Sanjuro

Třetí viděný film od Kurosawy a troufnu si říct, že i možná lepší než Yojimbo. Přitom zápletka je jak z nějaké pohádky. Padouši (kteří o sobě navíc vědí, že jsou padouši :-D) chtějí ovládnout zemi a v tom jim má zabránit statečný, cynický a lstivý Sanjuro a malá banda tupců. Ve filmu je zajímavé to, že se tam na svůj žánr velmi málo bojuje, neboť Sanjuro svou chytrostí dokáže vždy od boje ustoupit. Kurosawa MISTROVSKY využívá širokoúhlého plátna (hlavně záběry na přírodu a davové záběry stojí za to) a Mifune opět ukazuje, proč je patrně nejlepším japonským hercem. Film opět vznáší pár otázek, které už v dnešní době však nikoho nepřekvapí. Na závěr se dostaví absolutní lahůdka žánru - duel dvou samurajů. Já nevim jak vy, ale já měl při té scéně srdce až v krku. Smekám před Kurosawou, jak dokázal přesně určit délku záběru, aby se scéna nezvrhla v nudu. (27.06.2010)

Dalsi podprumerny Kurosawa, kde saskuje banda 10ti cernobilych samuraju u kterych nemate sebemensi poneti kdo je kdo, proti stovkam jinych samuraju, kteri vypadaji uplne stejne, krome hlavniho hrdiny (Toshiro Mifune), ktereho uz jste videli v 1:1 stejne roli v 50ti jinych Kurosawovych filmech. Obcas nezbyva, nez nad prepalenym hodnocenim nekterych jeho filmu zasnout. 4/10 (30.11.2010)

Na film od A.Kurosawi jsem byl dost zvědavej. A co jsem zjistil? Jednoduchý schéma - osamělý samuraj pomáhá slabým (a hloupým), trocha humoru v dialozích, boj proti (všemi mastmi) mazanýmu nepříteli a dobro by mělo zvítězit nad zlem. Hodně dialogů a vyprávění (nijak zvlášť nenudilo), odehrávající se v těch jejich barácích nebo před nimi. Japončíci se chovají ve filmu jako idioti stejně v roce 1962 jako dnes. Nechybí trocha moralizování a spousta mouder. Třeba, že dobrej meč má zůstat v pochvě.... Charismatickej T.Mifune a zajímavý finále - vlastně typicky samurajský. (05.06.2006)

No konečne niekto majstrovi Akirovi požičal nožničky. Vznikol 96-minútový akčný film, v ktorom sa naivita a tuposť Mifuneho spoluhráčov dá dobre zniesť, ak film vnímame, ako Kurosawovo pousmiatie sa nad svojou tvorbou i samurajskou tematikou. A hudbu majstra Satóa som si v tomto filme vyložene vychutnal. (19.02.2010)

Opäť trošku iný Kurosawov pohľad do rozmedzí zákulisia samurajskej kuchyne a dobového zmýšľania tamojších "občanov" (nevnímajúc nadväznosti na onú yojimbovskú zápletku). Jeho postavy v tomto opuse sú - krajne vypočítaví, neistí a zbrklí dav oviec. Nechávajú sa zlákať mierou vierohodnosti pochybných persón a váhajú nad zmysluplnými radami (rozvážneho i výbušného) mierotvorcu a (múdreho) strýčka, bez ktorých by už dávno boli odprataní z povrchu zemského. Myslí z nich v podstate len ten jeden spomínaný samuraj - nevypočitateľný novic Sandžuro alias tridsiatnik, ktorého rady majú cenu zlata - teda života. Mifune v podstate nie je tým extra drsňákom z Yojimba (i keď rozvahou, naťahovaním falošnej pozornosti k nepriateľovi za cieľom pomôcť druhým áno), hlása viac priateľstva a súdržnosti, avšak táto výstavbová konštelácia pôsobí rovnako silným dojmom, ako jeho predchodca a nie je závislý od jeho predošlého diela. Scénky s karméliou sú prekrásne. Kiežby takto vyzerali aj ostatné sequely zo svetovej distribúcie. (16.08.2014)