Bohémsky život

Uznávám, v podstatě se jedná o jednu velkou romantizaci společenských vyvrhelů, v tomto případě prototypu „prokletých“ umělců. A je celkem jasné, že životy podobných lidí nikdy ve skutečnosti neoplývaly něčím záviděníhodným, či skutečně romantickým. V podobných případech tomu bylo často právě naopak - umění bylo kontrapunktem pro bezútěšný život umělce – i proto tvůrců s tragickými osudy (namátkou Van Gogh, Arthur Rimbaud, či Andrej Tarkovskij), vytvořili tak nádherná a povznášející díla. Ostatně v čem jiném tkví lyrika, než v tom, že posvěcuje věci každodenní a mnohdy těžké do stavu vyššího, do podoby něčeho smysluplného, výjimečného a krásného? Nejinak je tomu nakonec i v případě Bohémského života... (01.05.2017)

Ačkoli jsem se zatím nikdy s Kaurismäkim nedokázal zcela sladit po obsahové stránce, jeho režie, která se svým minimalismem tolik podobá té Jarmuschovo, mě pokaždé zaujme a přinese mi nakonec příjemný zážitek. Ne jinak tomu je i tady. Krásný obraz, v některých scénách opravdu úchvatné nasvícení a postavy, které rozhodně neplýtvají slovy. Nevšední a zajímavá zkušenost. 8/10 (25.02.2014)

Sorry Aki, posledných asi 5 minút som prespala a áno, bolo to tvojím filmom. Z trojice "bohémskych" umelcov mi bol najsympatickejší Rodolfo ale aj keď som sa snažila, príbeh ma vôbec nezaujal. Peniaze prišli, peniaze odišli, ženy prišli, ženy odišli, ale umelci ostávajú temer nedotknutí udalosťami. Plusové body idú určite humoru, naozaj podarený, ale tak ako tá pani v strednom veku o pár radov nado mnou som sa nebavila. (Lumiére - 1.4.2012 - Febiofest) (01.04.2012)

Že Malevičův "Černý čtverec na bílém pozadí" zasadil smrtící ránu malířství jako takovému? A že to malíř Rodolfo přiznává? A že i tak stále pokračuje v malování? Tomu se zase říká láska k tvorbě jako takové, láska, jež mají všichni hlavní hrdinové více než dost, neznamená to však, že již nezbylo místo pro lásku lidskou. Z života v bezčasovosti je dokáže vytrhnout jen, když se ozve okolní svět, a to v podobě peněz, z nichž (naneštěstí) musí čerpat existenční prostředky i umělci. Vtipné, melancholické a v závěru i sladkohořké nahlédnutí do života tří mužů, jež mohli žít před 150 lety i včera. (16.04.2012)

Krásne štylistické cvičenie á la poetický realizmus vs. obsah napustený polovičnou dávkou sedatíva. 100 minút pohybu v stave polospánku, ktorý sa dá brať ako signatúra réžie pod severskou taktovkou. (22.07.2014)

Kaurismäkiho bohémský trojlístek - Malíř, Spisovatel a Skladatel - je nezapomenutelný. Viděl jsem (doteď) tenhle film jen jednou kdysi dávno předávno v kině, ale i po letech jsem si na něj občas rád zavzpomínal. Tři francouzští bohémové s finsky melancholickou duší (pardon, jeden je vlastně bohém albánský) se svérázně protloukají životem, no a o tom to celé je... Ale JAK se protloukají, to se nedá popsat, to se musí vidět... A i když jsem velký fanda herectví Mattiho Pellonpy (malíř kýčovitých ohavností), můj favorit je skladatel - skvostná je scéna jeho ležérní plavby na loďce, se sklenkou vína v jedné a kopretinou v druhé ruce, zatímco jeho družka pilně vesluje. Ale ještě víc mě pobavila jeho kakofonická moderní skladba pro rozladěné pianino a houkačku. (12.02.2015)

Na to, jak dlouho a hodně jsem se na Kaurismakiho Bohémský život těšil, jsem byl trochu zklamaný. Chybělo mi o něco víc humoru a o něco víc Jeana-Pierra Léauda. Matti Pelonpää jako horkokrevný albánský malíř samozřejmě nemá chybu stejně jako několik dalších dokonalých momentů – hrob Henryho Murgera, „nádraží“, závěrečný záběr nebo krátký záběr trojice bohémů v jejich autíčku se stírajícími stěrači. (13.04.2009)

Brilantní! Bavil jsem se od začátku do konce. Protože i to smutný zde bylo zbavený patosu. Aki je prostě génius a jeden z mých nejoblíbenějších režisérů. (17.10.2017)

Bohémský život je ryzí komedie s těžko uchopitelným, inteligentním humorem, která vypráví příběh tří umělců, kteří jsou více než skutečnými charaktery, modelovými zástupci svých profesí. Velmi potěší účast dvorního Käurismakiho herce Matti Pellonpää, i Truffautova oblíbence J.-P. Léauda. Co je však na filmu ještě zajímavější je zajímavý střet několika fikčních světů, mezi nimiž snímek obratně balancuje. Svět hlavních postav odkazuje k době modernismu konce 19. století, případně i nastupující avantgardy. Samotné uskupení tří hlavních hrdinů je - jak už jsem řekl v úvodu - symboli(sti)cké a jejich život je většinu doby impresionisticky nereálný, vytržený od pozemských, přízemních starostí. Strasti hrdinů nejsou opravdu zažívány, jen proplouvají okolo anachronického vakua jejich životů. Přesto divák cítí, že všude okolo koexistuje dobově současný, běžný svět plný ryze světských a sociálních problémů. Bublina světa prvního praskne těsně před koncem snímku, když děvče malíře Rodolfa, Mimi, smrtelně onemocní a vnější a vnitřní fikční svět se prolne. V tu chvíli se umělci začnou zbavovat symbolů své bohémy (čti: symbolů vnitřního, anachronického světa), aby jí mohli zaplatit nemocenskou péči. V tu chvíli logicky mizí i komediální nadnesenost a po skončení projekce v divácích zůstává hořká stopa po nečekaném dopadu smutné a syrové reality. Možná se někdo tak neobvyklým koncem komediálního filmu cítí podvedený. Mě osobně takováhle narativní libůstka nadchla. (09.08.2011)

Došla mi káva, ale udělám polívku........................... (02.03.2012)

Bohém, bohem obdařený: uměním, klidem a dětskýma očima. Bohémství, kultura polobožských bytostí žijích v Bohémii - se schnoucími květinami, rámy, knihami a torzy pián. Žijí a umírají po kráse. (31.12.2008)

První film, kde mě Kaurismäki oslovil.. Z příjemně atmosferického prostředí Paříže divákovi předkládá melancholickou a beznadějně laďenou poctu bohémství, kterou protkal velmi suchým a místy až černým humorem.. Ačkoli mi Kaurismäkiho styl pořád nesedí (herectví stále prkenné a dialogy trochu váznou - i když zde jsou postavy o něco živější než v jiných filmech tohoto svérázného Fina), do tohoto dramatu vcelku sedí.. Bohémové jsou zachyceni velmi věrohodně a jejich vnímání světa, kde krása a síla duševních prožitků je to pravé bohatství, je zde předloženo úžasně.. Vizuálně zde lze navíc zachytit pár opravdu skvostných filmových obrazů.. I tak jsem se ale místy nudil, některé pasáže byly zbytečně natahovány a jejich smysl byl velmi mlhavý.. Nakonec tedy dávám jedny z mých nejslabších 4*, které jsem kdy dal.. (21.04.2010)

Je to divné, ale Aki mi připadá jako nejfrancouzštější režisér současnosti. Je až neuvěřitelné jak umí popřít svoji severskou náturu (které v jiných filmech dává plný průchod) a naladit se na melancholičtější a nostalgičtější strunu s vánkem sladké Francie a pověstného "savoir de vivre". To však neznamená, že by vznikl snímek lehký či spontánní, naopak vzniklo pomalu plynoucí dílo naplněné smutkem, deziluzí a přesto vše převyšující touhou žít. Aby byl její spodní proud zachycen, je třeba jen mít tu pravou náladu a přistupovat ke snímku otevřeně, s ochotou i trochou trpělivosti naslouchat. Naštěstí nádherné a mnohdy citační obrazy samy o sobě dokážou podmanit a napomoci vstřícnému kroku - například scéna odjezdu vlaku na nádraží je jednou z nejkrásnějších vizuálních kompozicí postmoderního filmu. (15.10.2011)

Schopnosť uspokojenia sa v určitej fáze života a neprekročenia vlastného tieňa je nám mnohým ľuďom v určitom smere  známa. Horšie je však zapadnúť do  najspodnejších podlaží suterénu, ktoré by sme považovali časom za normu a zvykli si na ňu, presne ako "bohémsky" maliar v tomto príbehu. Kaurismäki výborne lavíruje s melanchóliou príbehu, do ktorého vkladá tiesnivý pocit márnotratnosti ako z Dostojevského postáv a udržiava pritom voľnú individualitu a subjektívnu rozhodnosť postáv. Vidí život nejednostranne a dokáže sa na veci pozerať z argumentačne obhájiteľných pozícií aj u tých, ktorých by sme radi škatuľkovali. (10.06.2021)

Být umělec není nic jednoduchého..občas se něco podaří, ale daleko častěji hledáte cestu k úspěchu..a vydat se na křižovatce tou správnou cestou dá zabrat, obzvláště když máte na starosti ženu a chlast.. (30.05.2011)

Film Akiho Kaurismäkiho se mi líbí hlavně proto, že se k prezentovanému příběhu skvěle hodí vizuál, jenž použil. Černobílá kamera v současné době nesluší každému filmu, ale pokud se k ní nějaký autor rozhodne, většinou ví proč. Aki Kaurismäki to věděl a na film se díky tomu dobře kouká. Dějově už nutně nadchnout nemusí. (11.08.2017)

Tři umělci pevných zásad se protloukají svým "Bohémským životem" na periferii Paříže. Aki Kaurismäki tentokrát jinak! 75%. (25.08.2020)

Videl som 4 Kaurismäkiho filmy a pri tomto som sa prvýkrát poriadne nudil. Parížske prostredie mu nedovoľovalo naplno rozvinúť jeho obľúbenú tému. Konflikt jednotlivca so sebou samým a spoločnosťou. Jeho zachytenie severskej atmosféry a smútku v duši bez slov, bolo v tomto filme nahradené zbytočnými dialógmi a na jeho pomery i na škodu filmu veľkým počtom hlavných hrdinov. Skrátka, nedám dopustiť na muža bez minulosti a rád by som si pozrel od neho pre zmenu aj nejakú komédiu. Možno by to stálo za to. (05.02.2008)

Bláznivá (tragi)komedie z druhého břehu. Série dokonalých scén, cynismu, beze zbytku využitý potenciál černobílého obrazu, hravá poezie, cudná romantika. Hluboké gentlemanství nýmandů, o němž bychom v realitě vážně pochybovali, působí zcela přirozeně. A tak dále, a tak podobně, Kaurismäki na to prostě má. (30.10.2012)

Zajímavá studie lidí žijících bohémským životem. Má to chytře, uvěřitelně a nejednostranně napsané a vedené postavy, dobře se na to dívá, má to podmanivou atmosféru, dokázalo mě to zaujmout a o skvělých herecký výkonech a skvělé filmařské stránce se u Kaurismäkiho asi ani rozplývat už nemusím. Dost mi to připomnělo styl Jima Jarmusche a celkem by mě zajímalo, co na něj sám říká (jestli ho viděl). Líbilo se mi to, ale stejně jsem od toho čekal něco víc. Možná ucelenější děj by tomu pomohl, protože takhle jenom sledujeme osudy pár postav, ale nic víc. Prostě to v žádném případě není jeden z Kaurismäkiho nejlepších filmů, ale povedený a zajímavý je určitě. 4* (04.02.2021)