When Love Turns to Hatred 4 - Domestic Violence on Children
Obsahy(1)
Staly se bezbrannou obětí tam, kde se měly cítit milované a v bezpečí. Dokumentární film zachycuje výpovědi dospělých, kteří v dětství zažívali psychické i fyzické násilí ze strany vlastních či nevlastních rodičů... Česká televize nabízí volné pokračování série dokumentárních filmů o domácím násilí Z lásky nenávist, která začala příběhy žen, pokračovala představením mužů jako obětí domácího násilí a v roce 2019 pojednala násilí na seniorech. Ve filmu Z lásky nenávist 4 se věnujeme dětem a domácí násilí představujeme jako problém celé rodiny se všemi důsledky. Čtyři dospělí hrdinové filmu, kteří byli vybráni v castingu po výzvě zveřejněné na obrazovce, vypovídají otevřeně na kameru od samých počátků svých vzpomínek. Prostřednictvím jednotlivých příhod popisují své dětství, rodinné zázemí, sociální život v rámci školního kolektivu a volnočasových aktivit. Příběhy se navzájem doplňují a prolínají, vidíme emoce a slyšíme informace, které odhalují strašlivou DNA domácího násilí. Tři ženy a jeden muž otevírají dveře rodin, jejichž členové se často chovají jinak ve společnosti a jinak doma, navenek se jeví jako bezproblémové. A přece jsou tu vždy náznaky, kterých si nelze nevšimnout. Následky jsou přitom zničující. Dítě, které žije v takto rozpolceném prostředí, zažívá strach, nejistotu, pocity viny, které jej dohánějí až k myšlenkám na sebevraždu. Film má velmi zásadní poselství, že i přes tzv. špatně rozdané karty v dětství lze za pomocí terapie, vzdělání a osobní statečnosti prožít kvalitní život. V České republice je min. posledních 10 let úředně řešeno kolem sedmi až devíti tisíc případů týrání dětí. Po coronavirové epidemii domácí násilí na dětech ještě vzrostlo. V naprosté většině případů však není tento zločin vůbec odhalen a trvá po celé dětství dítěte, které obvykle není schopno samo se dovolat pomoci. Zdraví a život týraného dítěte tak závisí na všímavosti okolí a včasném oznámení skutečností, které týrání nasvědčují. Není to jen povinnost morální, ale zcela jednoznačně i právní, s možností trestního postihu za její nesplnění. Záměrem projektu je upozornit na téma a vyvolat nad problematikou širokou diskusi napříč mnoha platformami, tak jak se to stalo u předcházejících dílů, které jsou např. policejními metodiky používány při školení policistů v odhalování domácího násilí. Odbornými garanty projektu jsou Fond ohrožených dětí a Centrum Locika. (Česká televize)
(viac)Recenzie (4)
Dokument mezi řádky ukazuje, jak je důležitá pomoc zvenčí rodiny. Nejzajímavější pasáž je vztah obětí s tyranem v dospělosti. Zrovna dnes je na titulni strance Mf Dnes headlinovy clanek s titulkem, ze u nas chybi pracovnici na ochranu pred tyranim deti. Takze tento dokument je vhodne promo. ()
,,Pravidla se měnily bez jakéhokoli důvodu" Velmi silné a nelehké téma, které se hluboce dotklo těch nejslabších mezi námi, dětí. Je zcela irelevantní, že dnes na kameru mluví čtveřice dospělých lidí, jelikož ve vzpomínkách se z nich stávají opět ti bezbranní. Nutnost být stále ve střehu, nebezpečí a strach - to jsou aspekty, které spojují všechny příběhy. Ti lidé nám předávají svědectví o tom, jaké to je narodit se s pocitem nepatřičnosti, neschopností nalézt kolem sebe lásku a především pak v sobě. Což je dle mého největší kříž, který byli tito rodiče schopni na své děti naložit. Velmi špatná průprava do života založená jen na obrovské nejistotě z vnějšího světa i z toho, který každý z nás nosí uvnitř sebe. Tento pocit méněcennosti, který se přenáší s generace na generaci je plíživý a tichý, dává o sobě vědět v závěru velmi hlasitě a předně pak v momentech vypjatých mezilidských vztahů. Tyto vzorce si člověk nosí v sobě a musí najít nesmírnou sílu proto, aby koloběh bolesti ukončil a nepřenášel jej dál. Paradoxem je, že některé z obětí mají potřebu své násilníky omlouvat, nalhávat si, že to mělo vyšší význam, nebo že to nebylo tak hrozné - naše vnitřní realita odmítá připustit, že se toto bezpráví děje bezdůvodně, do té doby než v nás nevygraduje stejná frustrace a my ji nepřeneseme dál. Dokument je věcný, dává prostor obětem, ty se na počátku představují a hlavně pak představují ty důležité antagonisty v jejich příběhu. Jejich monolog postupně graduje stejně, jako chování rodičů. Svědectví je silné a hluboké, otevřeně hovoří o obrovské nejistotě, kterou v sobě celý život nosí. O frustrujících momentech fyzického násilí bez nejmenšího důvodu (neexistuje důvod pro fyzické násilí na dětech), strachu, bolesti i sebedestruktivních myšlenek. Odmyslíme-li si fakt, že nám tyto příběhy předávají dospělí lidé ale jsou to vzpomínky malých dětí, je svědectví alarmující. Bohužel většina aktérů se narodila v době, kdy těžiště důvěryhodnosti nebylo nakloněno těm nejmenším, naopak, ti byli upozadění a hlasu se jim nedostávalo. ()
Tak to je psycho! V momentě, kdy žena č. 1 (s rodiči skauty) vypravovala jak jí mlátil nejdřív otec a pak matka a to i v její dospělosti, jsem si spíš myslela, že ti rodiče musí být psychicky nemocní (minimálně její matka). Nejhorší je, že dítě nemá možnost útěku. I já jsem si prožila nepříjemný 1 rok s matkou, kdy pro mě byla škola útěkem a nebyl nikdo, kdo by mi mohl pomoct, ale já si sbalila kufry a odešla. Ne každý má to štěstí. Nový začátek nebyl finančně jednoduchý. Proč asi mladí lidé páchají sebevraždy? Určitě ne proto, že okolo sebe mají milující rodinu nebo vlídnou a chápající bytost. ()
Najdesivejší diel z tohto cyklu. Niežeby som mala pochopenie pre násilie na mužoch, ženách a senioroch, ale v prípade detí má najhoršie následky. Nevadili hovoriace hlavy a statické zábery, už som si zvykla. Pre mňa najzaujímavejšie boli postoje rodičov, ktorým partner mláti dieťa, a tiež okolia, ktoré to niekedy berie skoro ako miestny folklór. Toto mi hlava neberie. ()
Galéria (30)
Reklama