Skřivánci na niti

„V naší zemi, je i nemožné možné!" A strana s vládou to hned zařídí. Já sice zásadně protestuji, aby byl saxofon zrušen jako kapitalistický nástroj, ale na druhou stranu nemám nic proti hromadnému využití filozofů v pracovním procesu při budování lepších zítřků. Navíc mne hodně baví sledovat ty imperialismem nasáklé tváře i bodrého dělnického důvěrníka a když si na chvilku urve čas i soudruh z ÚRA, tak má spokojenost nezná mezí. (21.12.2012)

"Víte co z vás bude? Ingoti. Přetaví vás doba. Už jen abych se dožil toho, až budou burziáni v Paříži zametat ulice a pracující je budou kopat do prdele." ___________ Tragikomický snímek Skřivánci na niti je adaptací povídkové knížky 'Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet' od Bohumila Hrabala. Že jde původem o povídkové příběhy zde však ani tuplem nepoznáte. Menzel nejenže fantasticky zachytil poetiku Hrabalova díla, ale zároveň zde bravurně kompozičně prolíná paralelní dějové linky literárního předobrazu, perfektně kombinuje symbolické kontrasty a jednotlivé vypravěčské dílčí nuance. Ty jsou implementovány do poměrně minimalistického měřítka, které je antropomorfizováno do prostředí kovošrotiště. Díky tomu tak Menzel nabízí neobyčejně komplexní studii až panoptikálně archetypálních postaviček, jež jsou vystaveny vůči fanatické ideologii a zatvrzelé antipatii režimu, čímž i vytváří neobyčejně plastický fikční svět . K těmto aspektům je i nutno přičíst nezaměnitelné stylistické zpracování - zejména co se týká famózní práce s kamerou a kontinuálními jízdami, a v druhé řadě estetiky, v níž dominují chladně saturované barvy, které umocňují onen pocit sklíčenosti a kolektivní melancholie, v jejichž bezedných vodách se ony groteskní postavičky snaží pevně chytat stébel sporadické radosti. Skřivánci na niti jsou tak ve výsledku neskutečně malebným a poeticky půvabným portrétem o lidském (ne)štěstí, který je zároveň jedním z vrcholů filmografie Jiřího Menzela. Jo a mimochodem: pasáž s romskou svatbou geniální! .... Zpětné ocenění v podobě prestižní ceny Zlatý medvěd na Berlinale roku 1990, více jak 20 let od uvedení je pouze smutnou připomínkou osudů filmů, jež skončily v útrobách trezorů. (22.09.2020)

Tolikrát jsem to viděl, a teprve včera jsem si uvědomil, že tam hraje i Svěrák. Hrabal mi nikdy k srdci nepřirostl, nicméně "Inzerát" jsem byl nucen v rámci středoškolské povinné literatury vstřebat. Díky tomuto porovnání vím, že je mi opravdu bližší na plátně (pokud mi sedne, což není zdaleka vždy) v Menzelově zpracování než skrze tištěné řádky. Ze všech nejvíc mě vždy upoutají Galatíková coby kovaná ideoložka (vidíte ty přisluhovačky imperialismu) a Šmeralovo roztomilé podání prof. Nejedlého (s neroztomilým dopadem): "A chleba bude. A máslo bude. I smetana bude. I Fibich a Dvořák. - Ano, hudba se ztratila, ale oni se taky ztrácejí lidi." (26.02.2018)

Pokřivená doba, kritika komunistické zvůle, ideologické žvásty. Jeden z těch lepších Menzelových lyrických výletů po stopách slov, myšlenek a povídek Bohumila Hrabala. Krása života pohledem „politických provinilců“ z kladenských oceláren má výborné herce, skvělou Šofrovu kameru, Šustovu hudbu a několik mrazivých scén (uvěznění ohřívající se u ohně společně s „kopečkářkami“). Paradoxní situace Menzel skvěle přenesl na plátno (tedy až po „propuštění“ filmu z dobře utěsněného trezoru), groteskno jakbysmet. PS: Vedle Věry Křesadlové a Jitky Zelenohorské bych ten šrot taky klidně přehazoval – když už by nebylo zbytí. (03.12.2012)

"A kto okúpe babičku?" Mal som chuť si film znova pripomenúť, pretože som ho videl len raz a to už pomerne dávno, myslím tesne po nežnej revolúcii. Za odvahu a výpovednú hodnotu si film zaslúži jednoznačne plný počet, ale príbehovo trochu zaostáva. Postáv je tu dosť, no nie každá je náležite odkrytá a prepracovaná. Postava Hrušínskeho je výborná. Na svoju dobu ide o výnimočne otvorený a odvážny film a nemožno sa čudovať, že skončil v trezore. Komunizmu a sovietskeho vplyvu sme sa zbavili, no cigánska prevýchova nefungovala už vtedy a za ďalších 50 rokov sa nič nezmenilo. No, zmenilo sa iba to, že vtedy sa na tom dalo zasmiať. Dnes už z tej cigánskej prevýchovy a premárnených investícií nejednému mrzne úsmev na ksichte. 80%. (01.11.2015)