Sanjuro

Tento Kurosawa je poněkud jiný, než ti, které jsem do dnešního dne viděl. Především se liší kratší stopáží a poněkud skromnějším, exteriérním využitím. Ale to nic nemění na tom, že se mi Sanjuro líbil... Klasicky nezklamal Toshiro, jako věčně ospalý, cynický a mazaný samuraj. Na pomoc mu tentokrát přispěchala partička devíti (jak to nazvat, abych je neurazil:D) poněkud jednodušších kumpánů, kteří byli příjemným zpestřením celého děje. Oni ho sice prakticky spoluvytvářeli, ale Toshiro byl opět hlavní tahoun. Možná jsem to už někde psal, ale rád se budu opakovat: Mifune a Kurosawa je jedna z nejlepších dvojic světové kinematografie. Ta sehranost a pestrost... to je unikát. (15.12.2008)

Opäť trošku iný Kurosawov pohľad do rozmedzí zákulisia samurajskej kuchyne a dobového zmýšľania tamojších "občanov" (nevnímajúc nadväznosti na onú yojimbovskú zápletku). Jeho postavy v tomto opuse sú - krajne vypočítaví, neistí a zbrklí dav oviec. Nechávajú sa zlákať mierou vierohodnosti pochybných persón a váhajú nad zmysluplnými radami (rozvážneho i výbušného) mierotvorcu a (múdreho) strýčka, bez ktorých by už dávno boli odprataní z povrchu zemského. Myslí z nich v podstate len ten jeden spomínaný samuraj - nevypočitateľný novic Sandžuro alias tridsiatnik, ktorého rady majú cenu zlata - teda života. Mifune v podstate nie je tým extra drsňákom z Yojimba (i keď rozvahou, naťahovaním falošnej pozornosti k nepriateľovi za cieľom pomôcť druhým áno), hlása viac priateľstva a súdržnosti, avšak táto výstavbová konštelácia pôsobí rovnako silným dojmom, ako jeho predchodca a nie je závislý od jeho predošlého diela. Scénky s karméliou sú prekrásne. Kiežby takto vyzerali aj ostatné sequely zo svetovej distribúcie. (16.08.2014)

Můj osmý a nejspíš poslední Kurosawa. Už na něj seru, protože mě zase nedokázal posadit na prdel. Mifune tady hraje (a je opět jedinej kterej "hraje") největšího geroje, kterej oplývá citem pro strategii boje alá Napoleon a protivníky vyřizuje rychleji než Chuck Norris, to všechno bez zjevné příčiny a motivace. Strategická akce bez myšlenky. V podstatě Black Hawk Down, jen místo kulometů jsou tady samurajské meče. Možná někdy, uvidíme, ale prozatím zavírám za Kurosawou dveře. (18.09.2011)

Další výborný Kurosawův film s bezejmenným samurajem v sobě nese hned několik zajímavých postupů v otázkách důvěryhodnosti postav a jejich konání, spojuje aspekty etiky (a etikety) v očekávání budoucího chování hrdinů a zajímavě modeluje aktivnost i pasivitu protagonistů. A bezmála každý, i sotva znatelný čin (a někdy i absence činu), má v celém korpusu příběhu své místo a je později využit, či je na něj nějakým způsobem navázáno. Když například Mifune několikrát vytkne devíti mladým rebelantům přílišnou horlivost, oni se nakonec (navzdory očekávání) poučí. Avšak jejich těžce nabytá trpělivost se projeví právě v ten nejhorší možný moment, v kterém by naopak měli být spontánní a akční. Nebo když Mifune řekne, že je úplně jedno, zda pošle jako znamení svým druhům bílé, či červené kamélie. Tato zdánlivě nedůležitá replika je nakonec použita ke konečnému rozuzlení situace (ne-li celého příběhu). Krom nebývalé komplexnosti a vnitřní spjatosti, tím snímek získává také na skutečném napětí – divák totiž nikdy netuší, co kdo udělá a jakým překvapivým způsobem to ovlivní celé další dění. (21.04.2017)

Ďalší  videný Kurosawov precízny filmový zárez na svojom konte, čo opäť poteší, keď už teda nič iné. Pomaly, ale už isto vyčerpávam všetky možnosti "rozprávkových" spoluprác - výnimočného režiséra so skvelým, dvorným hercom, pričom sa dosť obávam toho, ako to bude vlastne vyzerať potom, keď sa ich cesty už raz a navždy rozídu, a to mi skrátka pripomína niečo na princíp "domu bez okien" ?! Určite vyskúšam aj absencie Toširóa Mifuneho, no bude mi sakramentsky chýbať ! Tentokrát opäť nakrútil film o samurajovi, či poprípade o samurajských učencoch, len na trochu iný spôsob, než ako bývam možno doposiaľ zvyknutý, kde ale chvalabohu nechýba  tá potrebná dávka adrenalínu, no zároveň aj naivita vedľajších postáv. Našťastie sa svojou minutážou zmestil niečo málo nad 90 minút, kde sa oplatí vydržať až do samého konca, kedy si protagonista pre divákov prichystal jedno 'milé' prekvapenie. To ale ešte neznamená, že sledovanie dlhších filmov, by bolo nejakým strašným utrpením, proste nepohŕdam ani kratšími kinematografickými dielami zo strany progresívneho tvorcu, ktorých až tak veľa zase nemá, a preto si ich tak extra vychutnávam. (29.03.2022)