Pan Jones
Obywatel Jones
Mr. Jones
Ціна правди
Mr. Jones
Mr. Jones
Réžia:
Agnieszka HollandScenár:
Andrea ChalupaKamera:
Tomasz NaumiukHudba:
Antoni Komasa-ŁazarkiewiczHrajú:
James Norton, Vanessa Kirby, Peter Sarsgaard, Joseph Mawle, Kenneth Cranham, Celyn Jones, Krzysztof Pieczyński, Fenella Woolgar, Michalina Olszańska (viac)Obsahy(1)
Odpovědnost a poslání novináře proti světu, který nechce vidět ani slyšet... „Čím to všechno Stalin platí?“ ptá se hrdina filmu britský novinář Gareth Jones, když vidí zběsilou industrializaci Sovětského svazu. „Na jihu jsou to samá obilná pole. Obilí je Stalinovo zlato!“ dostane se Jonesovi zasvěcené odpovědi. Mladý novinář původně přijel do Moskvy, aby udělal rozhovor se Stalinem. Navzdory úředním orgánům a agentům, kteří ho hlídají, se mu podaří dostat na Ukrajinu. A o tom, co na vlastní oči viděl a doslova přežil, se snažil přesvědčit Británii a svět. Stalinova politika paradoxně na území nepřehledné úrodné černozemě Ukrajiny vyvolala jeden z největších hladomorů v dějinách lidstva. Odhady se pohybují kolem sedmi až deseti miliony lidí, které hladomor v letech 1932–33 zahubil... Film významné polské režisérky Agnieszky Hollandové nejen připomíná tuto hrůznou politickou zvůli, která je dodnes mnohými zamlčována a zlehčována, ale zároveň je film výsostně aktuální. Vypráví o odpovědnosti novináře, o novinářské odvaze a cti, o tom, jak je snadné zaprodat svou profesní i lidskou duši. Je to odvaha vidět a pojmenovat věci takové jaké jsou navzdory mocným tohoto světa, navzdory všemu pokušení. Dodnes umírají novináři za svou pravdu, tak jako Gareth Jones. (Česká televize)
(viac)Recenzie (55)
In USA, you can always find a party. In Soviet Russia, The Party always finds you… Ukrajinský hladomor je bohužel pouze jednou z mnoha kapitol v černé knize lidstva a tuze šerednou ilustraci k ní přikresluje chování řady politických a kulturních velikánů své doby (za všechny jmenujme George B. Shawa nebo H.G. Wellse), kteří sovětské potěmkiádě znamenitě posloužili potleskem užitečných idiotů (ano, vím, že nasadit si ohvězdičkované prýmky dávno potom, co utichla bitva, je jednoduché). Těm několika málo varovným hlasům, upozorňujícím, že za báťuškovým žoviálním knírem se v tomto případě skrývá třetí jezdec apokalypsy, co si přivlastní i poslední mírku pšenice, byl přisouzen úděl věštkyně Kassandry. Agnieszka Holland se žel s tématem poprala jen do polosyta, naštěstí se hluché pasáže střídají s putováním hrůzyplnou farmou zvířat, kde největší svině tloustnou a zbytek živých závidí mrtvým... ()
Až na pár výjevů z Ukrajiny je ten film studenej jak psí čumák. 145 minut, ale pocitově 300. ()
Netvrdím, že jde o nejlepší film Agnieszky Holland, ale stejně mě překvapují vlažné až odmítavé ohlasy v komentářích, ke kterým se nepřidám. Jako fanoušek historie jsem si trpkou cestu hrdiny snímku do země sovětů prošel s ním a neshledal jsem se s chybami, které by stály za větší výtku, ani jsem nenašel nezáživné pasáže. Snímek na mě nepůsobil jen v hrůzných momentech konfrontace s beznadějí zesláblých a umírajících lidí během hladomoru, ale i při vykreslování dusivé atmosféry stalinské Moskvy 30. let a dekadentního života tolerované (protože tak či onak potřebné) západní komunity. Nepřekáželo mi ani aristokratické prostředí britské smetánky, bylo pro mě zhmotněním reálných osobností oné éry a nevnímal jsem delší stopáž jako handicap, ba nemám ani pocit neaktuálnosti tématu. Potřeba nepokonklovat mocným, nebýt konformní a zbabělý platila v žurnalistice minulého století stejně, jako platí dnes. Celkový dojem: 80 %. ()
Viděl jsem delší verzi a nějak si nedovedu představit, oč (a proč) se ten film krátil, protože mi v něm všechno připadalo důležité. Agnieszka Holland má můj obdiv za to, jak se chopila víceméně neznámého příběhu a udělala z něj tak zajímavou dobovou podívanou s varovným a bohužel ryze současným poselstvím. Hledání pravdy, mluvení pravdy a cena, jakou za to je třeba platit... I když film samotný na plné hodnocení není (chyběl mi nějaký důraznější závěr), za to, co říká, si pátou hvězdičku zaslouží. ()
První půlka v pohodě, ale druhá se už hrozně táhla a nebyla vůbec zajímavá. Nicméně příběh super. ()
Taká silná téma, ale prečo natočená tak slabo? Veď holodomor má zrejme viac obetí než celý Holocaust a tu sme okrem jednej silnejšej scény s kanibalizmom nevideli zhola nič, len zasnežené pustatinu a pár písacích strojov. Ešte aj toho pána Jonesa a jeho odchod zo sveta napísali len v záverečných titulkoch. Absolútne nevyužitý potenciál a pritom tak zaujímavý námet. ()
Hlavní hrdina Mr. Jones jako kronikář 20. století je ztracen v agonickém Stalinistickém Rusku a třese se v mrazivém klimatu. Není to moc soudržné, ale je zde zajímavý příběh. Filmová řemesla jsou zvládnuta výborně. Hlavním tématem filmu je pravda v žurnalistice. ()
Je to velmi těžké téma. Agnieszka Holland však nesklouzává k drastickému líčení ukrajinského hladomoru, stačí jí pár scén, aby navodila atmosféru bezútěšné hrůzy. Staví proti sobě dekadentní večírky komunistické smetánky a téměř černobílou pustou krajinu, kde se potácí jen pár stínů vyhladovělých k smrti. Doslova. Mezi tím je nám průvodcem pan Jones, nejspíš naivní, ale taky odvážný a důsledný. Pointa vyprávění o osobní statečnosti a bezskrupulózním využívání nezasloužených výhod je hodně trpká. Ta krutá nespravedlivost až zabolí. SHRNUTÍ: Vždycky lhali, vždycky zabíjeli, nikdy se neohlíželi na životy jiných. To se taky nemění. ()
Gareth Jones měl nedávno úspěch v podobě interview s Hitlerem, a když je propuštěn ze své pozice v kanceláři ministerského předsedy Lloyda George, rozhodne se na vlastní pěst odcestovat do Moskvy a vydobýt si jako "ten Welšan, co mluvil s Hitlerem," rozhovor se Stalinem. V Moskvě jsou novináři drženi ve zlaté kleci, tak jako dnes při návštěvě Severní Koreje, a Gareth navrch zjistí, že jeho přítel, novinářská hvězda, byl zavražděn. Od mladé americké novinářky pak zjišťuje, že byl pravděpodobně odstraněn pro svoje reportování o něčem na Ukrajině. Gareth se tak pod záminkou kontroly sovětské obranyschopnosti západní hranice lstí dostane mimo dosah svých sovětských strážců a na vlastní oči (a žaludek) zažije stalinský hladomor. Agnieszka Holland zpracovala materiál slušně, ale téma filmu je pro někoho možná málo akční, a zdá se, že i proto byl v poslední době trochu prostříhán. Divák snese jen určité množství hladového Jamese Nortona brouzdajícího se sněhem a později čekajícího, zda mu někdo doma uvěří. Pro některé diváky byl očividně stěžejní až titulkový závěr, ve kterém se divák dozví o smutném Jonesově osudu, a který je dohnal k slzám. Já jsem viděl již jen 119 minutovou verzi... [Rakkautta&Anarkiaa 2019] ()
Agnieszka Holland se v tomto případě nesoustředí pouze na samotný ukrajinský hladomor, ale dává nahlédnout do novinářského zákulisí, kdy zahraniční žurnalisté jsou na ruku jak Stalinovi, tak svým vládám, které cítí v SSSR možnosti investic a výdělků. Zavírání očí tu patří k jakémusi bontonu. To se mi líbilo. Svůj účel splnilo i vylíčení hrůz na Ukrajině. Film se sice spíš vyhýbá naturalistickým záběrům na vyhublá těla, ale o to otřesněji působí scény, které nabízí. O vozíku a plačícím dítěti se mi nejspíš bude zdát. A spokojený jsem i s herci s výborným Nortonem na čele. Nejspíš se tomu dá vyčíst určitá sterilita a někomu se může zdát, že samotné utrpení Ukrajinců působí až příliš decentně, ale z mého pohledu film svou sílu má a říká přesně to, co říkat má. Spokojenost a je ostuda, že naše kina film ingnorovala. 80% ()
Krásný, palčivý film s přesahem tak aktuálním, že z toho jednomu není dobře po těle... Příběh Garetha Jonese, jeho cesty cizince do srdce temnoty stalinské říše a zpět - do světa, který hrůznou pravdu o hladomoru na Ukrajině nechce slyšet nebo ji přizpůsobuje vlastním zájmům a ideologiím - má velkoformátový rozmach Leanova Doktora Živaga a naléhavost thrilleru. Při putování hladem umírající zemí pak přechází v čistokrevný horor (záhrobní koleda malých sirotků mi v hlavě doznívala hodně dlouho). Orwellovský rámec, do kterého Agnieszka Holland svůj film zasadila, je dnes, v době vzestupu totalitarismu a dezinformačních médií stejně mrazivý jako v roce 1933. Ve 141 min. verzi promítané v Lucerně v rámci festivalu 3kino nebyla, alespoň pro mě, jediná minuta, jediný záběr, navíc. ()
Působivé zobrazení tísnivé atmosféry v Moskvě a na Ukrajině v roce 1933. 1) Film primárně není o ukrajinském hladomoru, ale o boji za pravdu a proti jejímu zamlžování a zkreslování. Dnes v době masově přijímaných fake news je to téma velmi aktuální. A i když můžeme mít různé připomínky k historické akurátnosti zobrazovaných skutečností (moje největší výhrada se vztahuje k nefunkční postavě George Orwella a jeho citacím z Farmy zvířat a 1984, knih, které napíše o více než deset let později), své poselství o významu pravdy a odpovědnosti médií za sdělované skutečnosti film říká na plné pecky._____ 2) Konflikt mezi Jonesem a Durantym není konfliktem ideologickým, jak by se na první pohled mohlo zdát. Duranty není žádný sympatizant sovětského režimu, jde mu čistě jen o zachování svého postavení v Moskvě a přístupu k představitelům moci. Ani Jones není komunista. Jemu jde o pravdu. Povaha konfliktu je morální._____ 3) Současně jde i o politiku. V souvislosti s navázáním diplomatických vztahů mezi USA a SSSR byl na večeři pořádané pro sovětského ministra zahraničí Litvinova v newyorském hotelu Waldorf-Astoria v listopadu 1933 Durantyho přínos oceněn hromovým potleskem. Vždyť se přece tak zasloužil o vzájemné dobré vztahy..._____ 4) 34letý James Norton (novinář Gareth Jones) zde s ohledem na povahu díla příliš sexy nepůsobí, ale výkon podává dobrý._____ 5) Přesný koment: Marze***. ()
Silný příběh, výborná kamera, boj pravdy o místo na slunci, Orwelův doprovod... ()
To sa nám tak jedno waleské trdlo vydalo do Ruska, lebo mu Stalin nedvíhal telefón. A keďže s Hitlerom už rozhovor urobil, nič iné mu neostávalo, len nasadnúť na vlak a pre skrátenie chvíle si pribaliť aj drumbľu, aby nám mal čím brnkať na nervy. Postupom času mu došlo, že čísla akosi nesedia a vôbec, že je to celé nejaké divné a tak sa vybral na strastiplnú cestu za hľadaním pravdy. Naivné a jednoduché ako sám hlavný hrdina, ale zopár zaujímavých momentov sa predsa len nájde. ()
Nechytil jsem to úplně od začátku, ale přikovalo mě to a už nepustilo. Zvláště ukrajinskou část asi jen tak nezapomenu. Až v titulcích jsem se dozvěděl, že je to práce paní Agnieszky - práce jistá, zralá, se zajímavým námětem, prostě důležitá. Proto mě překvapuje poměrně nízké hodnocení. ()
Tak to už áno! Oveľa lepšie ako som prvotne očakával. Životný príbeh Garetha Jonesa a jeho zvedavosť nám odkryla tajomstvo sovietskeho "úspechu" v čase globálnej hospodárskej krízy. Akosi nikomu nešlo do hlavy, že zatiaľ čo sa celý svet trápi v kríze, tak ZSSR sa prezentuje suverénnym progresom. To, čo sa dialo v tom čase na Ukrajine, bolo jedno z hnusných stalinistických zverstiev, ktoré ešte aj dnes dokážu priaznivci ZSSR pokojne obhajovať (resp. ignorovať). Ale späť k filmu. Kompozične výborné, a hoci bol dej pomerne priamočiary, tak si to držalo kvalitu takmer po celý čas (s výnimkou zopár hluchých fáz). Ukrajinské putovanie bola slušná depresia :( A čo sa mi veľmi páčilo, tak určite to, že sa vo filme objavil aj Eric Arthur Blair (alias George Orwell), ktorého Animal Farm patrí medzi literárne klenoty 20.storočia. Takže celkovo, super film, až na tie spomínané hluché fázy a občas až príliš strohé dialógy. Ale na 4* to určite bolo. ()
Pod rudým nebem se rdí. Vynes´ věci, státní stíny, které světí. Okem visí za mrazivými závěsy. Brok odnesly si jeho kroky. ()
Dá se říct, že Gareth Jones byl takovým velšským předchůdcem Andrého Gideho, zdá se však, že netrpěl takovou levicovou naivitou jako tento francouzský prozaik ještě pár let po Jonesově svědectví. Námět filmu je zajímavý a nesmírně důležitý, nicméně nevím, zdali má Agnieszka Holland diváky za nevzdělance, nebo chtěla opravdu mermomocí připodobnit události ukrajinského hladomoru a sovětské zrůdnosti mainstreamovému západnímu publiku, ale některé scény byly až přehnaně polopatické; Orwellovy vstupy budiž toho nejzářnějším případem. Tam, kde se film stává už lehoulince natahovaným a nudným, tam se naštěstí pere se zajímavou dynamickou kmitající kamerou, která těkavě ostří a přibližuje některé scény na samou dřeň, aby zase na chvíli odcválala pryč a nabídla úplně jiný úhel. ()
Film do kina. Nebyl dokonalý, to úplně zabíjí závažnost tématu a to, že se film věnuje jedné z nejtemnějších chvil lidstva. Nedá se moc hodnotit, stačí aby jen chvíli hlava a srdce vnímaly, co ve skutečnosti vidí. Doporučil bych ke shlédnutí, ale nechválím, dal se natočit lépe, za mě vůbec nefunguje ta část v Moskvě. ()
Súvisiace novinky
3Kino - filmem proti ruské agresi
3Kino společně s organizátory Ukrajina film fest pokračují v charitativní akci, která chce ukázat příčiny a důsledky agresivní rozpínavosti totalitního Ruska. V pondělí 21.3. v kinosále Městské… (viac)
Tento snímek mi poměrně dlouhou dobu unikal a musím se přiznat, že mě v mnoha ohledech velmi zaujal zejména tím, jak některé situace a události jsou až děsivě aktuální i dnes. Díky tomuto filmu divák mj. pochopí, co vlastně George Orwell ve svém velmi známém románu Farma zvířat popisoval, na co blíže poukazoval a jakou roli zde hráli nejvyšší pohlaváři Sovětského svazu. Před sledováním tohoto filmu je vhodné, aby si divák pokud možno o dané problematice něco prostudoval, aby pochopil důležité souvislosti a fakta, ale i pro laika tento snímek nebude nesrozumitelný. Titulní roli zde představuje mladý novinář Gareth Jones, který nevěří tzv. "sovětskému industriálnímu zázraku", nechápe, kdo tento podnik financuje a je odhodlán se vydat na cestu do Sovětského svazu a zrealizovat interview přímo se samotným Stalinem. Ačkoliv se potýká s celou řadou překážek, a loajalitu, pomoc a vstřícné jednání nemůže očekávat ani od lidí, kterým důvěřuje (zejména od proradného p. Durantyho). snaží se v tomto zvláštním světě nějak fungovat na vlastní pěst. Protože vyvstávají další nezodpovězené otázky a Jones zkrátka není ochoten všemu věřit, rozhodne se podniknout na vlastní nebezpečí riskantní cestu na Ukrajinu. A zde zjišťuje, že situace je daleko horší, než jak je to interpretováno v Moskvě a že všechno není ani zdaleka tak ideální. Setkává se zde se zbídačenými, hladovějícími lidmi, kteří se perou byť jen o trošičku jídla, a tyto momenty samozřejmě řadu z nich přivádí doslova k zoufalství. Pohledy na blouznící děti, lidi živící se kůrou ze stromů, zmrzlé mrtvoly nebo muže táhnoucího saně s mrtvými těly to jsou jen určité fragmenty, které nenechají zcela v klidu ani toho nejotrlejšího diváka. Je úplně hrozné, když si uvědomíme, jak politická, diplomatická a všeobecně společenská "smetánka" si žila v luxusu, hýřila a bavila se, a v kontrastu s tím miliony lidí na Ukrajině umíraly hladem a byly tímto způsobem decimovány. O to je obdivuhodnější, že se mezi všemi těmi lumpy (včetně p. Durantyho) našel člověk, který měl odvahu jít proti proudu a i za cenu vlastního života odhalovat pravdu a snažit se ji zprostředkovat světu. Tento film mě ovšem zaujal nejen díky osobnosti Garetha Jonese, ale i z dalších úhlů pohledu. Mj. proto, že poukazuje na to, že Sovětský svaz, potažmo Rusko, se v podstatě za celých těch sto let od uplynulých událostí v podstatě vůbec nijak zásadně nezměnilo, nikam se ani politicky, ani mentálně neposunulo a kromě vydírání, zastrašování a válčení světu nic moc dobrého nepřineslo a nepřináší ani teď, budiž toho důkazem současná probíhající válka na Ukrajině. A opět, stejně jako skoro před těmi sty lety má tento konflikt na svědomí Rusko. V tomto směru se mi vybavuje scéna, kdy se Gareth Jones baví s Adou Brooks, a tak mu vysvětluje, že historie se v podstatě opakuje v cyklech, stejně jako roční období. S tím se dá souhlasit, jen bych k tomu dodal, že v případě Ruska se během těch uplynulých sta let v podstatě nezměnilo vůbec nic, politická a i společenská mentalita se nijak nerozvinula a snad jen s výjimkou éry Borise Jelcina všechny ty situace dál probíhaly takřka kontinuálně. Nutno zde taky dodat, že ta etapa "demokratická" nebo možná restrukturalizační v podobě Jelcinovy vlády nebyla nijak úspěšná, neboť Rusko přivedla k faktickému bankrotu, a hlavně vygenerovala a vystřelila k moci Vladimira Putina, který v Kremlu vládne tvrdou rukou dodnes, a nic nenasvědčuje tomu, že by se na tom v dohledné době něco změnilo. A samozřejmě tento film poukazuje ještě na jeden důležitý problém, a sice na ten, že novináři jsou i dnes nejen v nedemokratických zemích za svou činnost pronásledováni, a v krajních případech jsou dokonce i fyzicky likvidováni. Pro příklad, jen do dneška bylo v Rusku za Putinovy vlády zavražděno více než 130 novinářů (viz odkaz zde:Ruští novináři čelí pronásledování i výhrůžkám, umírají po desítkách - Aktuálně.cz (aktualne.cz)), mezi nimi např. Anna Politkovska, nebo Boris Němcov, a těchto případů je daleko víc. Smutný příklad máme i ze Slovenska, v podobě Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Tento film tak může být svým způsobem chápán i jako hold novinářům, kteří se i za cenu vlastního života nebojí odhalovat a zprostředkovávat pravdu, i když to mnohdy (a to nejen v dnešní době) není populární a hlavně pro některé "vyvolené skupiny" žádoucí. Snímek byl velmi dobrý, poučný i inspirující a hodnotím ho na 80 %. () (menej) (viac)