Vtedy na Západe

Okázalý vizuální styl, dramatické používání velkých detailů a pečlivě vypointované přestřelky používá Sergio Leone i ve své westernové opeře, které vévodí nesmrtelný a z hlavy těžko vytlačitelný harmonikový motiv. Poměrně složitě vystavěný příběh původně zkomolili producenti, kteří vystříhali hned několik scén, které by, dle jejich soudu, americké diváctvo mohlo postrádat. Nesmírně osobní archetypální příběh pomsty, velký důraz na misanscénu a soustředěné herecké výkony dělají z téhle látky něco opravdu věčného!! (05.05.2013)

Jeden z těch filmových skvostů, na které se nedá zapomenout nejen pro příběh samotný, kdy jsem chtěla být na místě Claudie, ale i díky nezapomenutelné melodii, kdy se mně pokaždé, kdykoliv jí slyším, ježí chloupky na celém těle......úžasné........western Tenkrát na západě v mých očích zatím nikdo nepřekonal. (29.08.2014)

First: Ennio Morricone is a fu*king genius!:) Když jsem poprvé uslyšela onu fenomenální "Harmonica theme" mrazilo mně po celém těle a stejné tělesné pocity se dostavily i při druhé scéně, v níž zazněla. Tenkrát na Západě je jeden z těch filmů, u nichž přemítám nad tím, jaké by byly, kdyby nebyly obdařeny tak geniální hudbou. Velkolepé dílo s legendární hudbou, parádním, hláškami nadupaným scénářem, precizní kamerou a špičkovým obsazením. Charles Bronson. Harmonika. Henry Fonda. "Jednoho dne se vrátíš," coby ta úchvatná a nádherná píseň. (26.12.2012)

Tenhle western je z jedné strany ryze vesternový, ale vlastně naprosto odlišný od všech ostatních. Téměř 3 hodiny jsem vydržela bez jediného náznaku nudy sledovat těch několik málomluvných, krásně načrtnutých postav, tu vyprahlou poušť, kterou křižují ti nejdrsnější pistolníci a hlavně poslouchat famózní hudbu, kterou složil pan mág Ennio Morricone. Jenom zaslechnout ty 4 tóny harmoniky a víme, ve kterém filmu jsme. Troufám si říct, že Tenkrát na západě by bez Ennia byl tak trochu jiným filmem. (29.06.2006)

Úplně to cítím. To pražení slunce do zátylku, prach vyřící se po cestě, nepříjemnou mouchu, jenž si na mém obličeji čistí packy. Ale především tu atmosféru napjatého očekávání něčeho. Něčeho opravdu velkého a nepůjde tomu zabránit. Sergio Leone navazuje jednu z nejhutnějších atmosfér v dějinách kinematografie. Dva manící proti sobě stojí s rukama nehybně u pasu a vyčkávájí. Tak kdo to bude, ten či ten? I když byla tahle scéna zparodována v nesčetně filmech, pořád nemohu odtrhnou od obrazovky oči....Rychlým střihem oba vytahují pistole a PRÁSK!!!!!. A já padám k zemi naprosto vysán energií. Jak říkám, atmosféra k pohledání. (26.02.2008)