Tramvaj do stanice Touha
A Streetcar Named Desire
A Streetcar Named Desire
Réžia:
Elia KazanKamera:
Harry Stradling Sr.Hudba:
Alex NorthHrajú:
Vivien Leigh, Marlon Brando, Kim Hunter, Karl Malden, Rudy Bond, Nick Dennis, Peg Hillias, Wright King, Richard Garrick, Ann Dere, Edna Thomas, Mickey Kuhn (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Filmoví fanoušci neměli, kvůli cenzuře na poslední chvíli, příležitost zhlédnout celou režisérskou verzi Elii Kazana. Speciální edice dramatu Tramvaj do stanice Touha přináší možnost zhlédnout chybějící 3 minuty, které ještě více zdůrazňují sexuální napětí mezi Blanche DuBois (Vivien Leigh) a Stanleyem Kowalskim (Marlon Brando) a ukazují vášeň Stelly Kowalski k jejímu manželovi. Nenechte si ujít klasiku světového dramatu, která byla nominována na 12 Oscarů včetně nominace za nejlepší snímek. Film nakonec získal čtyři Oscary v kategoriích nejlepší herečka v hlavní roli, nejlepší herec ve vedlejší roli, nejlepší herečka ve vedlejší roli, nejlepší výprava, a započal tak novou éru ve filmovém umění. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (196)
Blanche, někdejší jižanská dáma vychovávána ve velkém domě se sluhy, kterou učili, že dokonalý vzhled a umění konverzace postačí, aby se jednou dobře provdala za bohatého gentlemana, je konfrontována s neutěšeným faktem, že svět, jaký znala, je pryč. Starý Jih nahradil Jih nový, a pro dámy v něm není místo. I kavalíři, zdá se, jsou nedostatkovým zbožím. Než by si však tuto pravdu přiznala, raději žije v iluzi. Naopak Stanley, syn polských imigrantů, požadavky nového světa splňuje - je silný, přímý a živočišný a moc dobře ví, že přežít může jen ten nejsilnější. Jeho mužnost je v kontrastu s ženskostí Blanche, jeho realismus se bije s jejím idealismem. Jak jinak mohl jejich střet a boj o místo po boku Stelly (která se úspěšně požadavkům nového světa přizpůsobila) dopadnout než (pozor na spoiler!) vítězstvím silnějšího? Ale nenechte se zmást, konec není ani pro jednoho z nich nešťastný. A nešťastná rozhodně není ani filmová adaptace božské Williamsovy hry. Vivien Leigh působí tak zranitelně a Marlon Brando tak machisticky, jak je žádoucí, film ani na vteřinu nenudí a Kazanova režie je přesná. Akorát závěrečná Stellina slova zaznít neměla... ()
Popravdě se přiznám, že první hodina filmu mne příliš nenadchla. Chyběla tomu šťáva a nějaké pořádné zvraty v ději či pikantní koření, jež by dochutilo jinak brilantní přehlídku hereckých výkonů, resp. výkonu Marlona Branda, jenž je tu vskutku neuvěřitelně skvělý. Druhá půlka filmu již však nabírá dech a spád, což se nakonec promítá i na mém hodnocení! ()
Úžasně podané klasické světové drama. ()
Ještě teď ten film rozdýchávám… Elia Kazan stvořil snímek, na který člověk jen tak nezapomene, za pomoci téměř geniálního scénáře, s tématem které ani po celých 63 letech nezestárlo ani o píď. Co mě ale při vzpomínce na Tramvaj do stanice Touha vyvstane na paměti jako první, bude neskutečně hrající duo hlavních protagonistů, které by mělo být učebnicovým příkladem pro každého začínajícího herce. Přirozeně hrajícího Marlona Branda v roli živočišného, agresivního cholerika a navýsost teatrálně hrající Vivien Leigh chorobně patetickou Blanche. 90% ()
Když má režisér s neselhávající zručností po ruce výtečné herce a ještě lepší dialogy z pera T. Williamse, jimiž lze jejich postavy obohatit, nemůže poté vzniknout nic jiného než jedno z nejlepších sociálních dramat vůbec. K hereckému výkonu V. Liegh - je třeba si uvědomit, že herecký projev v padesátých letech byl celkově značně odlišný od toho jež známe ze současnosti. Tedy nikoliv tak civilní. Pochopitelně, Vivien vždy byla předně slavnou divadelní herečkou a na jejím projevu to znát je... a ostatně "Tramvaj" je původně divadelní hra a to na ní znát také je. Přesto bych se ale v souvislosti s jejím výkonem hodně bránil termínu "přehrává". M. Brando, jakožto nová krev Hollywoodu, vedle ní možná může působit svěžejším a civilnějším dojmem, poloha, kterou Vivien v postavě Blanche ovšem nasadila přesně odpovídá povaze životem zkroušené a poblázněné ženy. Což také ocenila Americká filmová akademie, když jí za roli udělila jejího už druhého Oscara... ()
Role Vivien Leigh byla přímo odporná, takové lidi v reálu bych nejspíš uškrtila na místě. Nutno taky dodat, že Vivien přehrávala zcelka nesnesitelně a ostatní, až na Marlona, u svých výkonů usínali. Kdyby nebylo tohoto nepěkného kontrastu, film by byl skvělý. ()
Legendárna klasika dramatického žánru s excelujúcim Marlonom Brandom, Vivien Leighovou, Kim Hunterovou a Karlom Maldenom (všetci štyria boli nominovaný na Oscara a všetci okrem Branda aj premenili), ktorá má konkurenciu len v podobe ďalších nadčasových diel, ako napr. geniálnej taktiež komornej dráme Mačka na rozpálenej plechovej streche s Paulom Newmanom a Elizabeth Taylor. Z toho vyplýva, že sa jedná o skutočne scenáristicky aj herecky silné filmy, aké je dnes len ťažké nájsť. ()
Jedinečný film, který dodnes nezestárnul. Marlon Brando si téměř celý snímek ukradl pro sebe a má takové charisma, že i silní heterosexuálové musí o své orientaci alespoň na chvíli zapochybovat. :) ()
Vlastně je to nasnímané divadelní představení, film se ani nesnaží působit ničím víc, než převedením divadelní hry na plátno. Snad i proto, oním nezastíráním, že jde zejména o obsah, nikoliv o formální možnosti, které už i v roce 1951 film měl, působí výsledek tak silně a přesvědčivě. ()
Presne toto milujem na starších filmoch. Silný, pútavo prerozprávaný príbeh so zaujímavou zápletkou a šikovným rozuzlením, ktorý navyše pláva v úžasnej atmosfére na pozadí hry tieňov. Posledné minútky sú jednou veľkou hereckou lahôdkou. 85/100 Videné v rámci Tour po Amerike. ()
Ne všem divadelním hrám sluší filmové plátno a Tramvaj je toho jasným důkazem. Ne snad, že by to byla režijně či herecky nezvládnutá adaptace, ale divadelní statičnost a teatrálnost některých hereckých výkonů (zdravím Vivien) dělají z filmu, narozdíl od takřka geniálního Williamsova textu, něco nanejvýš nevěrohodného, snad až prázdného. Nebýt démonického hrubiána Branda, jdu s hodnocením možná ještě níž. P.S. Rozhodně však neberte můj koment jako zaujatou filipiku proti zfilmovaným divadelním hrám, i s těmi se totiž schopní tvůrci dokáží vypořádat aniž by utrpěla jak předloha, tak filmové dílo samotné (dva příklady za všechny - Shafferův/Mankiewiczův Slídil či Harwoodův/Yatesův Garderobiér). ()
Nesmrteľná Williamsova hra prevtelená do Kazanovho kolosu klasického Hollywoodu. Tento film je už síce korytnačka strieborného plátna, no má zdravé, vesmírne jadro a teda mu nehrozí, že by niekedy vyšiel z kurzu (Woody Allenov "Blue Jasmine" je toho dôkazom); je to vlastne taký "moderný shakespeare filmového umenia; 27-ročný Brando vo svojej druhej filmovej role úplne suverénny a presný; Kazanova réžia je vycibrená - určite aj preto, že predtým si "Električku" zrežíroval aj na divadelných doskách - no a nepochybne hlavne preto, že to bol jeden z najväčších režisérov klasického Hollywoodu; ()
Patrím skôr k mužom, ktorí patria do skupiny ľudí, ktorí by v dobe kamennej svojou muskulatúrou a povahou asi neuspeli v hre prírody silnejší vyhráva a prikláňam sa k názoru Blanche, že odvtedy ľudstvo a mužnosť prešli dlhú cestu a našlo v sebe kultúru a akési sebauvedomenie. Lenže mužská ješitnosť je občas ešte horšia, ako tá ženská a hľadať v mužských náručiach spasenie svojej duše a riešenie svojich problémov môže viesť skôr k samote a možno až k šialenstvu. Napätie medzi postavami ešte zvýrazňuje dusné južanské prostredie New Orleans, keď pri každom dialógu máte pocit, že je v miestnosti 50 stupňov a pri horúcich kúpeľoch Blanche máte chuť si dať studenú sprchu, ktorou tento film nakoniec aj je. Električka je na prvý pohľad jasná adaptácia divadelnej hry, voči čomu ja nemám nikdy žiadne námietky, pretože argument, že si to môžem ísť pozrieť radšej do divadla neobstojí vďaka obsadeniu, ktoré je na filmovom plátne nemenné a v podaní legendárnych hviezd nesmrteľné. Kazan ale stále u mňa vedie s On the waterfront a Na východ od raja. ()
Jak to dopadne, když se setká jedinec oddán (vlastnímu pojetí) vznešenosti a jedinec, kterého by většina lidí pokládala za krajně nízkého, snad až zvířecího? Elia Kazan divákům tento střet prezentuje prostřednictvím hereckého umu Vivien Leigh a Marlona Branda, kteří se svých rolí zhostili neuvěřitelně skvěle. Tramvaj do stanice Touha předkládá dvojí kontrast - na jedné straně jde o protiklad dvou zcela opačných druhů "šílenství" (či spíše abnormality) v případě dvou ústředních postav, na straně druhé pak kontrast těchto druhů "šílenosti" se zdánlivou normalitou dvou postav vedlejších (kterých se neméně umně ujali Karl Malden a Kim Hunter). Elia Kazan následně během vyprávění zvolenou formou narace tento druhý kontrast zajímavým způsobem boří. ()
Električkou zvanou Túžba som dokončil opätovné projekcie sfilmovaných hier Tennessee Williamsa (+ Orfeov zostup, Mačka na rozpálenej plechovej streche, Sladký vták mladosti). Dominovali v nich špičkoví herci, či už to bol Marlon Brando alebo Paul Newman a réžie sa ujímali prvotriedni režiséri. Nebolo tomu inak ani v tomto prípade. Dvojhodinový film so štyrmi hercami a poschodovým domom poskytol úžasný divácky zážitok. To premiešanie túžby, hrubosti, živočíšnosti a sebaklamu v skromnom prostredí dalo vyniknúť dialógom a hereckým výkonom. Väčšina užívateľov v komentároch vynáša do nebies výkon Marlona Branda, ale aj bez poznania divadelnej predlohy si myslím, že práve Blanche v podaní Vivien Leigh bola mimoriadne plastickou postavou, na pozadí ktorej Marlon Brando pôsobil síce výrazne, ale jednoducho. ()
Násilnické pako Stanley je krásnou ukázkou archetypálního Chlapa, o něhož by !údajně! dnes žádná přeněžnělá či naopak sebevědomá žena zcela určitě nestála. Dnes letí asertivita, pochopení a vzájemná hospodářská pomoc, ee, to jsem zase popletl, to už je vlastně taky přežitek. Tramvaj do stanice Touha je tedy i poučnou exkurzí do dávných dob lidských vztahů, bereme-li ji teda jako bernou minci, nikoliv jen jako drama vycucané z pera mistra Williamse. Divadelnická stylizace je pak trochu znát a vzhledem k tématu, a to ať se na mě skalní nezlobí, to trochu ubírá celému příběhu na životě. Zpocený, nabručený a labilní ochlasta Stanley, tedy sexsymbol paniček z padesátek, si pak pro sebe krade celý film a je s podivem , že si jako jediný svého hereckého Oskara Marlon Brando tady nevyřval. Jeho protipól rozmazlená holčička a bývalá eufemisticky řečeno společnice vysoce postavených pánů, jimž to postavení i zřejmě často dopřávala, Blanche je rovněž postavou minimálně zajímavou. Ale popravdě řečeno jsem se do tužeb a snů uřvané dělnické třídy amerických padesátých let nějak nemohl dostat, respektive jsem tam vlastně žádné nepostřehl, Tedy nepočítám-li touhu po majetku a psychické upírství labilního Stanleyho. Tři za herce. ()
Posledná polhodina bola excelentná a Marlon Brando bol krásny chlap. ()
Démonicky otravná Vivien Leigh v démonické nudě, kterou zachránila od odpadu pouze účast M. Branda. Nádherný příklad akademického srance, který jsem ovšem zjevně nepochopil... ()
Přesně ten typ oceňované klasiky, která není mým šálkem kávy. Z herců mě zaujal jen mladý Brando, který jako jediný hrál jako filmový herec a ne jako divadelní, jelikož ostatní a to především dámské obsazení hraje přesně tím stylem, který jsem u některých starých filmů tolik nesnášel. Chápu, že se jedná o filmový přepis divadelní hry ale to přehrávání hlavní hrdinky je v některých případech neskutečně směšné a trapné. Jsem rád, že jsem tento film viděl, nelituji toho, nedá se říct, že bych se nudil ale nedokážu to prostě tolik ocenit, ačkoliv většina scén, ve kterých se objevuje Marlon Brando je dokonalá. U mě se jedná o film na jedno zkouknutí. ()
I na tomhle snímku je vidět, že Tenesee Williams měl vždycky štěstí na filmová ztvárnění svých her. ()