Štokholmský syndróm

Konečně vím, co znamená slovní spojení „stockholmský syndrom” a od čeho je odvozené. Možná nemusel být snímek Stockholm až tak komediálně laděný, ale kdo ví, pak by se nejspíš zařadil mezi nepřeberné množství filmů o bankovních loupežích, aniž by mě nějak upoutal. Každopádně jsem se nenudila, takže nemám důvod dávat špatné hodnocení, zvlášť když hlavní role skvěle ztvárnili Ethan Hawke a Noomi Rapace. (75%) (01.08.2021)

Vím asi nejlépe ze všech, a to z vlastní zkušenosti, co to ten štokholmský syndrom doopravdy je! Před pár lety jsem byl na ulici za bílého dne zasažen úchylnou deviantkou, říkejme ji třeba „Paní s motorovým pekáčem“. No představte si tu hrůzu! Totálně stará rakovina, zrovna jí bylo třicet, hnusně dlouhé nohy až na zem, odporně pevné čtyřky, prdel jak z těch nechutných katalogů Penthauzu a zásadně chodila naostro, takže při chůzi bylo slyšet zlověstné bublání přeplňovaného dvanáctiválce. A tahle brutální kriminálnice mě po té pouliční inzultaci zcela bezbranného odtáhla v kufru svého Maybachu do šeredně rozmařilého plážového bungalovu někde u Santropé, a tam mě skoro měsíc chlípně, divoce a zcela bezostyšně znásilňovala, přičemž anonymními telefonáty vyhrožovala hlubokým sametovým hlasem manželce, že jestli se se mnou okamžitě nerozvede, umrdá mě do bezvědomí, načež mě vrátí na věky ochablého a totálně bez libida. Bránil jsem se zuby nehty čuráky, škrábal, kousal, plácal ji po prdeli, až ji měla úplně červenou, častoval ji u toho těmi nejnechutnějšími žalostnými vulgarismy, cákal ji schválně do těch ohavně hustých vlasů, mlátil ji po xichtě přirozením a neúnavně drtivě přirážel s tím, že se unaví, usne a já konečně uteču. Nepomohlo nic! Jistě chápete, že po prožití takto strašlivého traumatu jednomu prostě musí hrknout v kukačkách, a tak, než aby mi totálně jeblo, jsem se do té zrůdy radši zamiloval. Když mě pak po tom třicetidenním martýriu konečně osvobodila Speciální jednotka pro boj s nenasytnými nymfomaniakálními MILFkami, dokonce jsem ji odhodlaně a zarputile bránil a zastával se jí i před manželkou, že je jen nemocná, žádná kurva! Tady vidíte, že tenhle štokholmský syndrom je vážná a nebezpečná věc, nikoliv přiblblá taškařice, jak to podali v tomto filmu. Tihle Švédové jsou na palici od přirození a lehce se zamilují i do kdejakého vymatlaného islamisty dokonce ještě před tím, než na ně vytasí šaríu. A tak se leklá Rampiča cvakla do totálního dementa, opravdu skvěle, uvolněně a s chutí střihnutého Uhlovodíkem Jestřábeem, a rozehráli skoro četnickou grotesku o tom, že když ve skutečnosti vykrádáte skandinávské banky a berete rukojmí, nejenže se řádně napakujete a solidně si zapícháte, ale ještě si i užijete spousty jakože legrace s impotentními policejními složkami. Každopádně to přes hranu trapnosti nedostali, tudíž takovýto rozverný sci-fi počin filmově teoretická věda přesně definuje odborným termínem „Snesitelná pičovinka“. (01.08.2019)

Dobrý film pre tých, ktorí doteraz nevedeli, o čom vlastne ten štokholmský syndróm je. Trocha humoru, nadsádzky, ale vlastne vo vážnej veci. Ak by to napriek tomu niekto nepochopil, táto diagnóza sa dá vysvetliť aj na príklade súčasnej situácie. Je to napríklad vtedy, keď na vás psychopat Matovič alebo kazateľ Heger uvalia lockdown, zbavia vás živobytia, uvrhnú vás do stavu sociálnej núdze, ale vy stále s pohľadom ako na svätý obrázok vyrieknete: "Volím Oľano!" (15.03.2022)

Film podle skutečné události. Lars chce vysvobodit svého parťáka z vězení, a tak přepadne banku a vezme si rukojmí. No Lars na něčem jel, ale asi nebyl úplně špatný člověk, když nechtěl nikomu ublížit. Ale nechápal jsem toho šéfa policie, jak si byl jistý tím, že únosce nikomu neublíží. Tím svým chováním podle mě několikrát ohrozil bezpečí rukojmích. Každopádně zajímavý snímek. (08.03.2020)

Nemám rád cokoliv absurdního. Čím začíná tento snímek? Prologem natočeno dle absurdního, leč skutečného příběhu. A věděl jsem, že bude zle. A bylo. Nicméně bych celý ten příběh neoznačil ani tak za absurdní, jako spíš za nevýrazný, nudný a hlavně hloupý, a to především díky postavám, které se oné akce účastnili. Jak lupiči, tak policajti na mě totiž působili neskutečně trotlovitě a připitoměle. Jejich činy, reakce, dialogy, to vše připomínalo spíš nějakou grotesku, či parodii na lupičské filmy, no prostě to snad nemohl nikdo myslet ani vážně, že se něco takového mohlo stát, že se něco takového mohlo odehrát a jestli ano, tak no nazdar. Každopádně, ať už se to stalo, nebo ne, film samotný je i tak opravdu mdlý, nezáživný, bez tempa, žánrově pak vůbec nevím, kam ho zařadit, neboť nefunguje v žádné formě, není to vtipný, není to dramatický, nemá to emoce, ani napětí, a i ve výsledku to skončí v podstatě tak nijak, zkrátka fakt bída. Hlavním důvodem, proč jsem ovšem tento snímek chtěl vůbec vidět, bylo kvůli mé oblíbenkyni Nooomi Rapace, která tam také ale stála jediná za pozornost, Hawke je totiž po celou svou kariéru dost mimo, Strong zas působil, jako by se natáčení zúčastnil jen proto, že mu někdo vyhrožoval udáním v rámci kampaně Me Too, no a ty ostatní švédský ksichty byly též za trest, takže i po castingové stránce mizérie. Prostě Stockholm není dobrý film, nemá čím zaujmout, nemá čím překvapit, spíš je to otravná a dlouhá zbytečnost. (25.10.2019)