Štokholmský syndróm

"Američan se samopalem právě přepadl Kreditní banku." Stockholmskej syndrom vypadá jednoduše. Unesu ženu, trochu ji potýrám a ona se do mě zamiluje. Jenže v praxi to nefunguje. Už jsem jich unesl pět a ... no to je jedno. Lars byl zkrátka šťastnější. Hned první postřelená ho bránila do poslední dioptrie. A já se u toho celkem bavil. Zejména proto, že padouši se chovali jako dementi a policajti na tom byli úplně stejně. Tak to v praxi prostě bývá. A potěšil mě pan premiér Palme, kterej jako správnej politik velkohubě myslel na všechen švédskej lid, ale osudem konkrétní matky si nehodlal narušovat svý moudrý vládnutí. (10.06.2022)

Stockholm aneb jak to tehdy asi bylo (když stockholmský syndrom začal psát první stránku své historie)... Musím říct, že úvodní trailer mě strhnul a i většina filmu mě naladila na příjemnou vlnu "no nemuselo by to být špatné, pracovat v bance, kterou někdo přepadne", ale závěr, možná i kvůli tomu chování policie mě trochu rozladil, že nějak nemůžu jít do plných. Otázkou je, jak by to vypadalo, kdyby to natočili Švédové, každopádně USA se snažilo vrátit do roku 1973 se vší parádou. A i kdyby nic jiného, tak tu máme Noomi Rapace, která je jedním slovem nezabudnutelná, Ethan Hawke hraje troubu tak dobře, až si říkáte, jestli... (ne, nebudeme zlí!) no a Mark Strong mi přijde ne úplně využitý, ale hraje klasicky dobře. Za soundtrack taky půl hvězdy, sečteno podtrženo 4,5*. (04.06.2019)

Vůbec jsem tu podstatu loupeže nepochopil. Přišlo mi to jako největší fušéřina na světě. No a on z ní vzejde Stockholmský syndrom. Pochopil bych, kdyby se jednalo o nějaký únos, kde by únosce skrýval ve sklepě nějakého člověka deset let a celé by to bylo brutální, drsné a smutné, ale tohle? Po shlédnutí se mi nechce věřit, že je film podle pravdy, ač uznávám, že kdyby v Evropě nějakej takovej nesmysl vznikl, tak by se to mohlo stát zrovna ve Stockholmu sedmdesátých let. V době nejvýraznějšího západní komunismu vůbec. Dělejme vše pro lidi a dělejme to pořádně. Tak proč by nemohl nějakej Amík vtrhnout do Centrální stockholmské banky a chtít po lidech nesmysly… (24.02.2020)

„…A PAK SE ZAMILUJEŠ DO SVÉHO ÚNOSCE...“ /// Historie jednoho syndromu. Lehce bizarní příběh, kterýmu, kdyby ho nenapsal život, neuvěřím. Perfektní obsazení, který hraje jak na divadle – jedna místnost, pár lidí… ale kromě těch herců, je jedinou přidanou hodnotou to, vo čem vypráví. Díky tomu si film zapamatujete. Jinak by šlo o obyčejnou filmovou událost… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Článek „The Bank Drama“, kterej pro New Yorker dne 25.11. 1974 napsal Daniel Lang jsem nečetl. 2.) Sleduju práci profesora Nilse Bejerota. 3.) Thx za titule ,,zandera“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (23.06.2019)

Scénář mě sice dvakrát neohromil, situaci ale zachraňovalo velmi slušné obsazení. Mark Strong se opět ukázal s účesem vzor "princ Septimus" a spolu s Ethanem Hawkem na mě působili hodně přesvědčivě i Noomi Rapace tentokrát vypadala víc k světu a navíc jsem se zase jednou dočkal Christophera Heyerdahla, který si klaďase asi nezahraje. Tady byl tedy na straně zákona, ale že by to příliš pomohlo... Film má u mě maximálně na trochu lepší průměr a obávám se, že na něj velmi rychle zapomenu. // Teď úplně mimo hodnocení: Nevím, který "odborník" vytvořil titulky k mé kopii, chytře se nepodepsal a dobře udělal, protože za něj evidentně makal překladač Google. Tak moc jsem se snad ještě nikdy při čtení titulků nebavil:-) Příklad: "Až přejedeš most, zavěs levačku, jo?" Brutal. Kdyby to byl záměr filmařů, přihodil bych hvězdičku:-) (02.08.2019)