Chatrč

Když já nevím... Ten film rozhodně má co říct, rozhodně je hluboký a má i dobře vedený děj. Své poselství předá, něco mohl rozebrat víc, ale i tak, ok. Problém vidím ve zpracování. Snaží se to strašně hrát na city, vším tím spojením (někdy až kýčovitého, jak ze Strážné věže) obrazu s prvoplánově dojemnou hudbou - a to já nesnáším. Copak to nešlo podat komorně, bez ždímání citů za každou cenu? Asi ne... Taky jsem nepochopil ten způsob, jakým roztrojili Boha. Nejsem blbec, chápu, že je to Otec, Syn a Duch svatý, ale proč je Otec tlustá černoška, Syn nějaký Arab a Duch svatý Asiatka? Aby to bylo správně multikulturní a zavděčilo se to všem? No dobře, no... Jako ten film je poutavý a hluboký, ale jeho zpracování je přehnaně slzopudné a tak mi kazí celý dojem. A i když mi to ve finále přišlo silné, i tak si nejsem jistý, zda je ten film silný jen tématem, či se jedná o domnělou sílu založenou na té extrémní dojemnosti.Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si myslím, že si to zaslouží jen silné 3*, i když jsem původně chtěl dát slabé 4*. Fakt nemám rád, když film přehnaně manipuluje s divákovými city a tady to bylo snad v každé scéně. Vzít nápad s Chatrče a podat ho jinak - šel bych na plný počet. Takhle ne. A jestli je to skutečně náboženský film nebo ne přenechám jiným. Nemyslím si, že jsem ten, kdo by to dokázal správně posoudit. Btw, Octavia Spencer je zde skvělá. 3* (20.09.2020)

Soudě podle místy až žlučovitých komentářů, tato čirá filmová kontemplace zřejmě ťala do živého. Alespoň pokud jde o české ateisty, kteří netuší, že každé jejich „AHOJ!“ je akronym, kterým vzdávají poctu Ježíšovi, stejně jako kdysi (nejen) španělští mořeplavci. Filmařsky není snímek nijak převratným dílem, ale kromě skvělého vizuálu obsahuje překvapivý dějový moment a snaží se o celkem závažné sdělení, týkající se odpuštění či braní spravedlnosti do vlastních rukou. V tomto ohledu se "Chatrč" dost podobá filmu „Zmizení“. Pochopitelně, víra v Boha může na někoho působit jako červený hadr na býka – zvláště na ty, kteří mají oči a nevidí a mají uši a neslyší. Ale to si nakonec musí každý přebrat sám za sebe. (08.03.2020)

Stuart Hazeldine natočil veľmi dôležitý film. Vysvetlím hlbšie v recenzii. Začal by som tým, že vo filme sa vlastne nič nestalo. Nepreháňam dokonca, keď poviem, že je to iba spleť scén, pospájaných esenciou cynizmu a snahy o vyvolanie emócie. Prečo práve cynizmu? Macovi totiž zomrie dieťa. A boh má tú drzosť povedať mu, že on stál pri vrahovi a navždy pri ňom stáť bude - ale to nevadí Mac, cheer up, zajtra bude oslava. Taktiež kvôli prostému faktu - film zneužíva ťažkú tému straty svojho blížneho na propagovanie práve týchto nezmyslov. Počas filmu mi vyvstávalo nespočetne veľa otázok. Aby som uviedol aspoň jednu - teda je pravda, že boh doteraz zasahuje do sveta. Je teda pravda, že má veľký plán, podľa ktorého sa všetko deje. Je však pravda aj to, že boh vytvoril jedného konkrétneho anjela. A že z tohoto konkrétneho anjela sa stal následne satan. Keď skombinujem všetky tieto výroky, nie je teda pravda, že boh teda vytvoril zlo a to zlo sa ďalej šíri práve podľa jeho veľkého plánu? Nerobí to z boha to zlo? Inak si to vysvetliť neviem. Film však popiera aj sám seba, kedy sa raz metaforicky boh objavuje ako Octavia Spencer, inokedy ako muž - čo by teda v teórii malo znamenať, že Mac svojmu otcovi odpustil... až do momentu, kedy sa opäť objaví Octavia Spencer? Všetky tieto otázky vyvstávajú z tohoto filmu a film ich buď odmieta adresovať, alebo ak ich aj adresuje, tak nedostatočne a radšej hneď prejde ku témam, v ktorých cíti, že má pevnú pôdu pod nohami. Prečo teda hovorím, že Stuart Hazeldine natočil nesmierne dôležitý film? Podprahovo totiž chcem veriť, že to vôbec nebolo o troch bohoch, ktorí sú jeden. Ale že to bolo práve o nebezpečenstve ovládania myšlienok - čo bolo vlastne presne to, čo boh robil, kým bol Mac v bezvedomí. O zahrávaní si s myšlienkami iných ľudí, a následne menenie ich názorov tak, aby to vyhovovalo votrelcovi. Inak si totiž neviem vysvetliť, ako mohol Mac odpustiť vrahovi svojej malej dcérky. Nič také sa totiž odpustiť nedá, a garantujem, že keby sa hrdinovia ospevujúci tento film ocitli v Macovej koži, tiež by nikdy neodpustili. Čo však nedokážem odpustiť ja osobne je absencia rozuzlenia a katarzie. Divák totiž nikdy nezistí, kto je vrah. Zatiaľ nehodnotím, možno jedného dňa. Neviem sa totiž rozhodúť, akú myšlienku mal film uviesť a najmä propagovať - avšak chcem veriť, že to bola tá menej nebezpečná pre spoločnosť. (30.03.2024)

Po filmech o pomstě a odplatě tady máme zase film o tom druhém konci, odpuštění. Knihu jsem sice nečetl, ale zřejmě dalo práci ty obrazy dát na plátno. Natočeno je to profi, věcí k zamýšlení je tam taky spousta. Ono asi bude rozdíl, když se na to dívá věřící člověk. Pro ostatní to může zahánět takovým tím Njů Ejdž feelingem a může se kapánek ztrácet, nudit či mít naopak odpor co se týká odpuštění. To, že Bůh je zde zobrazen jako žena, jsem nijak negativně nevnímal, spíše naopak jsem viděl ten charakter, který vyjadřuje. To stejné u Ježíše a posledního z Trojice, Ducha Svatého. No jo, točit takové filmy o odpuštění a víře, je dneska trochu nevděčná práce. Pro mě zase film, který nejblíže vyjadřuje principy odpuštění. Ne jenom člověk člověku, ale vůbec, odpuštění Boha k nám lidem skrze Jeho syna. (17.06.2017)

Chatrč je silno veriaci film. Neponúka polemiku, ani diskusiu, nenastoľuje otázky, jeho cieľom je presvedčiť neveriacich, aby sa priklonili k Bohu. Taký je aj hlavný hrdina Mack, s ktorým sa život v detstve nemaznal, našťastie však našiel lásku svojho života, mal tri krásne deti a spokojný život. Rodinná tragédia a pochopiteľne jeho vlažný vzťah k Bohu sú odrazovým mostíkom k nasledujúcej kresťanskej propagande. Záverečný dovetok filmu je už len bezbrehým, násilným posolstvom, že len človek veriaci v Boha napokon nájde pokoj v duši a dokáže sa vysporiadať s nástrahami života. Technická úroveň snímku je viac ako dobrá, film je dobre natočený, herecké výkony sa mi páčili. Film je nadmieru dlhý, vzhľadom k absencii spomínanej polemiky, až predlhý. Vedel som, že je Chatrč náročný film a ortodoxných nevercov evidentne nezaujme, ale nečakal som vtieravú reklamu na kresťanstvo. (03.06.2017)