Fany

Silný příběh s občasnými hluchými místy.Jiřinu Bohdalovou znám třeba z Nesmrtelné tety,Televarieté a dementních reality šou na Primě a musím uznat,že tohle je asi její nejlepší role.Cítil jsem i trápení sestry Jiřiny Jiráskové která se na Fany zlobila ale v hloubi srdce ji měla ráda.A když přišel konec,řekl jsem si že takhle smutně to skončit nemůže,že nezemře... (28.10.2013)

Teda i když jsem se už v životě setkal s ne málo jedinci, kteří mírně debilní zcela jistě byli, tak nejsem doktor, abych dokázal posoudit míru autenticity jakou svůj výkon J.B. obdařila. Nicméně i kdyby tato opravdovost byla veliká, a ona by za ní v tomto případě právem byla do nebes vynášena, tak to nemění nic na tom, že citově vydírající scénář balancuje na hranici kýčoviny a leckdy ji i překračuje. No pejskaři budou brečet, takže se to oblíbeným Jiřinkám asi zase povedlo... (11.08.2008)

Takový slušný film, ale žádné veledílo - rozhodně Kachyňa umí líp. Bohdalová opravdu hraje skvěle - navíc se skvělou maskou, připomenul bych ovšem i Jiřinu Jiráskovou, která vytváří k Bohdalové skvělý protipól a navíc neměla tak vděčnou roli. Bohdalová získala České lva, nominován byl film a scénář - což ovšem po zásluze proměněno nebylo. (17.07.2003)

Cokoliv napíše pan Hubač, je pro mne mimořádné. Tento pohled na mentálně zaostalé lidi je výjimečný tím, že je vlastně velmi vyvážený. Ve většině filmů zvláště západní provenience jsou tito lidé zobrazováni jako pravý vzor lidských vlastností, mimořádně dobří, hodní, obětaví. Zde tomu tak není, vidíme Jiřinu Bohdalovou (její nejlepší role) jako skutečného člověka, který vedle svých dobrých vlastností dokáže být i sobecký, lakomý, vzteklý. O to s ní víc prožívám její trápení i radosti. Film jako takový je natočen bezchybně, Kachyňova zkušenost je z filmu cítit zvláště v porovnání se současnými pseudohlubokými experimenty naší nové filmařské generace. (06.10.2005)

Fany je živoucím důkazem toho, že Jiřina Bohdalová a Jiřina Jirásková byly největší herečky své generace; Bohdalka je koneckonců živoucím důkazem stále. Dokonalý psychologický střet rázné a odměřené primářky (Jirásková) a prostinké, ale vlastní srdce pro druhé rozdávající Fany (Bohdalová). V rámci skvělého scénáře Jiřího Hubače, jenž nikdy nesklouzl k lacinosti či plytkosti, a pod režijním vedením Karla Kachyni to ani jinak dopadnout nemohlo. Bohužel je to z mého pohledu trochu polozapomenutý klenot české filmové tvorby 90. let. Hubačův scénář vypráví neskonale dojemný příběh, který baví i dojímá, není v něm nic efektní ani vypočítané. Celek je jako ryzí zlato. A ten závěr? Hubačova tvorba by šla shrnout jednou větou: UMĚNÍ JE VÝRAZ CITU. V jeho pojetí tomu tak opravdu bylo... (06.02.2024)