Slídil

(1001) Nejoblíbenější film mého nejoblíbenějšího herce. No, jsem ráda, že Toby má vkus. ♥ Od divadelního herce je to ale pochopitelné, protože tady to jsou takové ty role, pro které by herec vraždil (hihi, slovní hříčka vzhledem k tématu). Laurence i Michael jsou okouzlující, odzbrojující a démoničtí, rekvizity, se kterými si hrají, rozkošné. Před našima očima se rozvine pěkné malé drama, jehož konec je uspokojivě fatální a zlomyslný. A také je tu možnost sledovat film v tandemu s remakem Kennetha Branagha z roku 2007, kde Michael Caine září v roli manžela a Jude Law se třpytí v roli milence. Oba filmy jsou dost jiné (a opovážím si tvrdit, že Kenneth velmi spoléhá na to, že divák zná zdrojový materiál, ať už hru nebo film) a kontext se za tu dobu úplně proměnil. A možná proto je vysoce zábavné si filmy vedle sebe srovnat. K moderní verzi jsem napsala ve vztahu k originálu toto: "Kenneth drze nastavuje zrcadlo pro pobavu těch, kteří látku už znají, ale jeho film nemůže pevně stát na vlastních nohách. Snaží se seč může být moderní (nebo současný), ale jeho výtvor se zdá být zkostnatělejší a mnohem statičtější než ten z roku 1972. Chybí mu pocit skutečného prostoru a nedaří se mu zprostředkovat, jak opravdový podvod se blíží. Na Michaela Caina v klaunském oblečku, který si to štráduje přes trávník s žebříkem opravdu nic nemá, ani Michael Caine ozdobený šperky své nepřítomné ženy, brečící." (02.01.2010)

Broadwayská divadelní hra Anthonyho Shaffera, která byla filmu předlohou, se výrazově promítla do atmosféry celého snímku. Děj založený na neustálém dialogu dvou postav, odhrávající se téměř celou dobu v interiéru domu, čerpá své napětí v intelektuálně-charakterovém střetu zhýralého aristokrata Andrewa Wykea a plachého živnostníka Mila Tindleho. Andrew je vskutku zvláštní prototyp člověka. Znuděný životem, opájející se svou inteligencí a dávající svému okolí ostentativně najevo svou nadřazenost. Ve svém stereotypním životě nenachází žádné radosti. Utápí se ve svém stařeckém intelektu v domění, že sežral všechnu moudrost světa. Jediný únik ze stereotypu jsou pro něho hry a hračky všeho druhu.Tato záliba, ve které se v děsivé podobě kříží dětská hravost s počínající senilitou a zvráceností, se pro něho stává posedlostí. Obyčejné hry jsou mu už málo, proto si začne pohrávat s lidmi, jejich životy a jejich osudy. Milo, je pro něho dobrým objektem pro tak zvrhlou hru. Je mladý, života nezkušený. On pro něho nemůže být protivníkem v nerovné psychologické hře, ve které bude od začátku v nevýhodě. Fakt, že mu svedl manželku a ta ho chce nyní opustit, je dobrou záminkou pro takové jenání, pro psychické trýznění. O manželku samozřejmě od začátku nejde. Rodina a přátelé pro Andrewa nemají význam. On nedokáže udržovat vztahy jako přátelství nebo lásku. Miluje pouze sám sebe. Uvíznul v pasti, do které již dlouho směřoval. Rozpadající se manželství není osobní problém. Tohle je jen příležitost. Příležitost zahrát si hru. V tom je přeci opravdový mistr. Je to jedno z mála opravdových potěšení, které mu na světě zbývá. Nejlepší na tom všem je, že ostatní nyní budou hrát podle pravidel, která si určí. Nebudou mít na výběr. On bude mít v rukou všechny trumfy. Díky tomu dokáže ponížit Mila a dostat ho až na samé dno lidské důstojnosti. Tohle ale nemá být konec. Je to pouze začátek další hry. Hry ve které už Andrew nebude mít trumfy v rukou. Začátek nové hry, ve které prohraje. Jednu věc ale protihráč podcení. Andrew totiž neumí prohrávat. …....Rozhodně dobrý film. Obsahuje několik překvapivých zvratů a Caine s Olivierem hrají výborně. 86% (16.01.2011)

„Bezradná policie nikdy nic nevyřeší. To jenom ten váš slídil amatér vždycky ví, o čem je řeč.“  Ach, ten Slídil... tento film mě kdysi hodně rozčaroval a zvládl jsem ho poprvé dokoukat jen jako "seriál" na několikátý pokus. Pak jsem ho při vzpomínce na něj vždycky proklínal a nenáviděl natolik, až jsem si ho nakonec chtě nechtě zamiloval a když jsem se teď po čase na něj podíval již potřetí, konečně musím svoje původní hodnocení aktualizovat. Je pravda, že ten nápad natočit dvou a půlhodinový film z jednoho domu jenom s (převažně :)) dvěma herci na scéně zavání až nezvyklým, potenciálně hůře ztrávitelným experimentem a že samotný děj předvede postupně tolik zvratů, tolikrát zakolísá na pomezi trpké skutečnosti a zábavné hry, osciluje mezi humornou komedií a depresivním dramatem, až může skutečně diváka vyvést z míry a připadat ve výsledku hodně překombinovaný (a já stále cítím místy z posledních 40ti minut tu pachuť nastavované kaše, nemohu si pomoct). Na druhé straně i díky bohatého repertoáru poloh Shafferovy hry od důmyslné parodie na detektivky a brakovou literaturu s množstvím odkazů, až po psychologické drama o ponižování se jedná o velmi osobitý zážitek, přičemž Laurence Olivier a Michael Caine tady herecky naplno ve všech těch polohách a proměnách naplno excelují a předvádějí po celou dobu doslova lahůdkový herecký koncert... ačkoliv, jak by řekl jeden můj zdejší kolega, nejlepším hercem v této inscenaci je jednoznačně Alec Cawthorne v postavě inspektora Dupplera (bezesporu!). ;-)) Taky jsem rád, že jsem nakonec po čase objevil, spatřil a zároveň si hlavně dovedl i užít to, co na Slídilovi většina tolik vychvaluje, pronikl lépe do jeho hlubší roviny a hravě ocenil i tu všestranou tvůrčí genialitu v oblasti žánru ve jménu hry kočky s myší a série mystifikací, plynoucích směrem k divákovi už od úvodních titulků. Takže buď je ten Slídil opravdu tak geniálním počinem, jak na mě skoro v každé scéně či dialogu začíná působit, nebo někdo z tvůrců se mnou taky manipuluje, že propadám „pseudointelektuálnímu filmu“ (jak jsem Slídila kdysi nazval v původním komentáři). Tak či tak se pro mě nezapomenutelný kus, kterému nakonec tu překombinovanost částečně mohu odpustit, protože i ta často bývá součástí zapeklitých detektivek, které si Slídil tolika různými způsoby postupně bere na mušku. [85%] (10.12.2021)

"A nezapomeň jim hlavně říct, že šlo o pěkně mizernou hru!" Tak v prvé řadě, o komedii jde jen v první půl hodince. To lítají hlášky na všechny strany a předpokládáte, že vás čeká trochu černější kriminální komedie. Laurence přiměje Michaela, aby ukradl šperky z jeho trezoru v převlečení za klauna....... Přijde zlom a z vašeho úsměvu se během okamžiku stane zděšení a budete mít pocit nepříjemné úzkosti, ačkoliv se vše odehrává v docela rozlehlém a příjemně zařízeném interiéru domu. Takových filmů jako Slídil je málo. Více k němu napsat nemohu. Roložil mě jako nic a už kvůli tomu na něj nazapomenu. (10.06.2006)

Milé, chytré a hlavně velmi zábavné. Důmyslný scénář, vtipné a dynamické dialogy s výraznými prvky diplomacie, filozofie a inteligence. Díky nimž jsem měla postaráno o úsměv na tváři s častými porcemi smíchu. Nejvíce však bohužel jen v první polovině filmu. Druhá část mi přišla poněkud roztahaná a zdlouhavá, kratší stopáž by jistě neuškodila. Scény, při nichž jsem se bavila, společně s příběhem, tvořily většinu části mého dojmu z tohoto snímku, a tím za sebou nechaly vše ostatní, co pro mě rozhodně nebylo špatné, ale mohlo být lepší. Taktéž na mne velmi zapůsobil dabing, zvláště fenomenální Vladimír Brabec, díky němuž povznesl Slídila na ještě vyšší úroveň. (19.01.2010)