Vrahovia mesiaca kvetov

Ubíjajúce tri a pol hodiny dramaturgických zlyhaní pravdepodobne v dôsledku úmorného prepisovania knihy do scenáru. Nepochopil som, aký bol Scorseseho autorský úmysel. Akoby to ani netočil jeden z najlepších režisérov svojej generácie ale nejaký tretotriedny packal, ktorý sa ani nezamyslí nad tým, AKO vyrozprávať príbeh. Leonardo DiCaprio výnimočne len priemerný. Robert De Niro priemerný ako vždy. (08.02.2024)

Proč jsem po týdnu snížil na 3*? Není to proto, že je to k*revsky dlouhý (i když, intermission už by se hodila), nenudil jsem se. Ale nesednul mi humorný tón, až skoro a la Wolf of Wall Street, ale přitom na tak vážný téma - Scorsese chtěl očividně vzbudit srdceryvný dojem, výsledek je však úplně bez emocí. Leo v poloze komickýho hlupáka dobře sedí, ale prostě jak se můžu zároveň nad něčím dojímat... (30.10.2023)

Je otázne, či by sa malo na podbne závažných témach experimentovať takto agresívnym spôsobom. Vzľadom k tomu, že sa zvolila forma dramaturgie, keď sa film vyhýba akýmkoľvek tradičným postupom budovania atmosféry a emócií, išiel tento kus z dielne legiend úplne mimo mňa. Veľké sklamaie a negatívne prekvapenie roku. (04.11.2023)

Tak jak ropa nalezená na území kmene Osedžů mění lidi v dravce toužící po penězích, tak se i indiánská krev mění ve stále bělejší. Stala se z nich smetánka, která se nechala vozit auty a obsluhovat bělošským služebnictvem. V rasismem nasáklých Spojených státech věc nevídaná. Nádech deprese, hamižnost a chladnokrevnost mají zelenou a bílí vdovci si mnou ruce... Té spolupráce mají za sebou skutečně hodně. Scorsese a De Niro s ohledem na společné projekty už ze 70. let samozřejmě víc, nicméně poslední dvě dekády patřily zase DiCapriovi. Nyní pánové síly spojili a vznikla další košatě vyprávěná záležitost o úpadku společenství, kterou směrem nahoru táhne výprava, hudební dramaturgie, kamera i právě herecké výkony, značně dolů zase zbytečná a přepálená dvousetminutová stopáž, kterou prostě nejde obhájit. Co body rovněž ubírá je to, že nevlídný příběh Martina Scorseseho není divácký film. Zřejmě jím být ani nechce. A já mám pokaždé za to, že filmy jsou tu pro diváky, pro jejich emoce, zatímco my se motáme v přítomnosti dvou antihrdinů, s nimiž není zrovna příjemné trávit čas. Jeden má masku vřelého a štědrého souseda, který ovšem chladnokrevně kalkuluje a ničí životy i svých blízkých, druhý není vyloženě zlý, ale je prostě tupý primitiv a ušklebený zbabělec, který se sebou nechává ochotně orat. A bacha, i negativní emoce poskytují zážitek. Jenže tady prožitek chybí, stejně tak nějaký zvrat, je to monotónní a tvůrci ničím nezaskočí. Scorsese mohl být vlídnější, v mnoha případech svižnější a řadu scén by hravě uměl divácky zatraktivnit, ale asi jednoduše nechtěl. Prostě si „přál“, aby se publikum cítilo nekomfortně. A je otázka, zda je to tak správně. (19.10.2023)

V jadre ide o klasickú (Scorseseho) gangsterku, sledujeme vzostup a pád mafiána, respektíve mafiánskej skupiny. Len je zasadená do iného prostredia ako je zvykom. Je chvályhodné, že si niekto spomenul aj na túto temnú kapitolu amerických dejín a zároveň je aj do istej miery pre diváka satisfakciou, keď sleduje, že biely zločin vážne začne riešiť aj biely zákon. Všetky scény tu majú svoje pevné miesto, ostáva ale otázkou, nakoľko máme chápať vzťah ústredného manželského páru a jeho vývoj. Ide zrejme o zámer, aby sme si na Ernesta a jeho vypočítavosť, racionalitu, zbabelosť či (ne)úprimné city vytvorili odlišné názory. V rámci majstrovej tvorby ide v mojom prípade o dielo, na ktoré už asi znova energiu nenaberiem. (21.02.2024)