Dvanásť rozhnevaných mužov

Klasické dílo klasických parametrů stále živé úcty a vážnosti, kterou si určitě zaslouží. Výprava je důležitá, herecké obsazení je důležité, to vše je důležité, scénář, dobrý scénář, nosný námět jsou však nenahraditelné. S nimi vše stojí a padá. Jsou základem dobrého anebo i nadčasového díla. Zdánlivě divadelní snímání mezního námětu - rozhoduje se "pouze!" o lidském životě - je ve skutečnosti bytostně filmové. Lumetova metoda je postavena na mozaice detailů všeho druhu a dynamickém střihu, který posouvá repliky všech členů poroty dějově znatelně dopředu. Sbor, doslova sbor vynikajících herců, mezi nimiž Voskovec není poslední ani co do prestiže, ani co do výkonu, toto výchozí scéma oživuje a jednotlivým promluvám, s nimiž scénář a režie stojí i padá, propůjčuje žádoucí individuálnost a rozmanitost, která zpětně činí ze všech zúčastněných vskutku živoucí lidi a ne kazatelská mentorující apriorní schémata. Rozehrát takové téma, udržet ho v jeho hodnotě mravního poselství i akčního fabulačního posunu, vystačit přitom s rétorickými schopnostmi a kouzlem osobnosti všech protagonistů bez rozdílu je výkon skutečně mimořádný a téměř neopakovatelný. Tehdy před padesáti lety i dnes generacemi jeho stále početnějších diváků napříč. Je to také sen o profesionalitě, která u nás i osmnáct let po listopadovém převratu zůstává namnoze snem. (13.03.2008)

[imdb: 8.9/10] | me: Jedna miestnosť, jeden obžalovaný, 12 mužov a stovky argumentov. V celku jednoduchá predstava, ... nie však jednoduchý film. Je to dráma ako sa patrí. Vynikajúce herecké výkony a skvelé dialógy robia z tohto filmu skutočný pôžitok. Je to dôkaz toho, že ozaj skvelý film nepotrebuje obrovský rozpočet, ... ta práva ingrediencia je čosi iné. Je to proste herecké predstavenie, ktoré vyvoláva množstvo emócii a zanecháva ten príjemný filmový zážitok. (27.04.2010)

Sidney Lumet nám dokázal, že k natočení kvalitního dramatu není potřeba žádný exteriér, ale jen jedna místnost pro našich 12 rozhněvaných mužů! K tomu scénář plný skvělých dialogů a různých konfrontací, několik kvalitních herců v čele s "obhájcem" Henrym Fondou a jeho hlavním "odpůrcem" Lee J. Cobbem a v neposlední řadě štěstí na režiséra, který tyhle dva základní stavební kameny dokonale poskládá, což Lumet splnil na jedničku. Film byl původně natočen pro televizi, ale nakonec byl nominován na tři Oscary!!! Na závěr určitě nezapomenout na přítomnost Jiřího Voskovce, který rozhodně nezklamal. (12.12.2007)

Možná trochu naivní, ale přesto silný film. Konverzační drama z konce padesátých let znělo jako noční můra, ale výsledek je opravdu překvapivý. Postavám jde jejich názory věřit, atmosféra filmu je zcela jedinečná. Dokonale funkční minimalizmus. Je vidět, že i dvanáct lidí okolo jednoho stolu můžou tvořit velký film. (19.12.2009)

Geniálně napsaná divadelní hra se na stříbrné plátno probojovala skrz televizní výhybku (Sidney Lumet režíroval obě verze a v obou mj. hraje i Jiří Voskovec), přičemž scénář filmu byl prakticky nezměněn a zachován zůstal i koncept jediné lokace a pouhých dvanácti herců (plus jeden hlídač), kteří ztvárnili porotce. Klaustrofobii hodně napomáhá, že se o nich divák vůbec nic nedozví a nebýt jedné nevinné otázky, vlastně by ani neznal jména žádného z nich. Dvanáct rozhněvaných mužů je totiž především brilantní charakterová studie. Co je potřeba k tomu, abyste změnili názor? Potřebujete důkaz nebo vám stačí přesvědčivý dohad, který se vám hodí do krámu? Během pouhých devadesáti minut jsme svědky lámání slabších povah, drcení těch silnějších, přesunů mezi oběma stranami barikády a jakkoliv jde stále "jen" o víceméně vyostřenou debatu, Sidney Lumet přihazuje nenápadně polínka do ohně a snímek sálá víc a víc. Může za to nejen herecký tým, ale také změna intenzity nasvícení (s přibývajícími minutami se stíny prodlužují a vrásky ve tvářích protagonistů vypadají jako vytesané do skály) a několik kamerových hrátek - Lumet používá stále delší a delší skla, takže už tak těsná místnost se opticky ještě zmenšuje. Omezené prostředí a spartánské zpracování filmu zaručuje nesmrtelnost (stárne pomaleji než plastový kelímek odhozený uprostřed lesní obory), stejně jako Lumetova práce s vývojem rozhovoru. Po každém klíčovém odhalení totiž následuje nové hlasování "pro" a "proti", jenž většinou vyustí ve změnu skóre, což je doprovázeno výbuchy emocí a velmi elegantním odhalováním povah jednotlivých porotců. Bez skvělých herců by tenhle Tucet nikdy nefungoval a nutno prozradit, že Henry Fonda jako onen nevěřící Tomáš, co si jako první není jistý mládíkovou vinou, tu funguje pouze jako pojivo mezi zbylou jedenáctkou, která musí chtě nechtě vyvenčit své pochybnosti. A totéž konec konců čeká i vás, protože Henry Fonda osloví i vás. Během filmu i po něm tak můžete přemýšlet nejen nad osudem obžalovaného, ale i nad americkým soudním systémem, v němž se koncept občanských porot používá dodnes............ p.s. Zmínil jsem se o tom, že je to černobílé? I po jedenapadesáti letech má přesto Lumetův snímek víc odstínů než devadesát procent současné hollywoodské produkce. (03.02.2008)