Obchod na korze

Nemohu uvěřit, jaký skvost mi to tak dlouho unikal. V poválečné filmové vlně vznikalo hodně snímků s podobnou tématikou, ale vlastenecky musím vykřičet do světa, že českému Vyššímu principu a právě slovenskému Obchodu na korze se žádný nemůže vyrovnat. Neuvěřitelně gradovaný a silný příběh, který je ale díky heroickým výkonům Kaminské a zejména Kronera strhující od první minutky až po poslední deprimující záběry. Slováci mohou být právem hrdí, tenhle film si měl odnést více než jen jednoho Oscara.. 100% (13.01.2013)

Žiarivý diamant slovenskej kinematografie. Výborne natočený tragikomický príbeh z temného obdobia našich dejín. V takzvanom Slovenskom štáte sa dostali ku moci prisluhovači fašistického Nemecka. Slizkí prospechári bez citu a morálky. Píše sa rok 1942 a jednoduchý tesár Tono Brtko sa vďaka svojmu švagrovi, obecnému veliteľovi Hlinkových Gárd, stáva arizátorom malej obchodnej živnosti starej, senilnej židovskej vdovy. V smutne absurdnej dobe, kedy boli prijaté zákony ubližujúce nevinným, sa stretávajú títo dvaja prostí ľudia, ktorých príbeh vrcholí srdcervúcou drámou. Ida Kamiňská a Jozef Króner v hlavných úlohách doslova excelujú. Koľko rokov ešte ubehne pokiaľ na Slovensku znova vznikne takéto dokonalé dielo? V tomto smere som dosť pesimista. Pretože "Obchod na korze" je jedinečný, majstrovsky vypracovaný, filmový klenot. ***** (08.12.2008)

[7/10] (Barrandov) (Čb. /// Scénář: Ladislav Grosman, Ján Kadár, Elmar Klos /// Oscar: Československo (nejlepší zahraniční film) /// Nominace na Oscara: Ida Kamińská (herečka) /// MFF v Cannes: Jozef Króner, Ida Kamińská (Zvláštní cena za herecký výkon)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (06.12.2008)

Snímků, které tak nějak rýpají do svědomí slovenského národa, je daleko více, ovšem celosvětový úspěch dělá své a neskutečně propastný rozdíl v počtu hodnocení oproti ostatním, je toho jasným důkazem. Film si to nepochybně zaslouží. Atmosféra Slovenské štátu, zachycená za dveřmi jednoho naprosto obyčejného, prastarého obchůdku, kde se zastavil čas. Společně s ním zastavila i stará paní Lautmannová. Jediné spojení s reálným časem je okno v obchodě. Okno do světa, který se mění. Uniformy jsou rozdané a sebevědomí těch, kteří si je oblékli, stoupá. Postavíme si tu monumentální připomenutí našeho pomatení, ať všichni vidí, že onu MOC máme. My jí máme, pro všechny, kteří nám budou vzdorovat "reč a krv nědáme...!" zpívají poslušní panáčci nastoleného režimu. Slušný člověk je zmatený a jen přihlíží příchodu uniformovaného muže. Jeho příchod je odporně sebevědomý a velkolepý, i když zapomněl na kaviár, v roce 1942, podotýkám. Je to nemilé, ale co, přináší přece dobré zprávy, co dobré, výborné "Tono, je z těba boháč...!". Popijeme si, nasytíme i trochu té pravdy hodíme na stůl. Zaslepený gardista nemá ani ponětí, jakým způsobem Tónu obohatil. Do krámku přichází arizátor, natáhnout hodiny zastaveného času. Hodný, slušný arizátor, tedy, jen když ho náhodou nekontroluje žena. Ovšem hodiny stále ne a ne se rozběhnout. Židovka nemá strach, z čeho také? Strach za ní má Tóna. Co strach, já jsem přeci arizátor, žádný exekutor, já jsem povolán říší, nejsem žádnej bílej žid...."musíš...musíš!!". Auta s nákladem již odjela, ovšem okno ukazuje něco zlého....nebezpečí, stále jde o život...."já sa nedám zastreliť! ". Židovka nevytáhla paty z domu, ne Fico a jeho posluhovači, ale osud jejího národa jí hledal. Dvojice Kadár-Klos se do nadprůměrné filmařiny odrazili již u filmu Tam na konečné. Odrazili se dost vysoko a divák jim úspěch tohoto filmu prostě musí přát. Naprosto precizní práce se vším všudy. Liškovo houslový ruch-tón mnou projel tak, až jsem se zasmál, a to nejen díky hudební geniálnosti mistra Lišky. Ve filmu je i naprosto přirozený a upřímný humor. Slovenští herci mají v sobě jistou dávku přirozenosti, možná to dělá ten jemný jazyk, nevím, ale nenašel jsem tu jediného herce, který by nějak vybočoval z řady nadprůměrného výkonu. Idu Kamińskou měl osobně na starost Juraj Herz, který zde působil jako asistent režie a na jejím neskutečném výkonu má velký podíl i on. A Króner. Kroner nehrál. ON prostě BYL. Měl to v sobě, věděl co dělá, a jak to má dělat. Lidsky i nelidsky otevřený film. (23.08.2013)

Druhý československý a první slovenský oskarový film je mimořádnou slovenskou sebereflexí skutečného, nikoliv dodatečně krášleného a vylhávaného rázu farské republiky - tisovské klerofašistické totality. Přeceňované - což neznamená omluvitelné nebo pominutelné - excesy české protektorátní společnosti proběhly ve slovenské podobě nepoměrně brutálněji. Tragédie muže, v podstatě slušného člověka, hlavního hrdiny filmu, je životní rolí protagonisty v podstatě zakladatelské generace moderního slovenského herectví - Jozefa Krónera. Kysucký rodák tu rozehrál celou čaromoc svého nepopakovatelného herectví. Že je tento film současně dílem evropským, je zřejmé. Vybavím-li si název tohoto díla, zbývá mi jediné - smeknout, zmlknout, zamyslet se. Hluboce a opravdově. (25.08.2007)