Star Wars: Epizóda III - Pomsta Sithov

Od závěrečného dílu fenoménu Hvězdných válek určitě každý očekává o dost více, než jen prosté uzavření kruhu a toho si byl naštěstí vědom i George Lucas. Už po prvních minutách pocítíme, že do Episody III vložil značné usílí (pravděpodobně proto, aby se vyhnul mojí kritice jeho režisérských schopností :) ). Obrovské přestřelky, ale i menším souboje (Anakin vs Obi-Wan) jsou skutečně dechberoucí a konkurovat jim může snad jen Pán Prstenů, jedná se opravdu o (audio)vizuální orgie, u kterých si nedovolíte ani mrknout. Překvapil mě také Hayden Christensen, na rozdíl od Episody II se zde na něj koukalo docela dobře. Co už ovšem příjemným překvapením nebylo, byly některé stupidní dialogy (mezi Anakinem a Padmé). Možná bych měl také výhrady k ne zcela přirozené přeměně Anakina v Darth Vadera, ale dejme tomu... Skutečným hrdinou filmu se tak stal Obi-Wan. Celkově je Episoda III nejen vizuálně nejvíce omračující (což je s přihlédnutím na datum vydání logické), ale také nejtemnější, nejemocionálnější, akcí nejnabušenější a mojí nejoblíbenější. 9/10 (09.04.2008)

Dokonalost sama! 28 let filmové historie se uzavírá během 135ti minut, jaké světová kina dlouho nezažila. Vše začíná dávat smysl, Osudy postav se naplňují, a prolínají s postavami epizod IV, V a VI. Herci jsou skvělí, Hayden Christensen od Dvojky udělal velký kus práce, a HRAJE JAKO BŮH!! Všem postavám dokonale uvěříte všechny jejich pohnutky, pocity, když se poprvé v historii střetnou dva modré meče, začne se divák tiše modlit. Aby Georgi Lucasovi přeskočilo, aby rozthal všchny scénáře, aby zahodil 28 let filmové historie. Aby to všechno dobře dopadlo. Když si Anakin Skywalker nasadí poslední tvář svého života, a poprvé se nadechne jako darth Vader, kino nedýchá. Pouze sedí, a polyká slzy smutku, protože už ví, jak je to dál. Následuje už jen historie. Děkujeme pane Lucasi. (14.06.2006)

Nechám se opít rohlíkem u alespoň jednoho ze tří filmů. Jakmile ale někdo otevře pusu, začínají se mi drát do očí krvavé slzy, jak je to politování hodné, a motivace postav jsou směšné. Za řeči o epickém vyvrcholení ságy a nějakých temných emocích bych lidem ubližoval, je to pořád pastelková debilita odtržená od jakkoliv uvěřitelných emocí, jen tentokrát není používána žlutá pastelka jako v jedničce ani růžová jako ve dvojce, ale tmavě modrá. Ke konci, kdy se to dvacet minut mydlí za doprovodu epické hudby v naprosto nesmyslné choreografii, už ale můj mozek začal kolabovat, tak jsem si to alespoň trochu mohl užít. 2 a 1/2 (02.09.2008)

Temná strana síly tomu sluší. Přesto si ani zpětně nemyslím, že dává větší smysl těm předchozím; právě naopak ve světle (pardon stínu) tohoto dílu o to více vyplouvá na povrch jejich naprostá zbytečnost. Obrovskou chybou je nevyrovnané tempo. Úvodních patnáct minut strhne monumentální bitva, poté následuje nudná hodina se škrobenými ochotnickými dialogy a nakonec se to v poslední hodině přepne ve vážné drama s přesvědčivými (pouze v rámci Star Wars universa samozřejmě) postavami. Velká škoda je, že přerod Anakina ve Vadera působí nevěrohodně a uspěchaně. Představa, že tato psychicky labilní postava by měla být tím samým ztělesněním živoucího charismatu z původní trilogie je směšná. Slabší momenty zachraňuje stylově přehrávající Ian McDiarmid. Největším faux pas je, že ač by to mělo být vzhledem k tragickému podtextu (nejen) citově vypjaté, tak naprostý opak je smutnou pravdou. Na plátně se sice děje něco technicky působivého, ale citově zcela chladného. (20.05.2005)

Nejlepší část nové trilogie bez debat. Ale možná to je jen tím, že beru v potaz i vizuál, který v této episodě nemá konkurenci a to nejen ve SW sérii ale i v celé filmové tvorbě. Stejně dobrý jako vizuál je i děj. Snad nejlepší část filmu=zabíjení jediů klony po obdržení rozkazu 66. A taky poslední battle of the heroes. Williams znovu ukazuje, co v něm opravdu je a že jen málokdo se mu skutečně může rovnat a ty motivy při finální bitvě jsou prostě, no legendární. Trochu mínus je, že zde sice jsou perfektní obří bitvy na orbitě, na Kashyyyku a jinde, ale část mezi nimi je občas docela prázdná, jediné co dostáváme jsou další dialogové perly nejlepší filmové romance v galaxii (ehm). Ano, užijeme si tolik dobrých soubojů se světelnými meči jako v žádném jiném dílu, ale co na tom, když v přestávkách (dost dlouhých) mezi nimi se čas od času přímo chytáme za vlasy. Anebo se alespoň nudíme. Ovšem za tu extrémní osudovost, která celou tuto poslední fázi tragédie v galaxii far far away doprovází, za ten rozkaz 66 a všechny jeho temné, ponuré důsledky, za uzavřený i nadějně otevřený závěr, za Vadera a McDiarmidovo absolutní vládnutí jako jednoho z nejlepších padouchů na plátně (scéna v divadle, Rise!, vyhlášení Impéria), za dotaženější herecké výkony dané nejlépe fungujícím scénářem prequelů (mimo tu dál blbou romanci, která ten samotný přerod docela úspěšně kazí, no, i když aspoň i ten Anakin se myslím snaží tentokrát hrát jak mu to jen ty dialogy dovolují, nebo to je mnohem lepším účesem?), a za celou tu dechberoucí akční výplň, svým způsobem vlastně tím, co nám říká samotný název ságy - Hvězdné války a tedy esenciální složkou. Za to vše nejde nedat 5, i když to je velmi subjektivních 5, přece jenom jsem se obecně bavil mnohem víc než u Skryté hrozby a min. o tu hvězdu víc než u Klonů. Ale může se lehce stát, že se pět změní v čtyři, třeba po TFA. I když SW v člověku vždy probouzí jakési to jeho vnitřní dítě, které si hraje na obsesí hnané, stalkující pohledem oplodňující hrdiny, kteří pronásledují princezny uprostřed galaktického konfliktu. Nebo si na to děti nehrají? :) UPDATE: Mění se to! Zvrat je, že rozhodně ne kvůli TFA, ale kvůli kvalitativním rozdílům mezi Pomstou Sithů a seriálem The Clone Wars. :-) (18.10.2008)