Sloní muž

David Lynch mě bude překvapovat asi svým každým filmem...Nikdy bych neřekl, že právě on mě dojme až k slzám...Neuvěřitelně hluboký a lidský film, který mohl lehce sklouznout k frašce, mě jednoduše dostal. Výkony Johna Hurta a Anthonyho Hopkinse jsou dechberoucí...Při mnoha scénách se mi chtělo křičet nad nespravedlností světa a slzy se mi draly do očí...A konečně při závěrečné scéně podbarvené úžasným Adagio For Strings emoce vypluly nezadržitelně na povrch. (15.02.2004)

Vážená omladino, holdující hororovým blbinám všeho druhu, byly časy, kdy diváka zneklidňovaly i třeba tělesné deformace, kdy dotyčnému vyrostla na hlavě kostnatá boule a otekla mu většina končetin. Na první pohled vypadá David Lynch neškodně. Ovšem už několik dekád nám přináší podivně šílené noční můry, které se nebojí diváka přidusit. Tenhle Lynch je nicméně pořád trochu atypický, měl štěstí na herce, výpravu či hudbu, pohlídal si atmosféru a přinesl pár velmi solidních momentů. (06.07.2022)

Strašlivé, avšak lidské drama, které vznikne, když k vám v den narození není příroda štědrá..! Velký společenský rozměr tohoto díla je zřejmý, odsouzení ať už jakéhokoliv předpojatého domění, že tito lidé patří na společenskou periferii a maximálně jako výstavní kousky! Tento člověk má u mne vždy pochopení a velký respekt a to, s čím on dlouhá léta žil, já bych zhynul... Obrovská síla a vůle žít je zde naprosto originálně ceněna. (23.09.2008)

Těžko stravitelné a dojemné. První setkání s Lynchem nedopadlo úplně špatně, ale čekal jsem přeci jen víc. Některé prvky, které režisér vnáší do děje, mi tam překážely. Zřejmě i kvůli tomu, že na jeho styl nejsem vůbec zvyklý. Mlha, staré fotky a sloni. To byly ty rušivé momenty. Všechno ostatní je však dokonalé, atmosféra, masky, hudba i herecké výkony. (28.03.2010)

Když se ze zrůdy stane člověk, mluví se o zázraku. Opačný jev však kvůli své četnosti kolem nás nepřekvapí nikoho.. Vůní uhlí a ohně nasáklá industriální atmosféra viktoriánské Anglie, dokonalý střih, sir Hopkins vypadající z některých kamerových úhlů jako J.Abrhám, humánní poselství jen o něco více viditelné než v ostatních Lynchových filmech a hlavně autorův vyplazený jazyk na konvenci milující diváky, kterým říká: „Podívejte, o co přicházíte, kdybych častěji zaplul do středního proudu..“ Upřímně řečeno, kvůli jisté černobílosti charakterů jsem se nad nejvyšším hodnocením rozmýšlel, ale pak nastoupilo Barberovo 'Adagio for strings' a to mě umí spolehlivě rozsekat na kusy.. „Never. Oh, never. Nothing will die. The stream flows, the wind blows, the cloud fleets, the heart beats. Nothing will die...“ (05.07.2012)