Ran
Ran
Réžia:
Akira KurosawaHudba:
Tóru TakemicuHrajú:
Tacuja Nakadai, Akira Terao, Mieko Harada, Hisaši Igawa, Jošitaka Zuši, Šinnosuke Ikehata, Mansai Nomura, Jošiko Mijazaki, Daisuke Rjú, Masuo Amada (viac)Obsahy(1)
Pán Hidetora sa na oslave svojich sedemdesiatych narodenín rozhodne rozdeliť panstvo medzi svojich troch synov. Najmladší syn Saburo sa ho snaží odradiť od unáhleného rozhodnutia, ale pyšný a tvrdohlavý vládca sa ho zriekne. Keď sa starší synovia ujmú vlády, rýchlo sa obrátia proti vlastnému otcovi a začnú sa usilovať o úplnú kontrolu nad celým územím. Schyľuje sa ku krvavej bitke... (STV)
(viac)Recenzie (197)
Podobne ako v ďalšej z Kurosawowých samurajských epík, Kagemuši, aj v tomto filme prevažuje pomalšie tempo rozprávania s priehrštím interiérových dialógov, ale taktiež sme znova oslňovaní krásnymi obrazovými kompozíciami, lahodiacou hudbou a detailnými kostýmami. Príbeh sa mi v porovnaní s Kagemušou zdá trošku záživnejší, a aj bojové scény pridali čosi na brutalite a spektakulárnosti, takže ma to bavilo o niečo viac. Vzhľadom k časovo náročnej stopáži si však sledovanie vyžaduje aj štipku trpezlivosti. 80%. ()
Nejslavnější japonský režisér a scénárista v jedné osobě se i v pokročilém věku dokázal vytáhnout k tomu, aby ještě jednou filmovému světu ukázal, čeho je jako tvůrce stále schopen, takový byla Akira Kurosawa.. Mezi jeho nejslavnější díla i nadále patří samurajská klasika Sedm samurajů, filozoficky nosný Rudovous, anebo formou nadčasový Rašómon, z nichž i nadále čerpá celý filmový svět. Ran už patří mezi pozdní éru, kdy už dávno celý svět uctíval jeho filmové umění a i za hranicemi Japonska bylo jeho tvůrčí vidění jedinečné.. Ran je trošku odlišný v tom, že svoje scénáristické schopnosti tentokrát Kurosawa opřel o dramatickou tragédii z pera Williama Shakespearea - Král Lear a jeho příběh si vměstnal do japonského prostředí a tamního dobového zasazení. Právě na Ranu nezáří Kurosawa tolik jako scénárista, nýbrž jako zručný režisér, čímž utišil všechny pochybnosti na tohle téma.. Příběh vypráví o zámožném pánovi Hidetorovi, kterého ztvárnil dvorní režisérův herec Tacuja Nakadai (jehož líčení ve starce mě nepřestává udivovat), čím jako tvůrce potvrzuje svoje mínění o jeho kvalitách, že než aby sháněl starší náhradu zvládne všechno s osvědčeným kolegou.. Pán Hidetora jakožto japonská verze Krále Leara právě oslavil sedmdesáté narozeniny a v zájmu předběhnutí smrti se rozhodne svoji závěť vypořádat už nyní, a tak rozdělí svoje panství mezi své tři syny, jejichž názory na otcův čin se liší a ne všichni jsou se spravedlivým uspořádáním spokojeni. A mezi dědici, které chtěl Hidetora jako hodný otec potěšit a předat jim majetek ještě takhle předčasně, se rozpoutá závist vedoucí až do válkychtivého zažehnutí krvavého konfliktu.. Celá první polovina o náhledu do rodinného krbu, představení postav a velké dostání Shakespearově předloze je v Kurosawově podání vynikající, což ještě pokaždé pozvedne nějakou bitevní potyčkou, které snad může konkurovat jen Peter Jackson (za velkým přispěním triků) anebo historický velikán Ridley Scott.. Jakým způsobem si dali tvůrci záležet na kostýmech, efektech, to vše spolu s tak masivně velkolepou výpravou nemá chybu.. I když megafilmovost snímku přeruší druhý akt s bláznivým otcem, ale jakoby přesně odhadli míru a ve správný čas zase vrátili válečné vřavy, aby diváka opouštěl svět s co nejlepším pocitem.. Ran je neuvěřitelná podívaná, kterou ve svojí době nemohla přehlédnout ani Akadamie. A i když pořád zůstává masivní Kurosawova stopáž, tady asi nemám problém s její obhajobou, tak film netrpí přešlapováním na místě.. Samotná příběhová premisa mi je jako českému divákovi s bohatými pohádkovými zkušenostmi (Bylo, nebylo, král měl tři syny..) blízká a vidět ji v takhle obrovském podání je neskutečný zážitek.. Ran sice není svým konceptem základem celé generace západních filmových tvůrců a v Kurosawově filmografii tak nejde o ten přelomový kus, ale vidět bych to přál všem! Výpravná orgie s ženskou satanskou rukou. 80% ()
spolu s Rudovousem, Krvavym trunem,pre mna osobne najlepsi Kurosawa... ()
Kdysi jsem byl v divadle na Richardu III. v podání gruzínského národního divadla. Výpravná podívaná, charakterní herci, mrazivé monology, hudba třásla aortou, ...na začátku 3. dějství jsem usnul. S tímhle filmem je to podobné. ()
Film trochu ve stylu Shakespeara a vnitřních bojů, ale zasayen do historických reálií.... Trochu něco jiného než jsme zvyklí. Ale o to víc mě to dostalo. Nejdřív, když jsem viděl onoho blázna, tak jsem sebál, že jsem sáhl vedle. Ale postupně se fim rozehrával. Trochu je to o králi, který měl tři syny jako král Lear, který měl dcery.... Trochu je to boj hamletovský a já nevím, co všechno. Nicméně pěkný zážitek. ()
Japonská verze příběhu King Lear od Williama Shakespeara pod taktovkou režie Akiry Kurosawy. Velkolepý a rozsáhlý příběh gigantických rozměrů, kde nelze Kurosawovi odepřít jeho smysl a cit pro vyprávění takhle obrovského příběhu. Velmi si dává záležet na kompozici veškerých scén, které obrazově působí velmi spořádaně a promyšleně, nechává nespočet věcí a událostí velmi dlouhou dobu znít a působit, přičemž tak dokáže maximálně využít veškerý efekt daného momentu, který tak následně přenáší na samotného diváka. Kamera nabízí skutečně nádherné přírodní scenérie, které místy skutečně berou dech. To samé platí pro skvělé a velkolepé bitvy a souboje, kde Kurosawa dokázal využít obrovský počet komparzistů a díky tomu tak dosahují tyto scény nadpřirozených rozměrů a především působí velmi reálně a skutečně. Bohužel těchto scén je ve filmu poměrně málo. Nebýt prostřední bitvy o hrad, která je mimochodem nádherně zpracována a to pouze za pomocí silných záběrů a skvělé hudby, bez zvukových efektů, a závěrečné menší bitvě, která je v porovnání s tou první malá, nedokázal by Ran v rámci této oblasti nabídnout vůbec nic, což je při takových možnostech obrovská škoda. Kurosawa se spíše zaměřuje na příběh a jeho hlavní myšlenky, podrobně a citlivě vykresluje jednotlivé charaktery a jejich vzájemné vztahy a minulost, a zde nelze Kurosawu nepochválit, jelikož tyhle vzájemné intriky a zvraty v příběhu zvládá v tomto historickém megafilmu s přehledem a ctí. Bohužel to na takhle dlouhou stopáž opravdu nestačí, jelikož problémem je poměrně dost hluchých, slabších a nezáživných míst, které by striktně zasloužili prostříhat a zkrátit, jelikož se zde projevuje ona snaha o co nejdetailnější vyprávění, ale v mnoha případech je to naprosto zbytečné a nepotřebné. Na druhou stranu si ale těžko dokážu u takového režiséra představit devadesáti minutový film vyprávějící o takhle velkolepém příběhu. Příběh o králi, který se rozhodne své království rozdělit mezi své tři syny, přičemž následně přijdou se spiknutím, ve kterém se z nich stávají antagonisti svého vlastního otce. ()
Umělecké dílo Pana režiséra Kurosawy. Jsem vděčný za příležitost, vidět tohle v kině. Prostě zážitek. ()
Kurosawova komplexnosť hraničí s božskosťou. Najradšej mám jeho súcit s ľudskými snaženiami sa, ktoré sú už vopred osudovo naplnené. Množstvo večných ľudských charakterov je v Rane zobrazených na starovekom príbehu známom aj v našich zemepisných šírkach, kde už jeho sila tak trochu vyprchala. ()
Takový pokus oprášit Krvavý trůn. Oscar za kostými je vhodný příměr pro celé dílo. Barevná podívaná není ta pravá šťáva, co jsme v eposu o egoismu z opojení moci očekávali. Celkově je to pěkné, chutné a vkusně zabalené, ale není to ta síla co předtím. Alespoň se mi zdá. I ti nejlepší nemohou neustále točit jen ty nejlepší filmy. Mé zklamání asi jen vychází z očekávání větší pecky. to však neznamená, že se není na co koukat. Ano - Ran je dobrý film, jen prostě dobrý. ()
160 minut nekonečné nudy s příběhem, který stejně znáte dopředu a provedení není nijak zvláštní či originální.. tedy pokud nepočítáte vzhled herců. Film obdržel Oscara za kostýmy s čímž mohu souhlasit, ale kostýmy bohužel z filmu neudělají trhák. Mě se Kurosawovo dílo velmi nelíbilo.. dokonce jsem byl rád za jeho konec. ()
Neskutečný velkofilm Akira Kurosawy bere v některých chvílích dech. Spektakulární výprava, kostýmy a exteriéry, výtečná hudba, kamera, režie... A to jsem se ještě nezmiňoval o skvělých hercích. A pak také některé scény (největší bitva) jsou skutečně výborné. Zkrátka kladů je nespočet. O to větší škoda je, že je tenhle film moc zdlouhavý a až moc "shakespearovský". Člověk by řekl, že pár nedostatků oproti obrovskému množství kladů vám zážitek nezkazí, ale bohužel tomu tak alespoň u mě bylo. Čtyři hvězdičky pro tohohle fascinujícího Kurosawu. ()
"Jen další Kurosawa"? Ano, další POVEDENÝ Kurosawa. Tentokráte ale bez Mifuneho. [80%] ()
Snímok mi pripomínal viac televíznu inscenáciu ako vojnovú drámu. Radšej mám čiernobieleho Kurosawu, toto bolo veľmi "farebné". Hoci ma príbeh nenudil, nepovažujem snímok za taký na ktorý by mal byť Kurosawa pyšný. ()
Jediná vada na kráse je určitá sterilnost, odtažitost. Nejspíš způsobena i tím, že ve filmu nejsou téměř žádné detailní záběry, což alespoň na mě působilo trochu znepokojivě. Ale jinak skvělý film, první, který jsem od Kurosawy viděla a nemůžu si stěžovat. Úžasné je, že i kdyby v Ranovi nebyly žádné bojové scény (ono jich tam je stejně bylo pomálu) tak by mi to vůbec nevadilo, možná i naopak,protože dialogy a děj celkově je tak silný, že naprosto stačí. Co dodat? Doporučuji. ()
Kurosawova slabší chvilka, a bohužel nikoliv ojedinělá. Nemastné, neslané, odcizené. Přehrávání herců je až nepříjemný. Scény s šíleným Hidetorou jsou strašně dlouhý, vůbec celá stopáž by se klidně mohla o takovou půlhodinu zkrátit a nic by se nestalo. Na Krvavý trůn, další Shakespearovu adaptaci, to nemá ani zdaleka. ()
Tento film som videl ako 12-ročný, ukážky mi sľubovali veľkolepé bitky, ale dočkal som sa iba dymu, kriku a pár samurajov na koňoch. ()
Občas nezbývá nic jiného než uvolnit panty a nechat si z nich hubu vypadnout; oči z důlků vykroutit a sousedy slinami vytopit. Film je tak naprosto uchvacující, že 3 hodiny připadají jako chvilka, ba dokonce se člověk nemůže zbavit onoho divného pocitu: "ono to už skončilo?". O tomhle by se daly psát stohy knih pějících ódy na mistrovo umění, ale proč to dělat? Tohle se musí vidět!!! ()
Film jsem viděl někdy před deseti lety a pamatuji si dvě věci... skvělé kostýmy a neskutečnou 3 hodiny trvající nudu. ()