Glass

Stručně řečeno, SKLENĚNÝ v řadě ohledů pokračuje v tom, v čem před dvaceti lety začal VYVOLENÝ. Nabízí se reinterpretace komiksových mýtů v souvislostech norem skutečného světa, která je na jedné straně stylisticky excentrická a na druhé strasně nepřináší očekávaná vyústění a potěšení, ba naopak staví na zklamávání a dekonstrukci. Tato zklamání jsou o to palčivější, že nejde o zklamání čtenářů komiksových sešitů jako v roce 2000, nýbrž o zklamání filmových diváků, kteří již mají superhrdinská schémata dokonale zažitá, aniž by kdy museli nějaký komiksový sešit otevřít. K filmu SKLENĚNÝ jsem se s bezmála ročním odstupem rozsáhleji rozepsal v poslední části své cinefilní bilance za uplynulým rokem. Dobře rozumím tomu, proč SKLENĚNÝ tolik lidí naštval, ale jsem M. Night Shyamalanovi hluboce vděčen za to, že měl tu odvahu (či si zachoval stabilní míru narcistní zaslepenosti), aby jej v této podobě realizoval, notabene v roce premiéry AVENGERS: ENDGAME. :) (01.01.2020)

Vyvolený, Rozpolcený, Skleněný. A trochu rozpačitý. Zázračný přeživší vlakové nehody, chlapík, ve kterém kvůli duševní poruše přebývá 24 osobností, a černoch s nesmírně křehkými kostmi. Indický tvůrce výrazných dějových zvratů M. Night Shyamalan umí i zklamává. Udržuje nepříjemné napětí, klade různé otázky, ale místy to vypadá, jako kdyby výsledek tvořilo několik tvůrců s různými vizemi. To, co mělo v první polovině dynamiku, se v druhé vleklo. A v závěru jen dokulhávalo. K ději asi tolik: James McAvoy (znovu výborně přepínající herecké polohy) zrovna psychicky týrá čtveřici roztleskávaček, Bruce Willis brání utlačované, takže se hoši pobijí a nakonec oba skončí v ústavu, kde roky sedí i zdrogovaný Samuel L. Jackson. Chování těch tří i dalších postav je – no, zvláštní. Komorní dialogy o podstatě jejich identity jsou na tom stejně, komentář k fenoménu superhrdinů se míjí účinkem. Divák prostě tak nějak věří, že kdysi milovaný Shyamalan po solidním found footage hororu The Visit a McAvoyově exhibici v Rozpolceném znovu zaboduje. Ale říct se to úplně nedá. Stejně jako minule i nyní docela přepálil délku. A předložil několik zajímavých, ale ve výsledku prázdných scén. Na výsluní už se asi nikdy nepodívá, ale za sebe to jako nějaký velký průšvih nevidím. (12.04.2019)

Největší problém třetího filmu je v tom, že hodně připomíná ten první, variuje jej a dokonce přijdou na řadu nepoužité scény z něj. A přílišná délka. Vše se zde, včetně hodnocení, pohybuje ode zdi ke zdi. Já osobně absolutně netuším, kdy tenhle snímek vstřebám, ale rozhodně to nebude jednoduché a budu potřebovat druhé zhlédnutí. Mě, člověka nefascinovaného komiksem, narážky na něj bavily, různé připomínky (záběrování, téměř hodina řečí o poslání superhrdinů), jsem si užíval, ne, že bych film žral, ale docela obyčejně jsem byl zvědavý, jak to celé dopadne. Dočkal jsem se dvou konců a skloubení prvního a třetího snímku do sebe, samozřejmě, ne vždy se to povede (Nolanovi s Batmanem ano, třeba takový Matrix II a III na tom je o dost průserověji, než Skleněný). Předpokládám, že Shyamalan to natočil záměrně částečně jako brak, vše je přehnané schválně, akční film to není, takže na "akční" scény několika soubojů se, prosím vás, nesoustřeďte a to, jestli je režisér velikášský, tyhle amatérské psychosondy, si taky nechte od cesty, to pode snímku nepoznáte. Taky je možný, že celý ten film je prdel, opravdu je možností spousta. Omluvte tenhle můj překotný komentář, chápejte, jsem velký Shyamalanův fanda a připadá mi, že když on natočí něco nepovedeného, dávají mu to diváci sežrat víc, než jiným tvůrcům. Chvíli jsem přemýšlel, že dám i čtyři, ale bylo by to nefér vůči mě i ostatním, abych nevypadal, že si dělám prdel já. Zatím tedy dávám prvotních vykulených 70%. (21.01.2019)

Brilantní zakončení trilogie o odlišnosti, která se netoleruje, za kterou se platí. Protože dokud zde budeme MY, tak zde žádní bohové nebudou. Na začátku se ponoříte do příběhu - řeky, která vás vezme s sebou a pak někde vyplivne, aniž byste postřehli, jak dlouho to trvalo. Setkání tří postav, které stojí proti sobě, v jisté chvíli spolu a nakonec se jejich osudy protnou v jednom bolestném okamžiku, je vizuálně působivé (i když kamera není nějak přeestetizovaná, ale všechny záběry mají smysl) s vynikající, místy mrazivou hudbou. Nepolevující napětí až do konce a má touha, aby tenhle film nikdy neskončil. Rozumím tomu, že řada diváků jej nepřijme. Ne že by byl vyloženě artový, i když tam má slušně našlápnuto. Je prostě jiný, než mnozí chtěli, a za jinakost se platí. (20.01.2019)

M. Night Shyamalan se při tvorbě Skleněného zřejmě držel zásad Cimrmanovy frustrační kompozice. Ze začátku se mi líbilo rozvíjení postav otce a syna z Vyvoleného a jejich spolupráce byla něčím, co bych rád sledoval po zbytek filmu. Bohužel jakmile se děj přesune do psychiatrické léčebny, jede to už jen na komorní vlně zlověstného konverzování a nastavování idiotského finále. Připadá mi, že Shyamalan se chtěl trochu povozit na aktuální komiksové vlně a zároveň ji svým osobitým způsobem poplivat. To rozuzlení v tomto snímku je opravdu jako facka divákům jak komiksových filmů, tak i vyloženě fanouškům právě Vyvoleného - tohle si snad žádný z nich nepřál. Tak nějak si myslím, že to celé raději mělo zůstat jen u Willisova camea v Rozpolceném. (07.04.2019)