Norimberský proces

Vysvěcuje se chrám spravedlnosti, žalobcem je lidstvo.. Scény mimo soudní síň, i přes svůj nepopíratelný význam (především politický kontext), nevykazují až takovou sílu, ale jakmile se dostaneme k tribunálu následných norimberských procesů, začnou se dít věci.. Richard Widmark nekompromisně žaluje a ukazuje věci, na které se nikdy nesmí zapomenout, Montgomery Clift vystřihne pekařského prosťáčka s bravurní zmateností, Maximilian Schell obhajuje tak plamenně, že jej máte chuť posadit na lavici vedle obžalovaných, Burt Lancaster dlouho nečitelně mlčí a když promluví, zjistíte, že atakujete světový rekord v zadržování dechu a nakonec vše uzavře Spencer Tracy svou na jeden záběr natočenou 11 minutovou závěrečnou řečí, při které i ta slepá mrcha Spravedlnost musí uznat, že každé slovo má svou váhu. Tady ta paní měla dlouhý čas na rozmyšlenou, dokonce zbyl i prostor na záviny a Marlene Dietrich, ale jak k tomu přijdou oběti obžalovaných, u nichž měla jasno už v okamžiku, kdy strčila nos do soudní síně a nebo se vůbec ani neobtěžovala objevit..? Zbožňuji černobílé filmy, které nejsou černobílé.. (25.07.2016)

Převeliká škoda, že jsem stihnul jen druhou půli filmu. Přesto dávám plný počet bodů. Tentokrát jsem se necítil jako na hodině dějpisu, kdy mi režisér vypráví látku, ale jako kdybych byl přítomen diskuze s fundovanými lidmi plné nepřeberného množství názorů na danou situaci. Dle mého názoru je film ve svých stanoviscích až nečekaně objektivní. Černobílý je pouze obrazově. Vřele jej doporučuji. (29.04.2006)

V roce 1948 již u veřejnosti hlavní vlna zájmu o soudní procesy s nacistickými pohlaváry výrazně ochabla. Smrtí posledních známých jmen „Hitlerových“ mužů rukou exekutivy, se v očích veřejnosti tato část dějin uzavřela. Přesto proces s bývalými soudci Třetí říše, znamenal pro vypořádání se s minulostí mnoho. Teprve zde se začínají objevovat některé zásadní otázky. Můžeme soudit lidi, kteří se řídili v tu dobu platnou exekutivou? Výklad práva není vždy stejný. I právo je jen nástroj v rukou člověka. Jak se ukázalo, není nedotknutelné. Zde šlo o obžalobu nacismu jako celku. Odsoudit tak bylo třeba všechny jeho reprezentanty. Moc soudní nevyjímaje, protože i ta se stala v Třetí říši jedním z pilířů hrůzovlády. O kolektivní vině není pochyb. Prokázat ale individuální pochybení, je věc mnohem choulostivější. Dalo by se říci, že podobným přístupem by se dalo odsoudit 90% Němců. V procesu tedy šlo spíš o jakousi morální očistu, kterou Německo muselo podstoupit, aby mohlo začít znovu žít. Ernst Janning význam tohoto okamžiku během procesu pochopil. Jeho plamenné doznání bylo jedním z nejsilnějších momentů filmu. Bylo o to silnější, že k němu došlo až na základě uvědomění si vlastního pochybení, spojeného s citovým pohnutím nad chybami let minulých, jehož iniciátorem se stal případ Feldstein. Síla dialogů ze soudní síně i mimo ni, je nosným pilířem celého snímku. Myšlenkové poselství je natolik významné, že lze přehlédnout i poněkud zkreslené, takřka učebnicově vzorové charaktery postav. O dokument rozhodně nejde. Film je pouze inspirovaný skutečnou událostí, má humánní poselství a je plný promyšlené empatie. Závěrečný dialog mluví za vše. „Netušil jsem, že to může dojít až tak daleko. To mi musíte věřit!“ „Doktore Janingu, tak daleko to došlo již v tom momentě, kdy jste odsoudil prvního člověka, o kterém jste věděl, že je nevinný.“ S. Kramer se ve svém filmu dotkl velmi citlivého tématu individuálního pochybení a viny každého jednotlivce, problematiky vypořádání se s minulostí v kontextu národním i mezinárodním. Provedl to s neuvěřitelnou grácií, citem a pochopením ke všem zúčastněným stranám. 88% (29.09.2011)

Už som pomerne veľmi dlho nepozeral - 3. hodinový film zo súdnej siene, či celkovo s takouto dĺžkou, vôbec si myslím, že práve, je vo svojom obore, najdlhší, čo sa týka jeho spracovania, Norimberský proces bol medzinárodný vojenský tribunál, na ktorom sa zúčastňovali - nacistickí pohlavári, vojnoví zločinci, ktorí majú na svedomí milióny ľudských životov, najväčšie ryby, nepochytali, veľké, áno, dostali tresty smrti, teraz prišla rada na malé RYBY, na sudcov, štyroch, kde medzi nimi, je jeden, ktorý má vôbec, aké - také, svedomie, súdiť ich bude, veterán SUDCA HAYWOOD, ktorý to chce všetko TOTO, pochopiť, na lavici svedkov, budú dve dôležité a podstatné výpovede, jednak o sterilizácii pekára a o árijskom dievčati, ktorá mala pomer so židovským obchodníkom, ktorého následne čakala - poprava ! Má tam byť na konci - výkričník, ani nie, to bola automatika. Na strane obžaloby, je americký plukovník - Lawson, ktorý na vlastné oči videl koncentračné tábory - Dachau a Belsen, odvtedy nemyslí na nič iné, ako sa vypomstiť všetkým, ktorí za to môžu, najradšej by to tak urobil, ale je to nad jeho sily, maximálne sa uspokojí so štyrmi, ktorí nejavia ani náznak viny, okrem jedného jediného, sudcu Janninga. Práve jeho, obhajuje, zapálený a horlivý právnik Rolfe, ktorý argumentuje tým, že podiel viny, nesú všetci, ktorí sa len, nečinne prizerali, na myslí má, Vatikán, Spojené štáty americké, i Churchilla, ktorý voľakedy Hitlera obdivoval, samozrejme pred vypuknutím vojny ! Nebudeme len a vkuse, v súdnej sieni, kde si sudca Haywood, nájde voľný čas, aby si pospájal jednotlivé súvislosti s procesom, a tak stretne - Marlene Dietrich, ktorá je dostatočnou SATISFAKCIOU, i ona sama, sa hanbila, odkiaľ je. Majstrovský film Stanleyho Kramera, ktorý vyťahoval témy, ktoré neboli po vôli, v dobe svojho vzniku, sa film stretol len s malým záujmom a pochopením, o to poznať, akí boli ľudia hlúpi, či skôr, čoho sa báli, Studenej vojny. Bravúrna kamera, alebo a najmä, scenár Abbyho Manna, ktorý je zahrnutý informáciami, pričom nenudí, a to je najpodstatnejšie. Okrem Dietrich, Spencera Tracyho, ktorého s režisérom Kramerom, spájalo dlhoročné priateľstvo, alebo ho obsadzoval do svojich filmov, ktoré mám tak rád, predvádza naprosto fenomenálny herecký výkon - Maximillian Schell, ako OBHAJCA ROLFE, ktorý mi VYTREL ZRAK !!! CLIFT a GARLAND, sú životom strhaní, preto sú autentickí, áno i na lavici svedkov. Ja obdivujem Kramera, Tracyho, Dietrich... , tak preto som sa medzi nimi cítil v POHODE, i keď zábery z koncentračných táborov, je iná šálka kávy... (30.04.2016)

Naprosto unášející adaptace jednoho z poválečných procesů vedených ve snaze dobabrat se viníků, vyslat signál a vůbec vynést právní verdikt nad vší tou tragédií druhé světové. Je to extrémně dobře zahraný (šéfuje soudce Tracy, obžalovaný Lancaster a vášnivý obhájce Schell, ve kterém jsem se neubránil nevidět Sacha Baron Cohena...) a obsazený i němci, soustředěný, zůstává skvěle -- a překvapivě -- nad věcí (zmínka o vybombení Japonska, sterilizacích v US, určitá "obhajoba" nácků) během diskuze nad tématy typu koncept justice, zodpovědnost za Hitlera, nenávist... je plný moudrostí, velmi zajímavých a silných podnětů. Prostě, pro mě magnet na celý 3 hodiny, jeden ze suveréně nejlepších černobílých filmů co jsem dodnes viděl. "As far as I can make up, no one in this country knew..." (09.05.2017)