Ten dvanásty

Solidárna pomoc bežných Nórov, ktorí sa vzopreli všadeprítomnému gestapáckemu dozoru, aby pomohli unikajúcemu sabotérovi, je záslužná. Severská lokácia, všadeprítomné hory, ľadová voda, sneh, soby a polárna žiara. To všetko je fajn. Ale ide len o fajn kulisy. Samotný príbeh je taký dosť vajatavý, kolísavý. Bez atraktívneho prostredia pomerne všedný film z II. svetovej o utečencovi napriek obrovskej presile. Viacero opakujúcich sa motívov (prehľadávanie domov, skrývanie sa u miestnych, výmena ponožiek) postupne nudí. Spomienky na minulosť nepríliš presvedčivé, nevyvolajú emočnú reakciu smútku po stratených druhoch. Pozeralo sa na to však napriek výhradám dobre. Najmä vďaka geografickému umiestneniu. Scéna so stádom sobov skvelá. Alternatívne názvy filmu - Prsty; Prezliekanie ponožiek. (25.05.2020)

Čakal som od toho viac ako Utečenca situovaného do obdobia druhej svetovej. Celý film jeden hnusný nácek v podaní Íra Jonathan Rhys Meyersa naháňa Norského nanuka, ktorý ako napísal verbal toho vydrží až príliš, aby to bolo dramaturgicky uveriteľné bez ohľadu na to, že to je natočené podľa skutočne skutočnej skutočnosti. Naviac po hodine to už začne byť strašne monotónne. Plazenie, strihanie prstov, ďalšie plazenie a strihanie a nakoniec cieľ a medaila cti a kopa ďalších ocenení. Tomu nanuku sa ani príliš fandiť nedá, keďže po hereckej stránke okrem toho, že mu je kurevská zima, nemá čo hrať. No a Jonathan Rhys Meyers je len priemerne diabolský nácek, takže jeden jeho neúspešný pokus za druhým dostať nanuka vyvolá len priemerné uspokojenie u diváka. Celkovo to je mierne nadpriemerný film na jedno pozretie. Neviem prečo, ale dostal som chuť na nejaký nanuk. 6/10 . (19.09.2019)

“Najneuveriteľnejšie na tomto príbehu je to, že sa naozaj stal”. Táto veta z úvodu, Vám bude rezonovať v hlave po celú dobu sledovania tohto snímku. Miestami pomalšie, miestami rýchlejšie, no zato dostatočne zaujímavé nato, aby sa divák nenudil. Najväčším plusom jednoznačne “Nórsko” ako také, a jeho “bezcitná”, krutá príroda. Na “nefanúšika” vojnových filmov, viac než spokojný .. (07.06.2018)

Tyhle látky, kdy někdo musí něco v nehostinných podmínkách překonat (a je jedno, zda třeba ztroskotá, spadne s ním letadlo nebo prchá před nacisty) a sáhnout si na fyzické i psychické dno, jsou vesměs plné syrových scén, rozmáchlé kamery a výborného hereckého výkonu ústředního „bijce“. Tohle drama z 2. světové války není o moc jiné. Ovšem stejně jako jinde (zároveň) trpí rutinními úkony, opakujícími se překážkami, utahanými scénami i nedostatkem emocí. Za mě pak chybí, že dotyčnému houževnatému hrdinovi nefandím, nebojím se o něj. A beru to „jen“ jako dobře natočenou (místy nudnou) lekci historie. Příběh o vůli přežít a obětavosti jednotlivce i odvaze norského lidu vypráví o členu norského komanda Janu Baalsrudovi, který jako jediný unikne svištícím německým kulkám, musí překonat ledovou pustinu a dorazit do neutrálního Švédska. Dostal jsem zhruba to, co jsem očekával. Solidní tři hvězdy, na čtyři ale nejdu. (27.10.2022)

Myslím, že z fyziologického hlediska opět ne, soudruzi. Tohle by nedal sebenemrznoucí Nor, ani kdyby byl od přirození antiseptický a chlastal Fridex. A tak nám ten skutečně skutečný příběh cestou někde nabobtnal do záškodnického ledního medvěda. Ale jebat. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „ambivalentní determinace je ad hoc na místě“. V těchto zkurvených vedrech, kdy jeden netouží po ničem jiném, než se plazit Arktidou do Švédska, je to milý vizuální nanuk, který aspoň na chvíli vychladí spečené sítnice. Hezky natočený, kulantně zahraný, akorát po hodině začne být to neustálé plazení prokládané „Hajtla! Osopo, nefiděla ste tu irgendwo partyssan?“ „Filetuju sledě.“ „Osopo, ich hab‘ gefragt, jestli fy tu nefiděla partysan!“ „Až je nafiletuju, dám je do sudu.“ „Áááá, sut! Prochledat!!! Nichts? Verdammt, tak dem na další farma.“ dost napiču. Tedy pardon, nevím, co to se mnou dneska je, chtěl jsem samozřejmě říct „naračně monotónní“. No a vy začnete roupama přemýštet, co by bolelo víc, jestli kdybyste si zahradnickýma nůžkama ustřihli na noze neomrzlý malíček, nebo omrzlý. Nic, přežil jsem to se všemi třemi prsty, tudíž roztomile vymražená trojka. (07.08.2018)