From Love to Hatred 2: Domestic Violence on Men
Obsahy(1)
Domácí násilí a jeho netypické oběti. Dokumentární film o mužích, jejichž partnerské vztahy se proměnily v peklo. Čtveřice mužů otevřeně odhaluje psychické i fyzické týrání, které zažili ze strany těch nejbližších – svých milovaných žen. Po divácky úspěšném dokumentárním filmu, který zaznamenal zpovědi pětice týraných žen, přichází Česká televize s dokumentem, který se věnuje dalšímu fenoménu domácího násilí. Tentokrát jsou však oběťmi muži. Příběhy čtyř mužů dokazují, že i když jsou metody násilí obdobné, postavení obětí je zcela odlišné. Násilí na mužích je totiž obecně spíše zpochybňováno a partnerky mají v roli manipulativních agresorek výhodnější postavení, neboť mužům, kteří jsou vnímáni jako zástupci silnějšího pohlaví, se obecně nevěří. O to je jejich možnost obrany složitější. Film přináší otevřené výpovědi mužů o tom, jak se z milované ženy stal nepřítel i o trnité cestě ven ze začarovaného kruhu strachu, studu a bezmoci. Jde vůbec o první větší dokument zabývající se tímto společensky tabuizovaným tématem. (Česká televize)
(viac)Recenzie (12)
Pokud násilí ohlásí žena, tak nějak se jí věří automaticky, neboť jsme všichni o této problematice zpohledu týraných žen dostatečně poučení a velmi přísně se dbá na osvětu a medializaci této problematiky. Pokud najde vůbec odvahu nahlásit násilí muž, ocitá se na velmi tenkém ledě, plném předsudků a stereotypů. Znám pár můžu kteří si tím více či méně prošli také, takže mám trochu povědomí o tom že násilí se může týkat i mužů, ovšem až po shlédnutí mi ale došlo, že týrání muži můžou často být v ještě beznadějnější a bezvýchodnější situaci než ženy. Určitě jako osvěta, je to dobrý, už kvůli tomu, že to je vlastně jediný ucelenější formát, který se kdy této problematice věnoval.*IDEOLOGICKÉ ZAMĚŘENÍ: 0/10 MÍRA ZÁVADOVOSTI: 0/10 viz profil ()
Domácímu násilí je u nás vystaveno 7% můžu. Ti o tom nemluví, protože by byla ostuda, kdyby v hospodě přiznali, že je žena zmlatila. Často jde o závislost i trojúhelník obětí. První pocit diváků asi bude, že ti chlapi v dokumentu jsou troubove. Určitě měli hned vyhledat odbornou pomoc, jak problém řešit. V dokumentu se objevilo i tzv. programování děti vůči partnerovi. Závěr je optimisticky. ()
Stejně jako u jedničky mám výhradyk tomu že se jedná jen o záznam, přijde mi to jak policejní záznamy...dialog bych uvítal... Stateční muži, z jistého úhlu pohledu...Řeznici ne :-) Co je možná klíčem k tomu "proč si to někdo nechá líbit" je strašidelná věta jednoho z nich "být sám je ještě strašnější než to domácí násilí".... ()
Silný námět! Silná slova! Částečně silní muži! O životě s labilkou ženou je třeba mluvit, bránit se mu a bojovat s ním všemi dostupnými prostředky...dobře, že tato témata začínají tvůrci brát vážně a s pozorností... obsah vítězí nad formou ()
Co je horší, když tomu člověk sám rozumí a chápe, jak těžké je to vzdávat, jak těžké je cítit se ponižovaný, ale nemít žádnou možnost, jak tomu zabránit. Krásná ukázka toho, že ženy nejsou ty jediné, které se stávají oběťmi domácího násilí a že my, chlapi, to máme v tomto poněkud horší, už jen díky tomu, jak na nás nahlíží společnost. ()
Vlastně poměrně průkopnický dokument, konečně je v rámci televizního vysílání dostupné vyjádření také chlapů, kteří si tímhle prošli. Dokonce dva z protagonistů napadly jejich manželky či družky sekerou. Hustá shoda. U chlapů je hlavně problém to, že to té ženské nemůžou vrátit, protože sedět by šli stejně oni (trochu nadsázka, ale jde o princip). Psychickej teror, jak ho tady ti muži popisují, je hroznej, peklo - ponižování, urážky, manipulace, řvaní, a člověk většinou nemůže se hned sebrat a odejít, protože co děti, protože "ona/on je přece ve společnosti tak okouzlující, společenská/ý, ta/ten by přece tohle nikdy, takže mi to nikdo neuvěří" a tak... Naštěstí dnes se již obecně ví, že manipulátoři a manipulátorky a tyrani a tyranky jsou většinou ti, do kterých by to naopak nikdo z okolí, známí a kolegové, někdy i rodina, nikdy neřekli. Ale i tak je problém se sebrat a odejít, to funguje oboustranně, týrané ženy také kolikrát neodejdou (tam je na vině často finanční, materiální a mnohdy i citová závislost na "partnerovi"), nebo až po tom, co si opakovaně sáhnou na dno. A když se k tomu přičtou ještě v několika případech z dokumentu ta fyzická napadení, no hrůza. Jinak nejsympatičtější mi byl ten silnější týpek s brýlemi (s tou řeznicí, co po něm hodila sekyrou). Dobrá byla ještě ta labilní alkoholička - jako 5,6 promile?! Tak to už je skoro stav smrti... A navádění dětí proti druhému partnerovi, to je největší hnus, a je jedno, jestli manžel na manželku nebo naopak. Napadla mě (a to není samozřejmě žádná omluva!), jestli některé násilnice netrpěly nějakou bipolární poruchou nebo psychózou... Tyjo, a toho jednoho poslali za katr za křivý obvinění, protože děti svědčily proti němu...no, na každou svini se snad vaří voda... Jasně, dalo by se říct "bůh ví, jak to vlastně bylo", ale to, co povídali ti muži, to prostě podle mě fakt nevymyslíš, nota bene to s tou paní, co byla opilá v baru s miminem v kočárku (ta s těmi 5,6 promile), tak tam se volala i policie, takže by to snad mělo být v nějakém protokolu.... No, peklo. ()
Silný a pro mne poučný dokument , můj předsudek, že týraný může být jen muž, který je fyzicky a mentálně slabší byl dost nabouraný. Tady ti chlapi ( krom jednoho) nejsou žádní slaboši ( a tím, že o tom promluvili veřejně klobouk dolů) ale měli smůlu, že žili s labilní agresivní alkoholičkou, která když se rozjela tak nadávala, ponižovala, mlátila a nikdo slušný jí to nemohl vrátit ve stejné míře. Modelový případ: když zaútočila na manžela nožem, zavolal policajty, ale ta mezitím zmanipulovala malou dceru a policajti měli dvě výpovědi proti jedné manželově a ten byll za špatnýho, protože ten předsudek, že by žena drtila toho chlapa není uvěřitelný ani pro to okolí natož policii. ()
O domácím násilí páchaném na ženách se díkybohu mluví často, dokument o týraných mužích jsem viděla poprvé, přestože domácímu násilí čelí každý dvaadvacátý z nich. Na konci dokumentu jsou uvedená fakta, která dokládají pravdivost výpovědí. ()
Domácí násilí je složité téma pro každou oběť, její okolí a pro samotného pachatele je to většinou tabu. U mužů hovořících o fyzickém i psychickém týraní v tomto dokumentu lze vidět několik zaběhlých frází, kterými si velmi ubližují (sami sobě, nikoli v očích veřejnosti), jedná se o fráze typu "Vím, že jako chlap jsem měl..., musel...", "Normální chlap by něco udělal...". Neměl, nemusel, neudělal. Pakliže jako oběť čelíme patologickému agresorovi, není chyba v našem chování ale v tom jeho. Určitě se jedná o odvážné muže, kteří otevírají toto téma, ačkoli je ve společnosti stále přehlíženo nebo tabuizováno (což je, s rukou na srdci, logické s ohledem na historické i statistické skutečnosti). Proto máme pojem "domácí násilí", které se nevyhýbá nikomu z účastníku této skupiny (tedy rodiny). Na druhou stranu je také nutné si připustit, co spojuje každé z témat v tomto cyklu a zároveň, co dramaticky selhalo. Justice. Justice, která připouští existenci těchto případů ale vzhledem k zaběhlému tabulkovému systému nejedná individuálně s ohledem na případ a oběť. Muži to bohužel v rámci viktimizace mají podstatně horší, jelikož statisticky se stále jedná o zanedbatelné množství jedinců a v justici na vysokých postech i u policie je stále převaha mužů, kteří k tomu budou s velkou pravděpodobností zaujímat spíše odmítavý postoj. ()
Naprosto fascinujici otevrenost. Je obdivuhodne, ze chlap prizna, jak se nechali terorizovat zenskymi, hlavne ve spolecnosti, kdy jsou jasne dane predstavy, jak se ma "spravny chlap" chovat. Ze nasli tolik muzu, kteri se nebali ukazat na kameru a mluvit takto do detailu je skvele. Chlapi jsou to velici, silni, inteligentni. Vlastne uplne jini, nez by si je clovek predstavoval. Silene je, jak jsou ty pribehy skoro totozne. ()
Smekám za odvahu vystoupit. Ta situace je strašná, kdy výčitky pociťuje ten, kdo je mít vlastně nemá. ()
Stejný formát jako u prvního dílu, přibyly jen rozčilující "rozmlžené záběry" (úplně zbytečné). Zajímavé je srovnání s prvním dokumentem, kdy muži na kameru vystupují daleko méně emotivněji. Zatímco ženy se při popisování prožitých hrůz nezřídka rozpláčou, muži je často vypravují s lehkým úsměvem. V mnoha směrech to mají týraní muži daleko, daleko obtížnější. Zmíněná snaha zachovat tvář, nedůvěra okolí, bagatelizace, zpochybňování... Zdá se mi, že druhý díl přináší ještě daleko důležitější osvětu, nežli první část. ()