Midsommar

dlouho jsem se rozhodovala, jestli si to mam pustit, abych nahodou nebyla moc znechucena a uncomfortable, ale nope. nebyl tam skoro zadny gore (nepocitam nepovedeny bungee jumping na zacatku), coz je skoda. bylo to takovy… artovy, nekdy divny, mozna jsem to nepochopila?? ale aspon uz vim, ze nemam brat drogy (a v podstate ani nic jinyho) od podivnych lidi v odlehly vesnici, ODKUD SE PAK NEBUDU MOCT DOSTAT PRYC. btw jestli me muj pritel bude podvadet, tak se asi inspiruju timto filmem. ♥️ || ❝𝐃𝐨 𝐲𝐨𝐮 𝐟𝐞𝐞𝐥 𝐡𝐞𝐥𝐝 𝐛𝐲 𝐡𝐢𝐦? 𝐃𝐨𝐞𝐬 𝐡𝐞 𝐟𝐞𝐞𝐥 𝐥𝐢𝐤𝐞 𝐡𝐨𝐦𝐞 𝐭𝐨 𝐲𝐨𝐮?❞ 🌞🌺🌿✨ (03.08.2021)

Multikulturalimus, vole. Midsommar hlasitě připomněl, že Švédsko není jen ABBA a Ikea, ale taky pořádně krvavé dějiny táhnoucí se od vikingského vraždění přes peklo Třicetileté války až po Velkou severskou válku. Takže i když před příchodem křesťanství pobíhali tamní obyvatelé po loukách ve vyšívaných košilích, jejich zvyky byly stejně drsné, jako jejich život. Ari Aster to natočil působivě a uhrančivě. Asi jako když sledujete jak někdo skáče ze skály. Dívat se nemůžete, odvrátit zrak taky ne. Škoda jen té nelidské délky. Trýznila mě skoro tak moc, jako ty nechutné scény. (08.05.2023)

WHOA! Hereditary bol filmom ktorý sa len tak nevidí a v mojich očiach je len ťažko prekonateľný. Takže by bolo totálne nefér prirovnávať Midsommar k magnum opusu Ari Astera. Pravdupovediac, Midsommar sa nebude dať prirovnať k ničomu. Film ako tento tu azda ešte nebol. Ari Aster si vyslúžil plnú dôveru štúdia A24 a ide si svoje na plno bez akejkoľvek praskliny v jeho sebadôvere. Ari Aster má svoje top témy, ktoré rád rozoberá - na základe tohoto filmu či Hereditary - a nebojí sa ich odprezentovať vo forme ktorá prinúti diváka trochu rozmýšľať a hľadať mnohé významy, ktoré ukrýva vo svojich filmoch. 140 skrušujúcich minút plných napätia, gore!, humoru, vzťahovej drámy, mentalných chorôb, oslňujúceho prostredia, WTF! momentov ako aj tých creepy, mätúcich a nepríjemných. Midsommar odpudil polovicu divákov v kine, a to nepreháňam. Jedna špecifická scéna odohnala väčšiu časť publika, ktorý zjavne očakávali čosi iné, a ako film ubiehal, viac a viac ľudí odchádzalo. No my čo sme ostali, sme dostali kino zážitok ako žiaden iný. Ja s určitosťou nie som z tých ktorý by mal mentálnu kapacitu či dostačujúcu slovnú zásobu opísať do detailov moje pocity z tohoto filmu. No Ari Aster ma zas a znovu ohúril. Jeho cit pre absolútne skvelé technickú stránku filmu a ako jeho filmy vyzerajú, je jednoducho odzbrojujúce a príbehy ktoré ponúka na filmových plátnach jednoducho rezonujú vo mne. Tento režisér sa stal režisérom, ktorého filmy budem s nedočkavosťou očakávať zakaždým ako bude nejaký nový ohlásený, a ak sú chýry pravdivé tak Ari má nekonečnú zásobu filmových nápadov v jeho hlave. Ale aby toto nebolo len o režisérovi... Herecké výkony, sú zas a opäť skvelé. Toni Collette žiarila minulý rok a ponúkla jednoznačne najlepší herecký výkon roku 2018 a za tým si stojím. Tento rok Florence Pugh získava toto ocenenie a neviem kto ju bude môcť zosadiť z tohoto trónu. Jej výkon je absolútne brilantný a len dokazuje akým hereckým chameleónom je - naprosto famózna. Vedľajší cast nezaháľa. Jack Reynor je skvelý a to čo od neho tento film žiada... povedzme, že ja by som to nedal (obzvlášť TÁ jedna scéna). Will Poulter je viac menej "comic relief" filmu a ja si stojím za tým, že Will je jeden z najlepších pracujúcich hercov dneška a mojej generácie. Midsommar nie je pre každého. Ako je vidieť zo Cinemascore známky C+ film je o niečo prístupnejší než bolo Hereditary (D+), a myslím si, že aj tomu tak je... trochu. No Midsommar rozhodne ponúka mnoho vecí čo diváci budú milovať, čo diváci budú nenávidieť, a všetko medzi tým. Ja osobne som bol ohúrený a naprosto a plne ponorený do tohoto filmu. 140 minút utieklo ani neviem kam. (05.07.2019)

Ari Aster se po dvou filmech stal tvůrcem, u kterého se budu těšit na každý jeho nový projekt. Aster je tvůrce s jasnou vizí, který umí pracovat s žánrem, zná jeho pravidla, a dokáže je využít pro svůj prospěch. Navíc to činí jinak, neobvykle a zajímavě. Moc se mi líbí jakým způsobem Aster pracuje s vyprávěním a budováním atmosféry. Tento přístup není pro všechny a vyžaduje od diváka pozornost a jistou míru trpělivosti. Aster není tvůrce, který vše naservíruje pod nos. V jeho případě si to musíme jako diváci zasloužit. A tohle všechno platí jak pro Děsivé dědictví, tak i pro Slunovrat. Slunovrat je delší film s pomalejším tempem, a pečlivě budovanou atmosférou, kde se nespěchá. Režisér nám nechává dost prostoru na to, abychom poznali postavy a udělali si na ně nějaký názor, který se v průběhu filmu samozřejmě změní. Aster nás díky tomu pomalinku dostává do konkrétního bodu, kde nás chce mít, aby mohl rozjet to co chce. Mě pomalejší první hodinka trochu uspávala, ale pak přišel první menší zvrat a já byl hned uchvácený co se stalo. A to mi vydrželo až do samotného konce, kde jsem místy jen koukal a hledal pusu na podlaze sálu, a nevěřil jsem tomu co právě sleduji. Aster po hodině začne utahovat šrouby, a atmosféra by se dala krájet.Hodně velkou zásluhu na tom má parádní vizuální stránka filmu. Od skvělé hudby, práce se světlem, prostředí, úžasné kamery Pawla Pogorzelskiho nebo ty vizuálně sekvence(halucinogenní scény). Po herecké stránce jde o dost fyzický výkon. Florence Pugh hraje výborně a to co musí odehrát není snadné a ona to zvládne skvěle. Jack Reynor hraje dobře a odvedl velmi dobrý výkon, hlavně ke konci. Dost mě zaujal Vilhelm Blomgren, který svou postavu zahrál moc dobře. Will Poulter a William Jackson Harper velmi dobře doplňuji předchozí trojici, a jejich výkon se mi líbil. Dost se mi líbilo, že ve filmu jsou jisté "drobečky", díky kterým se můžeme připravit na to co se bude dít dál, ale to si uvědomíme, až tehdy, když se dané věci začnou dít, a přitom jsme je měly celou dobu před očima. Hodně mě zaujala poslední hodina, protože je vizuálně zajímavá, a už dlouho jsem nic podobného neviděl. Slunovrat je zajímavý a dobrý film, který není pro všechny, ale ty co si k němu najdou cestu, budou nadšený. (04.08.2019)

Aster si chce hrát na vysoké umění ale míst toho vyplodil bezduchý (skoro ani ne) horor, kterých tu máme tucty. Ani jeden z charakterů (hlavních, vedlejších, prostě všech) mi k srdci nepřirostl a tak mě klasická tropa "studenti na výletě potkávají uzavřenou komunitu - kult a umírají" do nebes neodpálila. Celé je to bizarní, hloupé, dlouhé pomalé a domýšlivé. Na první pohled to bylo zajímavé, na druhý ale jsou to chabí herci v prostoduchých rolích zasazeni do příběhu, který není promyšlen dál než za to, co právě vidíte a šokuje leda tím, že tu máme společnost, ve které je určitá míra brutality a šílenství považována za normu (tzn.další kult, jakkoli na první pohled hezčí). Tenhle festival hlouposti, nulového důvtipu a jakéhokoli postřehu a reflexe vás možná na první pokus zmate svou snahou o "art". Nic se neděje, to je v pořádku. Poslechněte si ale postřehy lidí, co z toho nedostávají záchvaty blaženosti (nebo intenzivní koncentrát na YT kanále The Critical Drinker) a zkuste druhý pohled na věc. Zkuste to, co nikdy nikdo celý film neudělá - zamyslet se hlouběji nad tím, co je mi tupě prezentováno. Rádo se stalo. PS: SPOILER ALERT: kdyby se genderové role Dani a Chrise prohodily, a Dani, zpochybňující náročný a komplikovaný vztah ale přesto stále oddaná dívka byla Chrisem, psychicky narušeným emocionálně nestabilním přítelem nakonec za živa upálena na základě toho, že byla přistižena u nevěry, do které byla očividně zdrogovaná a vmanipulována komploty okolí a která díky své kultistcké absurdnosti vypadá jako všechno jen ne jako dobrovolný romantický "úlet", tak už si Ari Aster ve veřejném prostoru ani neškrtne... Očividně rovnost je tu, ale měří se odlišnými měřidly v odlišných jednotkách. (Já jsem osobně pro to, aby se tohle mohlo dít v jakékoli kombinaci genderů, protože JE TO DOPRDELE JEN DEBILNÍ RÁDOBY HOROR, a ne nějaký sociální rolebook. Pokud někdo vidí ve filmech nějaký návod/ospravedlnění k něčemu takovému, tak je něco špatně s ním a ne s tím filmem). (13.08.2019)

Ari Aster mi aj na druhý krát potvrdil, že jeho hlavnou devízou je domyselnosť stavby jeho báchoriek. Nemám problém použiť slovo "báchorka", pretože bez ostychov po svojom pracuje so starosvetskými schématami (duchársky príbeh, náboženský kult). Avšak v jeho dlhých záberoch, širokoúhlych celkoch a závraťových jazdách prezentuje svojich vlastných démonov podtrhnutých tríznivou hudbou a rôznorodo interpretovateľnými motívmi. Znovunájdenie stratených hodnôt, rozklad vzťahu, kritika malichernosti a emočnej manipulácie, náhľad do bizarne podmanivej osobitej kultúry, to všetko diváka zhltne a na konci unaveného vypluje. A možno práve preto sa jedná o jednu z najlepších žánroviek roku (15.08.2019)

Slunovrat je pomalý, atmosférický a zlý. Má výbornou kameru, která se nebojí neuhýbat ani od ošklivých věcí, hezkou výpravu, přesvědčivě natočené halucinogenní sekvence a především vynikající Florence Pugh v hlavní roli. O to větší je škoda, že i přes dlouhou stopáž jsou v třetím aktu linky některých vedlejších postav příliš okleštěné, a hlavně že vývoj hlavní postavy na konci je spíš vychtěný, než že by byl pečlivě podložený scénářem. Tedy, ne že by ten vývoj byl mimo, jen se obávám že by Aster potřeboval další kus stopáže navíc, aby se tam, kam potřeboval, dostal uvěřitelněji. (18.08.2019)

Vlastně když se nad tím člověk zpětně ohlídne naprosto vynikající film po všech stránkách. Celkem opatrný a nevinný začátek, nalákání do srdce švédské divočiny, kde jakoby z ničeho vzniklo útočiště plné míru, pokoje, lásky a spolusoužítí, kde na vás dejchá atmosféra, kterou neznají ani lidí z měst, ba ani z vesniček, kde zkrátka máte celou dobu pocit, že takový ráj na zemi musí mít nějakou trhlinu, vadu, nebo něco záludného, která se musí dříve nebo později naplno projevit. Je zde cítit něco mystického, celé je to jeden velký rituál sebeoddanosti, kde je jasné, že se musí pro všeobecné blaho a pořádek prolít krev. Opravdu krásně zpracováno, u hororu si člověk cení menších i větších odtaženích od klasických příběhů, která známe nazpaměť a už nám lezou krkem, proto musím tento film vyzdvihnout a prohlásit, že je to jeden z nejlepších hororů tohoto roku. (04.10.2019)

Půlka láhve Jacka Danielse padla při sledování téhle WTF šílenosti o švédské úplně jebnuté sektě. A konečný verdikt ? Tak jako dám tomu ty 4 hvězdy, protože tohle se prostě často nevidí. Víc k tomu nemám co napsat. (14.10.2019)

Primitívna okultistická komunita žijúca v útrobách švédskeho vidieka a oslava leta ako si ju určite nikto z amerických turistov ani len nepredstavoval. Hororová dovolenka skrytá za rúchom idylky so zimomriavkovou hudbou. (27.10.2019)

Devítidenní folklórní festival v zapadlé venkovské komunitě někde ve Švédsku uvítá (až podezřelou) idylou a vstřícností, jenže postupně se provozované rituály stávají čím dál podivnějšími, bizarnějšími a zvrhlejšími. A nebyli by to mladí Amíci, aby místní pohanské tradice nerespektovali a nezadělali si na problémy (i když, ono by to bylo jedno). Jistá a nápaditá režie (spolu s kamerou a hudbou) pečlivě, neuspěchaně utahuje drásavou atmosféru přírodního slunečního "ráje", který očividně svou pravou tvář / podstatu skrývá. (07.01.2020)

Mno, tohle budu ještě nějakou dobu chroupat. Dlouhý jak tejden, ale ňákým záhadným způsobem Ariho antropologicko-psychologická studie i přes rozvláčné, až dokumentaristicky detailní tempo drží diváka připoutaného k dění, i když ho to neba. (17.01.2020)

Šáhlý to jo, ale za mě zbytečně dlouhý a nějak nemám rad ty sektářský filmy. (21.03.2020)

Zajímavý. Celá mytologie sekty je opravdu propracovaná a natočené je vše tak zručně, že Ari Aster si může natočit téměř skoro vše. Původní "Rituál" z roku 1973 byl prázdnější, ale měl Christophera Lee, který byl správně démonický, zde nikdo takový není, takže to není úplně remake, ale inspirace je více než znatelná. James Wan zde má plnohodnotnou konkurenci v oblasti hororu a jsem zvědavý na další počiny. (05.08.2020)

Za mě nepochopitelně brutální a velká nuda. (25.02.2021)

Slunovrat je rozhodně originální svým námětem i provedením. Přiměřeně zábavný snímek, s krásnými obrazy, kterým vévodí skvěle využitá "pohyblivá" květinová stylizace kostýmů. Zajímavý náhled na starodávné pohanské zvyky v severských zemích a jejich vnímání moderním člověkem, (pokud se příběh alespoň trochu drží historie). Nenazývala bych však Slunovrat primárně hororem, spíš je to, občas divácky nepříjemné, psychologické drama. (04.09.2021)

Midsommar je vskutku znepokojující a fortelně natočený. Jen nevím, co (nebo jestli vůbec něco?) se Aster pokouší sdělit... Míjíme se... (15.07.2019)

Ari ukázal hodně. Ukázal, že to s filmařinou umí, že se nebojí udělat i něco nového. To vše ruku v ruce s Pogorzelskim, který zase může Polsku dělat radost svým jménem. Tady je jednoduchá linka. Máme zde tragický příběh už od začátku, kdy to začne eskalovat. To už se pomalu přibližuje klišé. S tím, že pod velením Astera dokáží herečky opravdu řvát jako zabité. To se musí nechat. A pak přijde Švédsko. A tam je už jasné, že něco nehraje. A je zajímavé, že si tvůrci více a více vybírají Švédsko jako místo pro své hrůzné činy. Turistické jednotky moc nadšené nebudou. Bohužel dojde k něčemu, co samo o sobě moc příjemné není, když se na to musí někdo koukat. A to je postupná debilita postav. To je u hororu normální. Ale je to potřeba? Někdy si člověk řekne, že přeci jenom platí věčné pravidlo: lid je blbý, takže nějaké ty divnokonverzace, vlastně vyzní nakonec autenticky. Ale poté to už je vyzdviženo do takové formy, že to stojí za moc. Postavy řvou jako když je ze skály hážou. Je také zajímavé, že Poultera vybrali zase na roli debila. Ta mu sedne, ale moc hezké jméno mezi "fanoušky" si tím neudělá. Koukat se na samotnou scenerii a spolu s tím i na určité "zvyky" (které jsou z většině asi určitě vymyšlené) je samo o sobě prostě nádhera. Krásné, ženy, vodka, zpěv, tanec. Nicméně poté přicházejí i halušky. Dochází k nepříjemnému bodu, kdy se v příběhu prostě ztratíte. A nevíte kudy kam. Protože pak už to je zdlouhavé ráz naráz a vy nevíte co si z toho vyvodit. Zůstane tam určitá promyšlenost a to všechno kolem. Ale to je všechno. Smutek a frustrace z určité nenaplněnosti mých představ, které se rozjeli docela slušně. Stejně tak ale nemohu přehlédnout technický um, který se na placu pokaždé děje. A jak Ari dokáže vylekat. Za to jsou plusové body. I za tu atmosféru, která se drží. Dochází během příběhu také i k mnoha přehraným bizarním situacím, což mne nějak extra nevadí, ale přesto dokážou být v celku směšné. Dokážu ocenit mnoho. Ale nepochopení příběhu ne. To ani moc ne. Vůbec. (07.08.2019)

Spíš než horor natočil Aster psychologické drama s hororovými a komediálními prvky - nabízí se paralela s Jordanem Peelem, který ve svém druhém celovečeráku taky odkazuje ke svým komediálním začátkům a Us žánrově rozmělňuje. Vyprávění Slunovratu by se pak dalo přirovnat k vesmírné raketě. Po velmi ostrém startu Asterův stroj postupně odhazuje nepotřebné dějové linie (místy ne zrovna uspokojivě), až překoná atmosféru, pak udržuje překvapivě neagresivní, pozvolné tempo a tíživě mizí v nekonečném vzduchoprázdnu. Je to nekonvenční, ale na první zhlédnutí ne úplně stravitelné a ve druhé polovině zdlouhavé. Přesto si Slunovrat zaslouží bezprostřední uznání v tom, jak protichůdné emoce dokáže vzbudit v jeden jediný moment. Nepříjemné situace obaluje příjemnou atmosférou a přiměje zasmát se v dost nevhodných chvílích tak, až se člověk za svůj smích stydí. Aster ze svých postav vytahuje zkrátka to nejvíc zlé, bezcitné a zlomyslné – a dobře zabavené/zmanipulované publikum si až příliš pozdě uvědomí, že úplně stejně přistupuje tvůrce i k němu. Evil shit. (10.08.2019)

Slunovrat je "horor" pro lidi, kteří prožili idylický život bez hororů. Vizuálně i kamerově je to povedené, ale to je asi tak všechno. Snaží to ze sebe dělat zcela odlišný a zásadní film, ze kterého se nakonec vyklube jen nepovedené iritující dílo. Žádné dějové zvraty, většinou předvídatelné události a to už nemluvím o šílené překombinovanosti. Celkově vzato by se to mělo řadit do žánru jako psychologické drama. Jenže když necháte herce přehrávat a postavy se chovají jak naprostí idioti. Kdy navíc začnou postupně mizet vaši přátelé a všem to přijde normální a spokojí se s vysvětlením, jako když odbudete pětileté dítě, tak už jen tím si snímek kope sám sobě hrob. Některé scény působí tak bizarně, že se jim může člověk jen smát. A už vůbec nechápu takový hype kolem tohoto. (12.08.2019)