Rogue One: A Star Wars Story

Je skvělé, jak je to jiné, drsnější, špinavější, není to zaměřené na pár vyvolených polobohů, hodně se tu umírá a konec je výborný. A nejzásadnější rozdíl tkví v tom, že Stormtroopeři se zde několikrát trefí! Ale tuhle poctu stejně většinou nechají na těch Deathtrooperech. Problém je, že jsou to první Star Wars, u kterých jsem se skoro celou dobu nudil. Jednak kvůli postavám bez špetky charismatu, jednak kvůli známému výsledku a také i kvůli několika hloupým akčním momentům. Především ale obsahově a informativně toho snímek mnoho nenabízí. Camea známých postav mě, i přes viditelně digitální vzhled, potěšila. Z téhle technologie jde docela hrůza. Jednak nebude mít další generace herců co žrát (respektive je nebude nikdo znát, protože místo nich bude digitální Tom Hanks), ale hlavně deepfake. Michael Giacchino zvolil solidní kompromis mezi Williamsem a něčím méně výbušným a v pár momentech nezapomněl ani na známé melodie. Vesmírné srážky byly fajn, ale trochu je kalí fakt, že ty lodě vydrží jakékoliv střely díky štítům, ale obyčejný analogový náraz je rozmetá na cucky. Doporučil bych tedy rebelům, ať si vyrobí také nějaké nelaserové zbraně a bude po problému. Cením, že jsou to jiné Star Wars. Akorát je teda problém v tom, že je to snímek originální v rámci Star Wars, ale nebýt to Star Wars, tak je to neskutečně obyčejné akční sci-fi s výbornou vizuální stránkou. (29.09.2020)

Všichni v tom filmu jsou neskutečně hloupí, a to platí hlavně ze strany Impéria, u nějž je opravdu fascinující, že se dokáže udržet u moci, když v jeho čele stojí až takoví idioti. Mimochodem nenechte se zmást řečmi o spoilerech a návaznostech. Jediný spoiler v celém filmu je, že v něm vůbec nic spoileroidního není a tvoří uzavřenou linku bez jiného následku pro SW, než je ten jeden, který známe už čtyřicet let. Tvůrci se sice díky tomu rochní v možnosti, že některé postavy mohou konečně i umírat, ale vzhledem k tomu, že k nim nic necítíme (je jich fakt moc, jsou plytké a ten film je navíc šíleně rychlý, bez jediného oddechu a možnosti se s někým sžít), to nemá ten emocionální dopad, jaký by asi mělo mít. A místy je to dokonce trochu směšné. Umím ocenit určitou špinavost, která mi k tomu docela sedla, a bylo fajn, že díky šetření světelnými meči vidíme ten svět z trochu jiného úhlu, ale je to prostě vata... Jo a ten hnusný, vyblitý obraz (a neexistující 3D) tomu rozhodně neprospěl. Naštěstí nemám k sérii hlubší emocionální pouto, jinak by to asi bylo horší. 55 % Prequelová trilogie je přece jenom o řád níž, takže zaokrouhluju nahoru, aby byla hodnocení v nějakém poměrném vztahu k sobě. (14.12.2016)

Tohle je jen na malý komentář. Naprostá bomba, jsem nadšený. Staré dobré StarWars! A že jsem v nich viděl Hvězdnou pěchotu, Vetřelce, Pána prstenů a Apokalypsu? To mě právě potěšilo! A žádný sentiment. Mrtvola na mrtvolu, tolik postav najednou snad ještě Disney nepohřbil. A oživení P.Cushinga? No to mě teda...Monstrózní bitva na závěr tak, jak to snad mohlo být jen u Endoru...prostě paráda! (19.12.2016)

Když na první skvělou scénu čekáte 131 minut a délka filmu je 133, je velmi pravděpodobně něco špatně. Tenhle film není točený z lásky a sentimentu ke Star Wars. Je točený pro lidi, kteří na to z lásky a sentimentu ke Star Wars půjdou do kina, protože každá miliarda zisku dobrá. Zoufale obyčejný spektákl a naprosto zbytečný film, který nepasuje mezi staré, ani nové epizody. (16.12.2016)

My, kteří víme, že plány Hvězdy Smrti ve skutečnosti ukradl Kyle Katarn za pomoci své řídící agentky/operátorky Jan Ors, jsme při zveřejnění jména hlavní hrdinky pochopitelně ucítili určitou šanci na to, že by se po přechodu práv na Star Wars do rukou studia Disney mohly ledy pohnout směrem od naprosté ignorance špičkových her zasazených do univerza "A long time ago, in a galaxy far, far away...", zvlášť když se ví, že Disneymu nejde o nic jiného než o peníze, a Star Wars hry představují asi nejlepší příklady toho, jak kvalitní mohou být hry založené na filmové předloze. Dvě hodiny a pět minut od začátku "stárwórsového příběhu" jsou ale mé naděje opět ty tam. Rogue One nemá nic společného se zejména příběhovou kvalitou her, ani s obvyklou "náladou" Star Wars, a představuje - zcela očekávatelně, vzhledem k tomu, že Epizoda IV - uzavřenou kapitolu. Tedy doufejme, že uzavřenou. Proč? Protože na jednu stranu se Gareth Edwards pokouší budovat atmosféru "temnějšího, špinavějšího" boje proti Impériu, ale na druhou stranu na nás hrne typická klišé (co myslíte, když někdo spadne na kokos a leží jako mrtvý, a o pár minut později je jediný, kdo může zachránit situaci, byl nebo nebyl skutečně mrtvý?;)), a výsledkem je v podstatě generická Dirty Dozen podívaná, u které vás může zajímat leda tak to, kdo (pokud vůbec někdo) zůstane na konci naživu. Ovšem nenechte se mýlit - ne že by byli jednotliví hrdinové nějak zajímaví - jelikož jich je tolik, nemají mezi všemi těmi přestřelkami a vesmírnými bitvami prostor, aby se mohli rozvinout do něčeho víc, než do scénáristických šablon. Ale prostě vás zajímá výsledné skóre v životech, když už tedy potenciálně skoro čtyřicet let víte, že mise byla úspěšná:) Kdyby nešlo o film ze světa Star Wars, zapadl by jako žánrovka, ozvláštněná jen tím, že se v ní někdo neustále za něco omlouvá. Pokud chcete sdělovat poselství, fakt k tomu nejde používat Star Wars. To už se líp hodí South Park. A opravdu, opravdu se přimlouvám, nechte už Petera Cushinga odpočívat v pokoji. I když se úroveň animace od Epizody III posunula hodně dopředu, pořád to ještě není tak docela ono, i když grafici vyvinou obrovskou snahu. A když ji nevyvinou, jako v případě Carrie Fisher, je to ještě pořád docela peklo:) A s touto pozitivní myšlenkou se konečně loučím a dávám 60% s minimální šancí na reprízu. (10.08.2017)