Studená vojna

Písničky (OJOJÓJ - Dwa serduszka, cztery oczy, co płakały we dnie, w nocy) a černobílé fotografie skvělé, melodramatický příběh je dobře zasazen do dobového prostředí, byť on sám až tak přesvědčivý není... Paweł Pawlikowski věnoval film svým rodičům, jejichž osudy rámcově zobrazuje, a možná právě v tom je oko, do kterého se jeho příběh nechal chytit. A možná také proto byl pro mě filmový osud ansámblu Zespól Piesni i Tanca Mazowsze (ve filmu Mazowsze zaměněn za Mazurek) zajímavější než lapálie mileneckého páru, který má hodně blízko k Pierre Louÿsově "La femme et le pantin", či filmové variantě (nejvíce asi Luis Buñuel "Cet obscur objet du désir!") (06.05.2019)

Objektívne to je určite skvelý film. Lenže mne ako kultúrnemu barbarovi sa nepáčil, pretože bol čiernobiely, príliš epizodický, nevysvetľoval dôvody konania postáv dostatočne explicitne. Ale hlavne, ten záver a la Rómeo a Júlia, pohol dej smerom, ktorým by poľská kinematografia nemala vykročiť, lebo to pred ňou urobilo už príliš veľa európskych národných kinematografií a niekto by mal zostať filmovým optimistom. (21.03.2020)

Vizuálem, stylem a atmosférou mi Studená válka připomínala filmy nové vlny. Na dnešní dobu netradičně natočený milostný příběh, a proč vlastně ne. Jen ty emoce nějak vydolovat neumí. (14.02.2021)

Nedávno jsem viděla v divadle komedii Ani spolu, ani bez sebe. I když se jednalo o jiný žánr, název se hodí přesně na tuhle dvojku hlavních hrdinů. Jejich vztah byl zvláštní, ale v kontextu doby od r. 1949 do r. 1964 a jejich profesí, se asi celkem není čemu divit. Politika v socialistických zemích, emigrace, to vše dokázalo rozvrátit kdejakou rodinu, nejen dvojici. Zola byla pro mne kontroverznější postavou, navíc Wiktora hrál p. Kot, kterého jsem si oblíbila již ve snímku Bohové, a je to stále sympaťák. Film je opravdu vizuálně a hudebně vynikající. Škoda určité nevyrovnanosti formy a obsahu. Vzhledem k povrchnějšímu zobrazení vztahu obou milenců mi přišel závěr filmu přehnaný a ubral mi na celkovém dojmu. Ale jinak opět zajímavý originál jako Ida. Pawlikowski je talent, spolu s mnoha dalšími polskými režiséry. (03.11.2018)

Posadíte se do kina a tak trochu nevíte, co vás čeká. Název slibuje politické drama, plakát lehkou artovku a popis tradiční polské popěvky a lásku. A upřímně, neuvěřitelné se stane skutečností a já měla celých 89 minut pocit, že nechci, aby to skončilo. Tenhle příběh o nehynoucí lásce dokáže totiž i vás přesvědčit, že taková láska za to stojí. Neuvěřitelný, a to jsem cynik! A já chci rozhodně soundtrack. (06.08.2018)

Nesympatické postavy, které se chovají velmi nesmyslně, velmi skromný příběh naředěný hudebními čísly. To vše zdárně maskováno vytříbeným černobílým obrazem ve formátu 4:3. Nic víc. (04.05.2019)

Uz dlhodobo tvrdim, ze ceske umelohmotne sracky od Wievegha sa nedaju citat a co je este horsie, par rozumbradickych hajzlov to aj sfilmovalo. Takze kedze ceske a i ceskoslovenske filmy stoja za hovno, taxom sa poobzeral po Europe, ze co tam. Lars von Trier je u nas notoricky znamy, tak volba padla na polskeho rezisera Pawlikowskeho- a dobre som urobil. Film je to artovy, odohrava sa tu pribeh velkej lasky na pozadi komunistickeho totalitneho rezimu v Polsku. Osobne nechapem, co bolo akoze "kultove a mimoriadne uspesne" na predchadzajucom Pawlikowskeho filme Ida 2013- a ani to pochopit nechcem. Tu uz bol filmovy jazyk pre mna zrozumitelnejsi, Pawlikowski nechce aby divaci prezili tu lasku rovnako ako ta dvojka a rozhodne netreba pochopit kazde rozhodnutie dotycnej dvojky. 89 % (05.01.2019)

Pravdupovediac, cakala som nieco ine...a asi aj viac vzhladom na vsetky tie nominacie - dokonca aj na Oscara! Romanticke pribehy a hlavne tie o zivotnej laske naozaj oblubujem, ale tento ma nechytil za srdce...Studena vojna - samotny nazov je to dost zavadzajuci...No neviem, cele je to akesi pomale, depresivne a napriek polskym folklornym piesnam a tancom smutne, bezfarebne a nielen cierno-biele, chyba tomu mozno vacsia hlbka...V porovnani s nominovanym Roma (tiez cierno-biele a pomale) je toto ovela slabsie. 60%. (13.02.2019)

KVIFF 2018 - Moc se mi líbila kompozice filmu a zvolení černo-bílé kamery, dodávalo to filmu jisté kouzlo. Začátek se mi moc líbil, hlavní herečka i herec mi byli velmi sympatičtí, ale klidně tam mohlo být více té romantiky, nebo rozvinutí jejich vztahu. Příběh mi přišel až moc strohý a stručný. Žádné emoce, občas nějaké drama, ale čekala jsem od toho daleko více. (04.07.2018)

Krasna kamera a hudba. Spousta hezkych pisni, nektere s uzasnou choreografii... Velka skoda, ze me utrapy hlavnich postav nijak zvlast nezasahly... (29.03.2020)

Studenou válku bych nazval jako moderní art, jelikož je daleko více divácky přijěmnější než například další Pawlikowskiho film Ida a zároveǹ nabízí vrchovatou porci filmového řemesla, takže by se dalo říci, že by měla uspokojit jak náročného diváka, tak i toho méně náročného. Na Oscarech si Studená válka odnesla hned tři nominace a to je ukázka toho, že je tahle řemeslná kvalitka dostupnější pro širší publikum nežli její souputníci. Ve filmu se vydáváme na evropskou pouť několika desetiletími během studené války a i přes takto širokou látku je Pawlikowskiho film až nečekaně stručný a svižný, a přesto nejse ochuzeni o nic. Nebýt toho, že se hlavní hrdinka chovala jako kardinální kráva, tak by se snad nedalo, co vytknout. (01.03.2019)

Absolutní dokonalost. Nejsem si jistá, jestli má cenu něco dalšího psát. Těch superlativů bych našla hafo. Hned od začátku jsem si neskutečně užívala výtvarnou stránku záběrů, i proto jsem vděčná za černobílé zpracování námětu, v barvě by se totiž ztratila veškerá působivost. Z hlediska hudebního bych těžko pátrala napříč světovou kinematografií po něčem tak nádherném a uceleném. Do takto vkusně propracovných reálií zasazený příběh osudové lásky dvou lidí toužících nejen jeden po druhém, ale také po svobodě, v době, která volnosti a snům zrovna nepřála, nemohl dopadnout špatně. Tím chci říct, že to Paweł Pawlikowski prostě nemohl pokazit, když měl tak báječné kulisy v záloze. Hereckým výkonům se rovněž nedá nic vytknout, navíc i typově se zamilovaný pár skvěle hodil do období 50. a 60. let minulého století. A samotný závěr? Lépe se to už snad ani zakončit a natočit nedalo. Nezbývá mi tedy nic jiného, než Polákům vyseknout poklonu za tuhle filmovou lahůdku. (100%) (04.08.2020)

... nezarazí cit srdce, nezmrazí polibek, neuloží "do chládku" milostné zbraně. O to více ale zamrzí, když dny příští roztříští, pohled na jinotajné pole. Všechny nitky, jinovatku poetiky love story rozpustí jedový závoj, v ledové líbánky smrti. (07.07.2020)

Ono ten plot je fakt docela o ničom, keď si to tak premietam, ale sakra ako dobre sa na to pozerá! A čo sa týka hlavnej lejdy... Luc Besson ak toto videl, sa musel roztrhávať v snahe ju draftovať do nejakej svojej ďaľšej feministickej fantasmagórie. RT: 92%/81% (11.07.2020)

Jedinečný náhled do duše muže, kterému táhne na čtyřicet a rád by pojal za milenku dvacítku a současně mladá dvacítka prahne po někom starším, kdo si ji bude vydržovat a současně ji zprostředkuje jízdenky expresem směr Paříž z toho hnusného údolí ukrytého kdesi v republice polské, která je atraktivní jako režim nejmenovaného východoafrického diktátora. 67% Celosvětový příjem k 12. 1. 2018: $313,424 (12.01.2019)

Za mňa vynikajúci počin. Skratkovitý, čo však (okrem konca) jeho príbehu a myšlienke vôbec nevadí, naopak pasuje. Oceňujem perfektnú kameru, ktorá (formátom 4:3?, Impozantným svietením? Čiernobielym podaním?) Nepôsobí vôbec otrepane. Meniaci sa motív hudby ako súčasť príbehu je vynikajúci nápad. Aj sto krát spracovanú tému sa dá spracovať originálne! Čo nie je človeku súdené na zemi, je mu možno súdené inde, ak nejaké inde existuje. (01.03.2019)

Po vizuální a hudební stránce naprosto jedinečné. Kontrast polského folkloru a jazzu neměl chybu. Ovšem stejně jako třeba Kamas mě ten samotný příběh vztahu Zuly a Viktora přišel hodně zkratkovitý a tak nějak dost studený a bez silnějších emocí. Těžko se mi pak věřilo některým zvratům v ději (zejména ilegální návrat Viktora do Polska, díky němuž se dostane do vězení). Ale třeba to celé byl záměr autora, aby to nebyl jen příběh na pozadí studené války, ale i příběh "studená lásky" (31.12.2019)

Masovka z filmu nebude a ani mě ta jejich láska bohužel nezahřála. Je to škoda, protože i skladník ze šroubárny by rád ocenil poválečnou romantiku. Jenže příběh těchto dvou milenců je náročný a záleží jen na divákovi, zda ocení spíše oba charismatické herce, nebo černobílé kino padesátých let. A mimochodem, Tomasze Kota pozoruju už několikátý film, že téměř nedá scénu bez zapálenýho cigára. Tak Tome, at' drží zdraví. (27.11.2018)

Načo su nám farebné telky, keď sa točia čiernobiele filmy? Zas? Jedine jedno pozitívum má tento film a síce, že má normalnu minutáž. Keby toto malo dve hodiny a každých 10 minút by tam spievali tú cigánsku pesníčku, reálne by som sa zabil. netušil som, že Poláci dokážu natočiť film, kde skĺbia všetko, čo nemám rád. Bezfarebnosť, folklór a nudný dej s nudnými hercami v nudných kulisách. Jasné, obeta, ťažká doba, kekse. Ale ozaj, koho to zaujíma? Ona bola jeblá a on ešte viac. Svet sa rúti do záhuby. 1 z 5 (02.02.2019)

Film bez jedinej technickej chybičky. Príbeh sa rozpráva sám bez akýchkoľvek zbytočných rečí a divák sa sústredí na to, čo je naozaj dôležité - vzťah Wiktora a Zuly, plný ohňa a zimy. Famózny zážitok. 95% (02.11.2018)