Slnovrat
Slunovrat
Midsommar
Midsommar
Midsommar
Midsommar
Midsommar
Réžia:
Ari AsterScenár:
Ari AsterKamera:
Pawel PogorzelskiHudba:
Bobby KrlicHrajú:
Florence Pugh, Jack Reynor, Will Poulter, William Jackson Harper, Vilhelm Blomgren, Julia Ragnarsson, Björn Andrésen, Archie Madekwe, Anna Åström (viac)Obsahy(1)
Dani a Christian sú mladý americký pár medzi ktorým to začína škrípať. Ale po tragickej udalosti v Daninej rodine ich žiaľ opäť zblíži a Dani sa rozhodne, že pôjde s Christianom a jeho kamarátmi na výlet, aký sa odohrá len raz za život, do odľahlej švédkej dediny, kde sa koná festival letného slnovratu. Čo sa začne ako pohodové letné dobrodružstvo v krajine zaliatej slnkom sa hrozivo zmení na znepokojujúce miesto, keď od sveta izolovaní dedinčania pozvú svojich hostí, aby sa zúčastnili ich slávnosti... (Continental film)
(viac)Recenzie (814)
Já tedy s kolegou Goldbítrem ani s kolegou Raslem nikdy nešukal jako kolega Enšpígl, tudíž jsem film sledoval doma z postele, bos a sám, aniž bych u toho nějakému nehezkému kolegovi pulíroval Grünwalda, nicméně musím s velkým překvapením konstatovat, že i bez těch homohrátek se mi film líbil stejně jako jemu. A to jsem do toho šel s velkým despektem, nabytým po předchozím režisérově počinu, který odborná filmově-teoretická terminologie jednoznačně striktně definuje jako „narkoleptickou pičovinu“, tudíž jsem se a priori obával, že i tento kus Zdědí onu Děsivou prudu a chujologickou konkluzi. No, sice se místy v Midsomrdu těch pár pásem švédských plísní a tanců vskutku vleče strhujícím tempem Midsomrdských vražd, mimochodem dodnes využívám stoprocentně funkční metodu na nespavost, kdy v duchu počítám inspektory Bárneby, a maximálně po pátém jsem vždycky spolehlivě tuhý, avšak jinak to není nudné ani trochu, precizně to pracuje jak s diváckým očekáváním a přesně gradovanou atmosférou, tak s mykologií nordických pohanských kultů, a to včetně roztomile brutálních vikinských krvavých orlů. A už nikdy nechci píchat, aniž by mi u toho s temným mručením fandil a pomáhal přirážet kroužek nahých otylých skandinávských stařen. ()
Film, který nejlépe poslouží lidem hledajícím inspiraci pro hodně okázalý způsob, jak se rozejít. Asterovi opět přerostly přes hlavu vlastní ambice. Slunovrat ostentativně dává najevo, že chce být zásadním příspěvkem hororového žánru. Dlouhá stopáž, pomalost a vážnost číšící z grandiózního snímání všedních výjevů (kamerový jeřáb FTW!) a chladně metodického, strojově načasovaného střihu ale ještě nezaručují velkou myšlenkovou či psychologickou hloubku (srovnání s Bergmanem, který enigmatičnost jen nepředstíral, je úsměvné). Když točíte psychologický horor a přitom herce necháte, aby přehrávali a postavy, aby se chovaly jako pitomci, kterým nevadí, že kolem nich postupně mizí lidi, podřezáváte pod sebou větev, na které celý film stojí. V poslední třetině jako kdyby se Aster tolik upnul ke snaze budovat napětí, že úplně zapomíná rozpracovávat banální, přímočaře odvyprávěný příběh a brát ohledy na to, zda je jednání postav konzistentní. Z antropologického hlediska pozoruhodné a pro interpretační dobrodruhy výživné, ale snahou vtloukat nám každým záběrem do hlavy, že se schyluje k něčemu strašlivému (což je paradoxně méně účinné než by byly jemnější náznaky) a že sledujeme ohromně sofistikovaný horor, je to s přibývajícími minutami jen víc a víc otravné. Mnohem lépe bych si Slunovrat dokázal představit jako muzikální komedii (ke které i tak nemá daleko, třebaže nešlo o záměr) o partě zdrogovaných květinových dětí, které zpívají a tančí na louce, oblékají si zvířecí kostýmy a seznamují se s cizí kulturou a kuchyní, zahrnující mj. masový koláč se zapečeným dámským pubickým ochlupením. Ari Aster přitom není špatný režisér a hutnou atmosféru v samostatných scénách vytvořit umí. Jen by měl lépe zvážit, na co stačí. 70% ()
Čtu a říkám si, že jsme na tom všichni tak nějak podobně. Slyšel jsem, že je to nejlepší horor roku 2019 (ne, jen napínavý a bizarní a trochu dlouhý film). Pomyslel jsem si, že mi to připomíná Rituál (a ejhle, mrknu do zajímavostí a přesně to je tam zmíněno). Takže jo, několika scénami snímek zaujme (úvodní sebevražda, postupné mizení a paranoia, skok ze skály), ale celkově je to fakt průměr a režisérský sestřih nám spoustu věcí objasní, ale zbytečné věci zůstanou, takže žádná změna. 60%. ()
Sophomore slump se nekoná, Ari Aster svým druhým celovečerním filmem potvrzuje, že výraznější režijní objev tu - alespoň na poli temných žánrů - v posledních letech nebyl. Midsommar je jedinečný atmosférou, nádherný svým vizuálním ztvárněním a drásavý hereckým pojetím traumatu,se kterým se vyrovnává hlavní hrdinka. A především je to tedy silný, ale fakt hodně silný bizár. Spíš než druhé Hereditary se v tomto případě opravdu koná jakási zvrácená prosluněná pohádka, "Čaroděj ze země Oz" pro perverzáky, jak to sám Aster v jednom rozhovoru nazval. Proč tedy (zatím) jen 4*? Po zkušenostech z Asterova prvního filmu jsem asi čekal nějaké zásadnější dějové překvapení a ostřeji hororovější koncovku. Midsommar zvládne překvapovat různými dílčími momenty (hodně si jich ovšem vyplácal v traileru), v celku se ale ubírá zhruba očekávatelným směrem. A finále rozhodně JE šílené, ale opět - spíš bizarním než hororovým způsobem. Přes to bych se přenesl, zásadní rozdíl oproti Hereditary pro mě ovšem je, že tentokrát jsem se, alespoň při první projekci, nedokázal do postavy Dani vcítit tak, abych zcela chápal její závěrečné rozpoložení. K vyznění Midsommaru je naprosto klíčové, aby v divákovi vztah mezi Dani a Christianem rezonoval. A já byl prostě spíš okouzlen pohanským bizárem okolo, než abych si s postavami prožíval tu partnerskou krizi. Takže doufám, že chystaná o půlhodinu prodloužená verze bude mít navíc ani ne tolik gore, sexu a hnusu, jako spíš víc podhoubí právě toho ústředního vztahu. Pak by to pro mě mohlo fungovat stoprocentně. ()
Když mě kolega Russell napsal, že jde s kolegou Goldbeaterem na Slunovrat říkal jsem si, že když už jsem s kolegou Goldbeaterem sdílel stejný sud piva, stejný maso a stejnou postel byl by hřích s ním nesdílet i stejný film. Nazul jsem tedy pantofle a vydal se do Aera na Slunovrat. Film me svým vizuálním pojetím ohromil, spousta nádherně zabíraných detailů, celků i dronových záběrů musí potěšit oko každého filmového fanouška. Ari Aster byl pro mě neznámý pojem, ale ten umí pracovat s divákem a dokáže z jednoho "placu" a několika herců vytřískat neuvěřitelně zajímavou zápletku, resp. asi každej bude tušit nějakou nedobrotu, ale ani postupné odkrývání karet neumožní odhadnout finále filmu. Herecky mě nejvíc dostala Florence Pugh a Will Poulter, který tam jednu scénu u stolu bez dialogů a opravdu wau, za to jako zahrál svoje pocity. Ovšem za jakých okolností dokáží mít někteří chlapci erekci, to tedy klobouk dolů. Ještě jedna věc na závěr, neočekávajte žádný horor, ale spíš atmosférickou psycho hru. ()
Pekná filmárčina, pekná výtvarná stránka, obstojní herci, zaujímavá atmosféra a asi chápem, aké kadejaké oné to malo symbolizovať... ale aj tak mám dojem, že som 2,5 hodiny života strávil sledovaním akejsi samohoniacej chujoviny. ()
║Rozpočet $10miliónov║Tržby USA $27,426,361║Tržby Celosvetovo $42,291,572▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $1,085,847║ Tržby za predaj DVD v USA $208,946║ Režisér Ari Aster sa teda riadne profiluje na horor zvrhlíka pár exceláns. Niekedy solí riadne brutal scény, až zamrazí. Veľmi otvorený všetkému, ešte keď čo to doladí, tak bude z neho majster hororu aký tu dávno nebol. Veríme mu, že to časom dá vo veľkom po všetkých stránkach. /60%/ ()
Dlouho odkládanej pobyt v obci Harga... a co vám budu povídat, je to parádní. Nejlepší párová terapie / horor o ultimátním zlu a ničiteli vztahů jménem dizertační práce. Viděl jsem poslední roky dost ambiciózních US hororů, co byly nechtěně k smíchu. Tenhle jedovatej houbovej džus na pomezí výsměchu sektám, bizarního dramatu o toxickým vztahu a manický antropologický rešerše ale zakuřuje jalovčím jak Vachek pařezem. Absolutní očista organismu. Za rok jedeme celá rodina bručet pod májku. S Get Out vrchol vlny indie hororů, díky čau skål váš Ari Zoroaster aka Josef Midsommar. ()
Celkem zklamání. Po skvělých recenzích a chvalozpěvech jsem viděl vizuálně vyladěný, ale časově přepálený příběh o skupině studentů zatažených do oslav slunovratu se sektou, která se na svět dívá trochu jinýma... očima. Nápady i smrti jsou fajn, ale jako by filmu chyběl takový ten final touch, v kterém se brečící ženy přepnou do psycho režimu a já budu chtít vyskočit ze své kůže a utéct pryč. Tenhle pocit jsem měl v závěru Matky stejně tak v průběhu Climaxu, ale tady jako bych sledoval odtažitě příběh, kde vlastně ani nevím, zda chci, aby někdo přežil. Například původní příběh hlavní postavy se smrtí její rodiny ve výsledku nebyl ani zdaleka vytěžen tolik, jak mohl. ()
Nuda v severním Švédsku. Pohanský horor, který je v podstatě analogií k subžánru hororů, v nichž se jedinec/skupina jedinců dostane na odlehlé místo mezi členy náboženské sekty, paradoxně se sektáři i pohané ve filmech chovají podobně a nově příchozí cizinci dopadnou nakonec vždy stejně... Vizuálně pěkné (zajímavá je práce s barvami - bílá je tu použita ve smyslu černé, po asijsku barvy smrti, celé je to extrémně přeexponované atd.), jinak zdlouhavé, nudné a předvídatelné... ()
Horrorové subžánry jsou svázány tradicemi; a o "folklórním horroru" to platí dvojnásob. Jak ostatně také jinak, když máte film, jehož jádrem je dodržování a ctění tradic, že? Snad proto se do nich příliš tvůrců nehrne. Protože vypořádat se s tím, že divák bude vědět "odkud kam to celé směřuje", to jistě není nic lehkého. Co vědět; bude to očekávat a snad i vyžadovat. A co hůře, dostáváte se do pozice, kdy chtě nechtě vystavuje své dílo poměřováni vůči wickermanovského piedestalu kultovnosti. Přesto se v posledních letech několik vlaštovek objevilo. Asterův Slunovrat je z nich nejlepší (byť má paradoxně blíže k nové Suspirii než Wicker Manovi). Ostatně jako u všech nejlepších horrorů je "strašení/znepokojivost" jen prostředek jak nahlížet na obyčejné problémy. A tak je Slunovrat v první řadě mrazivá psycho studie nefunkčního vztahu/rozchodu; a ruku v ruce s tím jde, že je to studie znepokojivá, nepříjemná, skvostně nasnímaná, nějakým tím gore efektem obohacená a strhujícím způsobem zahraná. ()
Všechno, co chcete od pohanského hororu tam je, ale nádavkem dostanete MNOHEM víc. Slunovrat je velmi vynalézavý při zobrazení sjetosti postav. Zároveň mistrně kupí jednu bizarní situaci za druhou, takže v jednu chvíli se smálo celé kino při naprosto groteskní situaci, která předčí leckteré komedie, aby jim úsměv během chvíle zamrzl, protože přijde nepříjemná, emocionálně vyhrocená scéna. A nikdy nemáte jistotu, že tohle už je jako všechno. Fantazii se meze nekladou a i když tak nějak tušíte, kam se děj bude bude ubírat, stejně vás dění překvapí.SPOILER Pátou hvězdu dávám za katarzi hlavní hrdinky. Je skvělé, že jsme nebyli svědky zavrženíhodného barbarství. Naopak. Kruh se uzavřel, rituál je důstojně proveden, což zajistí bohatou úrodu v harmonické komunitě se znovuzrozenou královnou Slunovratu, která jistě zplodí mnoho silných potomků. ()
Je to přesně to, jako co to vypadá. Akorát blbý, že už to předtím někdo natočil. Několikrát. ()
„TADY PAN PELLE NÁS POZVAL NA AUTENTICKÝ HIPÍSÁCKÝ SLUNOVRAT NA JEHO JÓDLUJÍCÍ FARMĚ...“ /// Halucinogenní kamera, pohanský rituály… prostě oslava slunovratu se vším všudy. A to za bílýho dne, takže není se třeba obávat, že bysme ze života sekty něco prošvihli. Kamera je součástí příběhu, protože se tady celkem dost magoří… Zajímavý, ale že bych na tom ulítl… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju houbovej čaj. 2.) Našel jsem v hrnku z kundy chlup. 3.) Thx za titule „Dadel“.. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Připadalo mi, že se dívám na jakýsi dokument o pojebané komunitě. Prý horror!!! Jít na to do kina, tak se zabiju! 🤮🤮🤮🤮🤮30% za sluníčko ()
Střelené přesně doprostřed mezi Wicker Man originál a Wicker Man remake. Upřímněji se v sále nejspíš až do konce roku řehnit nebudu. ()
Ari Aster a Jordan Peele jsou Carpenter a Cronenberg 21. Století bez debat! Midsommar je opět jeden z těch kontrovérzních hororů, který není divácky příliš vděčný a potěší pouze náročnější a především trpělivější diváky, kteří však dostanou solidní odměnu. Největším mínusem je pomalejší tempo ( první hodinu se takřka nic zajímavého nestane), ale od prvního „obřadu“ film začne být čím dál zajímavější a především znepokojivější. Celá ta mytologie Švédské pohanské komunity je dostatečně zajímavá, neokoukaná a velmi nepředvídatelná. Velkým plusem je Florence Pugh, která předvádí úchvatný herecký výkon ( rozhodně nejtalentovanější mladá herečka současnosti), perfektní je také hudba, která je na horor velmi netradiční, ale skvěle zde pasovala, je zde také velmi kreativní kamera a absolutně největší lákadlo je samozřejmě samotné Gore, které Ari Aster servíruje v takové šokující formě, že slabší diváci film raději vzdají a odejdou. Finále typicky symbolické a neskutečně morbidní ( větší úlet jsem ještě neviděl). Pomalé, plíživé, znepokojivé, šokující, neortodoxní a silně kontrovérzní takový Midsommar je. Hereditary se mi líbilo o chlup víc, ale i tohle je letošní klenot. PS: Jak jsem viděl v kině Teenky, které vlezou do kina jen proto, že vidí žánr Horor a chcou skákat ze sedačky, tak musely být velmi překvapeny, co vlastně dostaly. 80% ()
Přesvědčivá ukázka toho, že husí kůže může naskakovat divákovi i u filmu, který se z velké většiny odehrává za bílého dne. Ari Aster má všechny náznaky nebo mytologické spojitosti promyšlené do posledního detailu, symbolika hraje prim a Florence Pugh je v civilní rovině prolínané s psychickými potížemi dokonale přesvědčivá. Jenže tenhle Slunovrat trvá neúměrně dlouho, pár zvratů, byť sugestivních a znepokojivých, je vidět na míle daleko - a pak přijde poslední půlhodina. Specifická, zarážející, neopakovatelná, ale hlavně přepálená. Přemýšlím o ní už docela dlouhou dobu, ale pořád ji nedokážu brát vážně. Rozumím tomu, co a proč se při rituálech děje, ale pomyslná hranice je překročena každým skupinovým heknutím. ()
Důstojný následovník Wickermana. A šlo to i bez digitálních včel! (Toho medvěda si nevšímejte...) Takovéhle filmy mám fakt rád. Sice mi gore obecně moc nesedí, ale Slunovratu sem tam to střevo či mozek prominout musím, protože zbytek je fascinující výlet do Švédských luhů a hájů. ()
Súvisiace novinky
Našla hraná verze Na vlásku Lociku?
Studio Disney s hranými remaky svých ikonických pohádek v posledních letech nijak nezpomaluje, a kromě již oznámené Moany, Bambiho nebo Lilo & Stitche nás v budoucnu čeká také muzikál Na vlásku.… (viac)
Hvězda Borata si zahraje v novém hororu
Vycházející herecká hvězda Maria Bakalova z dvojky Borata si ještě spolu s Amandlou Stenberg (Nenávist, kterou jsi probudil) zahraje v hororové novince Bodies, Bodies, Bodies od distributora A24. O… (viac)
Joaquin Phoenix spojí síly s režisérem Slunovratu
Filmař Ari Aster má na kontě chválené horory Slunovrat a Děsivé dědictví, Joaquin Phoenix se zase objevil v několika skvělých nezávislých filmech a pak dostal Oscara za Jokera. A teď oba tvůrci spojí… (viac)
„Känn ingen rädsla.“ Pozeral som directors cut. Začíname kresbou akoby malých detí, no trocha profesionálnejšou, kde vidíme slnko dňa a lebku noci a ich rozdiely, ako dobro a zlo a zjavne zobrazuje slávnosť slnovratu, o ktorej je tento film (kresby neskôr sú už odvážnejšie a drsnejšie). Potom nasleduje niekoľko statických záberov na asi švédsku prírodu zaliatu snehom za sprievodu pomalej, vážnej hlasnej asi švédskej piesne, z ktorej nás vyruší prestrih na plno rodinných domov mestečka a zvuk zvonenia telefónu. Dani má problém s bipolárnou sestrou, ktorá jej napísala temnú, nejasnú správu a sťažuje sa na to frajerovi a kamarátke zase na to, či ho príliš nezaťažuje svojimi problémami. Druhou postavou s príbehovým focusom je práve jej frajer, ktorý rozmýšľa, či sú jej problémy naozaj problémami a či má ich vzťah cenu. Kamaráti ho od nej odhovárajú, že veď môže mať more iných a nemá byť jej terapeutom. On ale nie je rozhodnutý a práve mu znova zazvoní ona s tragédiou, ktorú zobrazili tvorcovia veľmi sugestívne. Do vážnej situácie nás okrem nepríjemnej, lynchovskej hudby dostane aj pohľad kamery zhora či nervózne blikajúca červená. Florence Pugh hrá zúfalý plač výborne. To je celkom slušný charakterový podklad k postavám za prológovú necelú štvrťhodinku. V téme sa pokračuje potom, ako má ísť jej frajer do Švédska a ona sa to dozvie až 2 týždne pred jeho odletom, čo zapríčiní trenice medzi nimi dvom aj medzi jeho kamarátmi. Prestrih s WC je výborný, formálne zaujme aj cesta v aute, kde hlavná hrdinka musí počúvať chalanské rečí, čo jej lezú na nervy v obale temnej hudby od tvorcov. Dialóg v aute je zasa vyriešený dynamickou kamerou, ktorá má síce rovnaké miesto, ale otáča sa a pozerá za sedadlá na toho, kto práve hovorí. Zvonku zase zobrazujú auto spomalene a otáčajú kameru po svojej osi, až je obraz hore nohami a možno sa tým dostávame do sveta, kde sú určité hodnoty prehodené. Ako na zavolanie ku tejto interpretácii prichádza bad trip a zvlnené vnímanie priestoru. Spomína sa Waco a vzhľadom na čudné obrady, sektárčinu, čudné zvuky, iný spôsob života aj oprávnene (Midsommar je fikcia). Na prvú krv čakáme do 69. minúty. Prekvapenie tesne potom je také, až kameraman na jeho emočné zvýraznenie použil rybie oko (podobnú scénu zvládol Gaspar Noé oveľa lepšie a mal ju opodstatnenú). Ari Aster pridáva ešte brainwash prelínajúce sa obrazy pri vyčerpávajúcom tanci, ktoré len s celkom príjemne znejúcou ľudovou hudbou z nástrojov vedel spraviť napínavé. Ďalej sa dočkáme aj trip pohľadu len na časť obrazu (jedlo) a zvyšok je točený klasicky. Nedá sa nespomenúť aj pravidelnosť a súhru, tu zdôrazňovanú v hromadných scénach (napadol ma Kubrick a prvé minúty so scénou práce v Kitanovom Zatōichim). Napriek zaujímavým technickým detailom a brutálnym scénam prevažujú však negatíva ohľadom obsahu, ktoré podkopávajú celý film. Rozumný človek by odišiel už skôr, ale Američania napriek tomu zostávajú aj po tej udalosti v 69. minúte. Tomu má niekto uveriť? Ďalšia vec, že priateľ nechá priateľku po desivom zážitku len tak medzi potvrdenými sektármi. Kde má tento film logiku pudu sebazáchovy a EQ? Hneď potom nám scenár predloží správu z Bruselu o jednom z najhorších orálnych sexov, asi aby sme pochopil, že svet je bláznivý. Ďalšie zlyhanie EQ = neviem, o čom písať thesis, tak ukradnem námet kamarátovi a ešte mu to aj oznámim. V 117. minúte sa už nedá pochopiť, prečo ostali. Na filme sa dá oceniť technická kvalita a výkon Florence Pugh, aj keď Toni Colette v Hereditary na menšom priestore vynikla oveľa viac. Mám problém s tým, že Ari Aster zaobchádza so svojimi hlavnými postavami dlhometrážnych filmov ako s dobytkom vedením na popravu, ktorý brainwashuje. Chýba mi aspoň kus pudu sebazáchovy známeho aj z tých najhorších slasherov. Logický lapsus: nikto sa nesťažoval, že nemá wi-fi a mali so sebou mobily, to nedali nikomu nič nevedieť a ich väznitelia nechápali potrebu istoty zobrať im komunikačné nástroje? Prečo film vidieť: technické detaily, výkon Florence Pugh, spomína sa JSTOR, Waco, ako funguje sekta (zdravím cirkvi, OVB a všetkých, ktorí sa spoliehajú na nekritickú motiváciu a afirmácie bez činov). Jazykové okienko: off the fence. () (menej) (viac)