Fany

Mými rodiči dost oblíbený film, osobně však jejich nadšení zas až tolik nesdílím. Obě Jiřiny podaly velmi slušné výkony (zvláště pak Bohdalová), ovšem tento druh filmu nepatří zrovna mezi ty, které bych často vyhledával. Ten melodramatický nádech i samotná atmosféra si však bezesporu alespoň ty tři hvězdy zaslouží. Navíc musím ocenit hudbu Petra Hapky, ta byla opravdu geniální a za ní samozřejmě musím zatleskat… (18.11.2018)

Kachyňa sice je mým oblíbeným režisérem, jeho filmy mám rád, ale Fany se tak nějak úplně nepovedla. Občas dost nevěrohodně znějící a navíc „recitované“ dialogy, zvlášť v první půlce filmu jakási divná odtažitost. Takříkajíc Ani horké ani studené... Jakási nepreciznost. Jakoby si režisér říkal, že „to stačí“. Možná za to může nedostatek peněz nebo spěch, kdo ví? To, že se na filmu asi opravdu hodně podepsal nedostatek peněz, ukazuje víc než jasně ona klíčová scéna před koncem filmu. Takhle by to žádný režisér nenatočil, kdyby mu nic jiného nezbývalo. Přes všechny zápory jsou mnohé momenty kouzelné, za všechny například ona „plivací“ etuda, ale je jich tam mnohem víc. Kromě neuvěřitelného výkonu Jiřiny Bohdalové ovšem i dobří herci (Miroslav Donutil, Arnošt Goldflam) hrají místy dosti špatně. Výborně jsou vybrané lokace. Kutná Hora s kostelem svatého Jakuba nemůže zklamat. Znalce architektury ovšem jistě potěší i jiné lokace, například Feuersteinovo nymburské krematorium... Karel Kachyňa zkrátka byl Pan režisér, škoda, že už si nemohl dovolit to co kdysi, takže je výsledek vysloveně polovičatý... (27.10.2006)

Ani nepravděpodobně pojatý oligofrenik Jiřiny Bohdalové nedokáže film vymanit z jeho podprůměrnosti. Postrádal jsem vybroušenou "osudovost", tolik příznačnou pro většinu Kachyňových filmů. Zde nebyla ani naznačena, a pokud ano, bylo to jen tlačení do citového vydírání diváka, kterému se ovšem klidně dalo podlehnout. Herecky totiž film celkem obstál. Vedle přehrávající Bohdalové, je Jiřina Jirásková jako její sestra velmi ucházející, anebo Martin Huba ve vedlejší roli zahrál svého lékaře správně nesympaticky. Vedle toho se film svým zpracováním blíží spíše televiznímu formátu a na plátně se ničím výrazně obrazovým neblýskne. Téma mentálně postiženého jedince zapracujícího se do běžného života je z pohledu české kinematografie dost neprobádané a skýtá nejedno úskalí, se kterým se ani mistr režisér nedokázal dost dobře popasovat. Až příliš podlehl svodům mít z filmu citově opírající se drama namísto, aby film natočil nezkresleně a více uvěřitelně. Vybral dobré herce, ale nedokázal filmu vtisknout autentickou osudovost, jakou ve svých filmech nezlomně vládl. Fany navzdory všemu působí až příliš fádně, mnohdy zcela rutině, dokonce někdy až sklesle utahaně. 40% (11.07.2012)

Stejně jako někteří ostatní komentující jsem si během sledování vzpomněl na Rain Mana, ke kterému se Fany určitě dá přirovnat, ale samozřejmě se oba filmy nedají srovnávat a ani bych se o to nepokoušel. Ať už Fany vznikla jako inspirace Rain Manem nebo ne, takové téma v české kinematografii (pokud se hrubě nemylím) mockrát nebylo. Nevznikla úplně přelomová pecka, ale příměřeně pěkný film, ano. Jen mi přišlo, že mu trochu podkopává nohy (a nepíše se mi to úplně snadno) překvapivě právě režie Karla Kachyni. Některé Hubačovy scénáře (Ikarův pád, Mapa zámořských objevů) v minulosti ani nějaké výpravnější zpracování nepotřebovali. Ale u Karla Kachyni, vzhledem k tomu jaký byl bezpochyby mistr ve svém oboru a velký filmový poetik mě trochu překvapilo, že u tak emotivního příběhu se spokojil pouze s poměrně rutinním (takřka televizním) zpracováním a nevystřískal z toho více poezie, která se by tam hodila. Alespoň se mu velmi povedlo obsazení hlavních rolí. Jiřina Bohdalová nepatří k mým favorikátkám, ale zde u Fany předvědla další z důkazů že v ni vždycky skýtala (a možná ještě skýtá) dobrá herečka a podala opravdu pěkný výkon stejně jako její protipól Jiřina Jirásková. U Jiřího Hubače mě vlastně dobrý scénář ani nepřekvapí, mám pro jeho neobyčejně obyčejné lidské příběhy a dialogy slabost. Takže musím říct, že jsem od něj už viděl i sofistikovanější kousky, zatímco zde se možná občas nevyhl jisté schématičnosti (hlavně u vedlejších postav), ale příběh o Fany, její sestře a všech příhodách, co jejích soužítí přineslo se mi i tak zdál celkem hezký a dolehl až k mému srdci. Fany byla totiž hlavně milá čistá duše, kterou si snad ani nešlo neolíbit a i když je závěr párkát nařčen z citového vydíraní, tak i na mě docela zapůsobil. Váhal jsem nad hodnocením, ale nakonec si dovolím i trochu nadhodnocovat. (05.05.2021)

Nemůžu hodnotit jinak. Tak nadpozemský a srdceryvný výkon jaký podává Jiřina Bohdalová, by ani Hollywood nenechal chladným, jen kdyby nebyl tak daleko.... Být Fany americký film, tak Bohdalová má Oscara jistýho, zde není o čem diskutovat:-) A její herecká kolegyně Jiřina Jirásková, která však pobrala tu méně sympatičtější roli, hraje taky božsky a bez ní by to nemělo cenu. Zdánlivě to vypadá tak, že kromě Jiřin tento film nemá co nabídnout, ale když se soustředíte i na to ostatní, tak zjistíte, že bez té omáčky by "ty dvě" zdaleka nevynikly tak, jak to bylo zamýšleno. Ta zvláštní ponurá atmosféra, hudba, scénář, menší role, spíše televizní styl zpracování, Pan Divoký - to vše do sebe zapadá. Pravdou zůstává, že takové postavy jaké uměl vytvořit pan Hubač tu chybí a takové výkony, které Fany nabízí, už zřejmě jen těžko na naší svěží herecké scéně spatříme... A vážení uživatelé csfd, s těmi svými 68% jste se teda moc nevycajchnovali... (30.08.2008)