Psí ostrov

Tenhle film mě dostal. A taky dojal. Celý ten příběh, nejenom psí linka, ale jak to do sebe celé zapadne (byť je to celé ve výsledku strašně předvídatelné a konec až moc citovka, což mi bylo nakonec úplně jedno). Všechno se dostane na své místo. A hned se cítíte o trochu lépe, že bylo zlo po zásluze potrestáno stejně jako v pohádce. Leč trochu drsnější. Zpracování bylo perfektní. Skoro polovinu filmu jsem to celé zpracovávala a potom si to už jenom užívala. Navíc mě moc bavilo to kapitolování a hezky a funkčně zpracované flashbacky. Navíc ten humor byl sice místy dost drsnej, ale zároveň strašně krásnej. Skluzavka, jedna situace za všechny :) (02.01.2021)

Andersonův rukopis zdaleka není jen o hře s barvami, centrální kompozici obrazu atd. Mnohem důležitější je, že jeho filmy tvoří konzistentní mikrosvět upřímnosti, klidu a rovné páteře. Mikrosvět ve kterém se postavy i v nejbanálnějším dialogu nebojí jít až na dřeň věci. Mikrosvět ve kterém láska a přátelsví v přímém střetu s lstivostí a zlobou téměř automaticky vítězí. V posledních dvou filmech jsem měl lehký pocit, že vizuál a všechny ty barevňoučké detailičky okolo trošku zastiňují právě toto důležité jádro a přiznám, že jsem je zde i malinko nadhodnotil, ale v Isle of dogs je zase všechno v cajku.. Možná z toho pro mě čase bude, za nedostižným Zissouovským dobrodrůžem, vedle Pana Lišáka, jedna z nejoblíbenějších andersonovek. (26.07.2018)

I když se mi Andersenova tvorba líbí, Psímu ostrovu jsem se přesto nějakou tu dobu vyhýbal. Za prvé upřímně nemám moc rád filmy s mluvícími zvířaty (možná s výjimkou Prasátka Babe) a za druhé, jakožto milovník koček, jsem se obával toho, že se bude jednat o "ixtý" film, ve kterém budou psi glorifikováni, ale kočky budou opět vyobrazeny jako zlé mrchy a svině, kterým to ti stateční psi spočítají. A z části to byla pravda, ale jelikož Andersen není jen talentovaný režisér, ale i scénárista, přičemž se vyhnul dementnímu humoru z hovadin typu "Jako kočky a psi", naservíroval divákovi naprosto uspokojující, milou a velmi vtipnou podívanou, ze které srší typický duch jeho filmového stylu. Tedy chytré dialogy, pitoreskní hudba, skromný a sympatický humor. A ty animace někdy jak od Jakuba Dvorského a Václava Blína, tvůrců krásnýho Samorostu a Machinarie. Krása. Snad jen je škoda, že poslední třetinu Wes tak trochu uhnal a některé povedené charaktery odsunul až příliš do pozadí. Jinak ale moc hezký, rozhodně mým favoritem v kategorii nejlepší animovaný film roku. Průměrné 4* (08.02.2019)

Japonské prostredie a psi v sprievode špecifickej Desplatovej hudby( ten človek sa zrodil k tomu, aby robil hudbu do Wesových filmov) podporených skvelými hláškami a vizuálnym charakterom robia z Isle of dogs iný, špecifický a nezabudnuteľný film. To, že Anderson dokáže kompozične čarovať a jeho príbeh má hĺbku, zaujímavé prostredie a charaktery je už výrazové špecifikum. Čo si tu ale najviac užívam je akási ľahkosť a vizuálna dominancia, ktorú pre mňa postrádal napríklad Kubo od Laiky. Čím netvrdím že je to zlý film. Ale akási dramaturgická komplexnosť je mi predsa len trochu bližšia. Hlavne ak sa jedná o bábkový film. Som náramne spokojný. Dôvod prečo nedávam plný počet, je len fakt že Fantastic Mr. Fox sa mi páčil viac aj ho mám viac napozeraný. Počkám na druhé zhliadnutie a možno aj tu vpálim plný počet. (30.06.2018)

Jakkoliv mně výtvarně Psí ostrov ani v nejmenším nevyhovoval – nelíbil se mi ani mě nedráždil ani netrýznil, prostě jen mělce stékal po obrazovce (a myslím, že by i na plátně stékal stejně ledabyle) a nechával mě chladným – a podobné alegorie mi byly vždy cizí (včetně Zvířecí farmy, dlužno dodat), ocenil jsem vedle silného příběhu jeho angažovaný zápal – a také jeho originální filosofii jazyka. Napětí mezi rozuměním a nerozuměním, mezi jasnou – organickou a rajskou – mluvou psů a temnými střety dialektů lidských sdělení, konfliktních frází a hněvivých žargonů. Zatímco kousající pes mluvil řečí Adamovou, dvojnožci jen skřípali zuby, i když se vyznávali z lásky. (14.03.2020)