An American in Paris
An American in Paris
Réžia:
Vincente MinnelliScenár:
Alan Jay LernerKamera:
Alfred GilksHrajú:
Gene Kelly, Leslie Caron, Georges Guétary, Nina Foch, Martha Bamattre, Mary Menzies, Oscar Levant, John Eldredge, Dick Wessel, Jack Chefe, Anna Q. Nilsson (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Nestárnoucí muzikál s Genem Kellym v roli amerického malíře žijícího v Paříži, jenž se zamiluje do mladé Francouzky Lise, která je ovšem zasnoubená s kabaretním zpěvákem. Dechberoucí taneční čísla, Gershwinovy písně, to vše v režii legendárního Vincenta Minnelliho... (oficiálny text distribútora)
Recenzie (59)
Tanečné čísla sú ako zvyčajne na vysokej úrovni ( choreografia Gene Kelly ) a je im venované množstvo času na úkor samotného príbehu. 3+ ()
Tohle hodně bolelo. Gene Kelly byl opravdu neskutečně dobrý tanečník a je radost na jeho choreografie koukat. Jak ale Vincente Minnelli dokázal naložit s filmem jako celkem, nad tím mi zůstává rozum stát. Filmu absolutně chybí jakákoliv soudná dramaturgie. Děj je nejenže strašně nezajímavý, ale vlastně nedává skoro smysl. Využití některých výrazových prostředků působí zcela nahodile, jako kdyby je prostě někdo chtěl jen tak použít, aniž by se zamýšlel nad jejich smyslem. Ve výsledku jsem tak měl pocit, že sleduju 2 hodiny dlouhý chaos, proložený několika zajímavými tanečními čísly, které se ale k vnějšímu světu okolo absolutně nevztahují. Je mi záhadou, jak mohl takový dramaturgický guláš posbírat tolik Oscarů. 3/10 ()
Zrovna nedávno jsem koukal na Minelliho Přidej se k nám a musím říct, že ta změna byla ohromující. Samozřejmě i v Američanovi se našla spousta nudné vaty, u níž bylo zřejmé, že scenáristé se u muzikálů padesátých let většinou moc nenadřeli. Navíc Caronová je asi všechno jiné, než herečka. Její obličejové svaly se ve filmu nepatrně proměnily asi dvakrát. Bohatě to vynahradila spousta dechberoucích tanečních kreací Gena Kellyho (Pokud Kelly říká, že je Marlonem Brandem muzikálu, měl by přehodnotit postoj, protože nikdy si z Caryho Granta nevzal víc.), fantastická výprava, Gershwinova hudba a především odvaha být nekonformní. Poslední muzikálová čtvrthodina Přidej se k nám, ač ikonická, byla ničím ve srovnání s poslední dvacetiminutovkou Američana v Paříži, kde se děj přenesl mezi papírové kulisy ve fantazii Kellyho postavy. V tu chvíli začal být film extravagantní podívanou, která zcela vybočila z dosavadního děje. Nedokážu si představit, jak to neslo dobové publikum, které v takovém obratu museli cítit jakýsi podvod na ději běžného muzikálu. Naprosto propracovaná choreografie a perfektní stepařské vystoupení. Byl jsem ohromen. ()
Čekal jsem, že se budu bavit, ale příběh mně moc neoslovil. ()
Tanec, malířství, zpěv, Gerswhin a láska. Bavilo. Především 17-minutová taneční scéna v kulisách slavných děl francouzského impresionismu je úžasná. ()
Neskonale veselý a romantický muzikál, ktorý však paradoxne v niektorých tanečných a hudobných číslach zachádza do určitej detinskosti - inými slovami povedané trápnosti - no stále ponúka dokonalú hollywoodsku zábavu zo starej školy a z čias, keď sa v mekke filmu začalo bojovať proti nástupu televízie. A to napr. aj týmto farebným skvostom. ()
Naprosto skvělé, idealistické a jen a jen pozitivně naladělé dílo. Romantický vztah skončí jak jinak než šťastně po graduálním závěru, baletu: Američan v Paříži. Film je točen na klasický akademický formát 1:1,37 a je to naprosto vyhovující! Např širokoúhlá My Fair Lady z roku 1964 je tomu opakem. Stejně jako zde tak i např ve Zpívání v dešti jsou skvělé a dokonale sehrané choreografické scéhy na které se mohu dívat zas a znovu. Největší zásluhu na tom všem má bezpochyby Glen Kelly. Ten člověk je dokonalý. Té enertgie co z něj vyzařuje, to opravdu nestíhám, je vynikající. Takového člověka potkat na ulici, tak mám hned větší radost ze života a na všechny se usmívám a div s ním netančím :). Když člověk na chvíli odloží thrillery a katastrofické moderní zmotatniny a vezme k ruce nějáký podobný muzikál tak udělá správnou věc. Film se jak už sám název napovídá celý odehrává v Paríži. Je to pro tento romantický příběh místo jako stvořené. Hlavně žádné násilnosti, žádné tvrdosti špatné věci, jen samá rdost, krása a potěšení... tak na mně film působí :) ()
Už som hádam i čakal dajaký ten nečakanejší rozuzlujúci prvok, kedy by Kellyho postava narušila rozjímavé plány zamilovanosti k majetnejšej blondíne a nie obojstrannej odovzdanosti osudom skúšanej nižšej vrstvy a pochopiteľnej láske na prvý pohľad. Takisto jeho persóna obligátnej dokonalosti, ktorá vie spievať, tancovať, maľovať, hádam aj šiť a vyvárať je nestotožniteľná s nikým na svete. Najmä v jeho roztomilej naivite. Okrem teda takej tej neskonale pozitívnej nálade optimistického ducha mi Američan v Paríži temer nič nedáva a nedponecuje ma k jeho aktívnejšej participácii. Muzikálny svet je svieži a neobyčajný v prvej tretine a jeho kúzlo po počiatočnom oteplení stagnuje a klesá. ()
Tak tohle bylo falešný jak pětník. Od romance, která začala úlisně a pokračovala nudně a bez špetky šmrncu, přes kýčovitá a v polovině případů nijak zábavná muzikálová čísla (textově stojí za prd všechna, vizuálně to v 50 % případů baví a v té druhé padesátce ubíjí rozkřepčenou nudou) až po nezáživný příběh, který toho nechává až moc rozmotaného. Navíc v Evženu Kellym je cosi odpudivého, něco slizkého, co probublává pod povrchem a jen občas se jako hladová kosatka vynoří nad hladinu. Lehce to z něho čpělo v jeho největším hitu Zpívání v dešti (které mimochodem žeru), tady jsem se toho dojmu ale nemohl zbavit. Což je mimochodem divné, protože to byl podle všeho sympaťák od kosti. Aspoň že tuhle skopičinu zachraňovaly dámy, rozkošná Leslie Caronová a holandská puma Nina Fochová. /// Plný souhlas se StarsFan. ()
A to jsem si myslel, že by mě něco takového nemohlo bavit. Dobře, je to místy celkem hooodně barevné a hooodně kýčovité, ale když ti blázni začnou tancovat, tak je to neskutečná podívaná. To, co Gene Kelly dělá s nohama je skoro nemožné. Navíc i příběh docela funguje. Prostě krása pohledět. Nezbývá než se dívat a užívat si. ()
V jednoduchosti tkví krása a tady se to projevilo naplno. Taneční kreace Gena Kellyho se jen tak nevidí. Krásné, milé, vtipné, barvité, upřímné, téměř dokonalé (tedy pro mě). Klasika mezi muzikály. 85% ()
Typický muzikál - a to vzhledem k době svého vzniku i zemi původu. Byla jsem na něj dlouho zvědavá a natěšená. Nejsou zde sice tolik chytlavé písně, ony tu vlastně nejsou skoro žádné, ale hudba jako taková nezklame a choreografie je prostě úžasná. Příběh je tak akorát - klasická romantika, která k žánru sedí, ale sama o sobě by asi neobstála. Jenže tenhle film má především spoustu formálních vychytávek, nad nimiž mé srdce plesalo, a také dechberoucí závěrečnou scénu, jež dílo jako celek povyšuje. ()
Aby bylo jasno, tři hvězdy patří zaslouženě Kellymu a Leslie. To kolem nich byla jen podprůměrná klišoidní americká produkce. Jednoho oblačného dne (místy s deštěm, vítr jihozápadní, bio zátěž na dvojce) si náš velevážený režisér sedl k černé kávě rozmýšlejíc se pouze nad množstvím kostek cukru, a napsal příběh milostného čtverce ve 2D (mám na mysli původní náčrt i výsledné dílo), kde je jediné překvapení (a zde jsem se opravdu pozastavila nad tím, že opravdu si na žádné nemohu vzpomenout) originálně zpracovaný popis charakteru děvčete (viráž přežila!). "A nyní přidám dvě stě vojáků tančících v obtažených kalhotách, protože to jistě zabere na slintající paničky v publiku, choreograficky ojedinělé číslo Kankánu, kde může mužské oko spočinout na růžových punčocháčů (které jsou asi tak sexy asi jako jablko v županu), a aby se umělci nenudili, namaluji jim díla současníků i nesoučasníků, které bude vytvářet jeden malíř, protože tím neztratím nic ze svého abnormálního rozpočtu, které mi pokryje to majstryškové dílko ke konci." Kdo se chystá zhlédnout, přeji Vám mnoho štěstí, připravte si piškoty (baletní boty pozn. autora) či špice (též baletní boty, vy nevzdělaná paka!), rozcvičte si bedra a ujměte se vedení té prapodivné plejády skotačících herců. Odstraňte z placu všechny ostré předměty a zavolejte mamince, ať připraví lékárničku. Dík. ()
ocenenia : MFF Cannes 1952 - Nominácia na 1. cenu ()
Gene Kelly /Divka z Titulni strany, Zpivani v Desti/ v roli cloveka, ktory vie malovat, tancovat, spievat - pomaly mi chybali este vyvarat, piect, opravit stroje a vsetky mozne technologie, zlozit diferencial a radit prezidentovi -kedze ide o US film, tak prezidentovi USA pochopitelne. Trochu moc na mna, aj ked najlepsie Minnelliho diela su muzikaly a este ako reziserovi Minnellimu sli velmi dobre spolocenske konzervacky. K vysokemu hodnoteniu prospel aj ten fakt, ze muzikal kypi zivotom a optimizmom : 77 % ()
Připadalo mi to jako příprava na Zpívání v dešti, což je asi jediný muzikál, který se mi kdy líbil, možná také proto, že byl jedním z prvních, které jsem viděl. Zbytek je totiž pořád jedno a to samé a i přes dokonalost zpracování se zbylé kousky prostě nevyhnou opakování toho samého dokola. 60% ()
9. Zlatý Glóbus za rok 1951 - cena (1) - *Nejlepší film (komedie / muzikál) + nominace (2) - Nejlepší herec (komedie / muzikál) - Gene Kelly, Nejlepší režie - Vincente Minnelli ()
Elegantne natoceny romanticky film. Originalni je i uvodni predstaveni hlavnich postav. Pariz spolecne s New Yorkem jsou snad nejvdecnejsi kulisy pro nataceni a diky ni (mimojine) ma snimek uzasnou atmosferu. Gene Kelly je vyborny, toporny vykon Leslie Caron me vsak zklamal, stejne jako jeji vizaz. Americana v Parizi doprovazi i jemny a vkusny humor, stejne tak rada peknych pisnicek a tanecnich kreaci, avsak poslednich 17 minut filmu uz bylo spise na skodu. Ve svem zanru se ale jedna o nadprumerny film, ktery s klidnym srdcem mohu vsem doporucit... ()
Jak rád bych tomuto filmu fandil. Už jen proto, jak mistr Kelly dokáže z jednoduchých prvků jako time step či shim sham vybudovat uvolněné a působivé I got rythm. Jenže Minneliho Paříži chybí... Paříž! A francouzský šarm, no prostě všechno. Z křehkého příběhu o jedné mikro lásce předem odsouzené k zániku (nebojte se, jsme v americké limonádě), tu máme barvotiskové rozteklé cosi, snažící se zoufale tvářit jako nová Bohéma, jenže Puccini je oproti tomuhle realita sama. Samé barvičky, a v nich zombie, které ožijí jen v hudebních číslech. V těch ovšem vše funguje na jedničku. Na skutečnou Paříž, a Belmonda s Jean Serberg museli diváci čekat ještě dlouhých devět let. ()