ale hlavne je to príbeh o viere, nádeji, túžbe po slobode, ktorú Dubček reprezentoval. Je tu krásne vidieť eštebácke praktiky, ktoré na Slovensku fungovali dlhé roky a každý to prehliadal. Podobné dokumenty by sa mali premietať na hodinách dejepisu. Nebyť tých otrasných hraných scén, tak napálim plný počet. 75 % ()
Dokument o adoraci tragikomické figurky, kde si bývalí komunisti poplakali, jak byli dobří. A ten konec s tou "záhadnou" a "dosud nevysvětlenou" nehodou tomu jen nasadil korunu. ()