Život je krásny

Nejenom život, ale i tento film je krásný. Pravda, závěrečné dějství v koncentráku není vylíčeno zrovna realisticky, i tak jsem byl nadšen z Benigniho hravé režie a originálního příběhu. Dokonalý důkaz toho, že i v dnešní době se dá natočit zajímavý film o hrůzách druhé světové války bez klišé a přebytečného moralizování. (20.06.2009)

Italská zručně natočená oscariáda, kterou ale nikdy nedocením. Na začátku jsem totiž dostal romantickou komedii a protože jsem film viděl bez znalosti premisy, nemohl jsem být připraven na tak razantní zásah do nastolené atmosféry. Přijal bych naprostou změnu stylu vyprávění a proměnu do válečného dramatu, ale pokus o zlehčení pozdějších mrazivých chvil mě ve většině případů spíš znervózňoval. To pak i nejslavnější scéna celého snímku ztrácí na síle. Benigni objektivně vzato umí, námět a vůbec celý vymyšlená dějová kostra stojí za to, ale já se jako jeho publikum necítím. (04.02.2006)

Opravdu krasnej film, to nejlepsi co kdy Roberto Benigni natocil, nebo v cem hral a po pravu za tenhle film dostal 3 oskary, s kterejma naprosto souhlasim, krome filmu a hlavniho herce je to i za hudbu, ktera byla taky skvela, hlavne v prvni polovine filmu. Prvni polovina je spis komedie, i kdyz uz je tu poznat, ze zacinaj nemci prichazet, ale porad je to hodne vtipny. Druha cast filmu je taky vtipna, ale zaroven smutna a dojemna. Roberto Benigni zvladl scenar a rezii fakt dobre, takze to nepusobi jako zadna slatanina, ale jako krasny dojemny film, na kterej se vzdy rad kouknu. (26.08.2005)

Já nemám rád Benigniho a jeho humor už vůbec ne, možná bych spíše mohl napsat nesnáším, nenávidím, jsem na něj alergický, ale to by mi přišlo moc přehnané. I přesto je však jeho snímek Život je krásný takovým roztomilým neviňátkem v jeho tvorbě. První polovina filmu vypráví Guido Oreficeovi, což je číšník, jehož život by se dal nazvat vtipem. Překypuje smyslem pro humor a dostává se z jedné nezáviděníhodné situace do druhé, jednoho dne mu však spadne do náruče půvabná Dora, kterou nazývá až do té doby, než si ji vezme a zplodí s ní syna, princezno. Jenže přijdou nacisti a jelikož je Guido žid, je i se svým synem (v té době již pětiletým) odvezen do koncentračního tábora. Tam se však bohužel dostane i jeho žena nežidovského původu, a to jen protože nechce svou rodinu v žádném případě rozdělit. Guido však tají svému synovi pravdu a vypráví mu o tom, že tento výlet má jako dárek k narozeninám, prý se jedná o hru, v níž může vyhrát opravdový tank, to je věc, po které Giosué (syn) velice touží... Pokud by ten film byl jen takovýhle a popisoval by život v koncentračním táboře, jako komickou situaci, rozhodně by se mi nelíbil a rozhořčil by i hodně lidí, kteří jej zažili. Jenže tak to vůbec není, režisér nám dává možnost nahlédnou do otcova nitra, vidíme jak už by pomalu vzdal život, sledujeme jeho utrpení a víme, že žije jen pro svého syna, proto se film stává nádherným válečným dramatem, které si zaslouží jak přízeň diváků, tak ocenění... (01.01.2006)

Život je krásný, aneb příběh o jednom zamilovaném číšníkovi, který umí rozdávat radost, lásku a optimismus i ve chvílích, kdy jemu samotnému hoří půda pod nohama. Lidi co si pořád na všechno neustále stěžují bych na tuhle záležitost nahnal do kina a donutil je se podívat. V druhé půli se mě několikrát do očí draly slzy. 90% (04.09.2023)