Nellie Lovett

Po druhém shlédnutí to vidím tak na 3,5*. Pokus o modernější adaptaci románové klasiky bohužel dopadl nemastně neslaně. Jediné, co opravdu oceňuji oproti předchozím verzím, je Florence Pugh, která dokázala dodat "nejkrásnější sestře" zajímavý rozměr. Líbí se mi i maminka v podání Laury Dern, výkony Saoirse Ronan a Elizy Scanlen mě neuráží. Koho ale napadlo obsadit Emmu Watson jako Meg? Mám pocit, že se jí nepodařilo zachytit ani jeden povahový rys této postavy. Chemie mezi Jo a profesorem je absolutně na nule. Pokud chtěla Greta Gerwig poukázat na to, že autorka v knize Jo původně nechtěla provdat, mohla tu alternativní linku alespoň ztvárnit přesvědčivě – stejně jako je tomu v původním příběhu.

Mimořádně špatné. Tvůrci opustili vše, co dělalo předchozí série Justified zajímavé a co je odlišovalo od běžných kriminálek. Prostředí Kentucky, westernový nádech, slovní přestřelky Raylana s dalšími postavami... na to vše zapomeňte. Nahradil je scénáristicky odbytý padouch, jehož motivace byla nahrazena – překvapení – vyšinutým chováním a nevýrazné či otravné postavy okolo Raylana. Potěšila mne v podstatě jen závěrečná scéna s drobným návratem do Harlanu.

Vikingové na tripu. Podivný mix mezi vikingskou řežbou, existenciálním filmem na způsob The Fountain a estetikou 300: Bitva u Termopyl. Postavy nemají žádné charaktery, prostě jen chodí a říkají věci. Spolu s vrzavým soundtrackem a Anyou Taylor-Joy, která vypadá, jako kdyby hrála v úplně jiném filmu, než všichni ostatní, to bylo prostě velmi dlouhý a velmi útrpný zážitek. Přiznávám však, že shodou nešťastných náhod jsem film viděla v českém dabingu, což mu vůbec neprospělo.

Úplně si představuji scénáristy, jak si takhle jednou večer řekli, že to přece zvládnou minimálně stejně dobře jako ten Sapkowski... a nezvládli.

Úplně by stačil jeden díl. Nedostatek děje je bohužel nahrazován opakujícími se snovými vizemi a nedostatek napětí dramatickou hudbou.

Pro mě největší hype roku 2020. Po úvodní vraždě tahají scénáristé diváka dějově nepříliš nabitými díly, nenabízí žádná větší vodítka, ani motivy. Hlavně se řeší, jak postavy řeší, kdo to asi byl. V posledním díle zjistíte, že i kdyby by to udělala kterákoliv z nich, dávalo by to zhruba stejný smysl. Scénáristé navíc použili největší detektivní berličku ever (něco jako spoiler – když se vám nechce příliš rozmýšlet postavy a motivy, řekněte, že je pachatel/ka vyšinutý/vyšinutá a máte to). Vše zachraňuje hlavně výborné herecké obsazení, kterému kraluje Donald Sutherland.

Tak tomuhle se říká film, který zestárnul. V roce 1996 to muselo být nepochybně akční zjevení, dnes už jsou některé scény spíš k smíchu. Jen ta scéna z Langley, ta nezestárne snad nikdy.

Některé filmy můžete vidět po třiceti letech od natočení znovu a znovu. Můžete opakovaně koukat na padesát let staré pohádky. A pak jsou filmy, u kterých to takhle nefunguje a doba, která uplynula od jejich natočení se na nich prostě podepíše.

Černočerná komedie, ze které však čiší divadelní předloha. Zatímco řada divadelních her převedená na obrazovky funguje výborně, Vlastníci zavření v jedné místnosti působí svojí vyhroceností nedůvěryhodně. A právě na důvěryhodnosti a poznávání osob z našeho v okolí v jednotlivých postavách film a jeho humor stojí. I přesto se však jedná o nadprůměrnou komedii.

Stejný formát jako u prvního dílu, přibyly jen rozčilující "rozmlžené záběry" (úplně zbytečné). Zajímavé je srovnání s prvním dokumentem, kdy muži na kameru vystupují daleko méně emotivněji. Zatímco ženy se při popisování prožitých hrůz nezřídka rozpláčou, muži je často vypravují s lehkým úsměvem. V mnoha směrech to mají týraní muži daleko, daleko obtížnější. Zmíněná snaha zachovat tvář, nedůvěra okolí, bagatelizace, zpochybňování... Zdá se mi, že druhý díl přináší ještě daleko důležitější osvětu, nežli první část.