Fany

60% — Jedná se bezesporu o herecký koncert Jiřiny Bohdalové. Přesto tomu filmu něco chybí, neumím ani moc říct, co. Za prvé je to tedy evidentně takový „Rain Man po česku“ a za druhé mi to přijde málo filmové. Příběh se prakticky soustřeďuje pouze na dvě postavy — Fany a její sestru v podání Jiřiny Jiráskové, všichni ostatní jsou v příběhu jen jakoby do počtu a prakticky jím prošumí bez nějakého zásadního vlivu. Rozhodně se však nejedná o špatný film, rozhodně lepší než Jedna kočka za druhou, ale o něco horší než Babí léto. (25.04.2016)

Na dlouhá léta poslední velká příležitost Jiřiny Bohdalové ve filmu. A přitom nemáme totalitu, normalizační pravidla také neplatí, dokonce Bohdalová neudělala ani nic srovnatelného s Uchem v dnešní době... a přesto byla za svůj herecký koncert (v páru s Jiřinou Jiráskovou) odměněna v příštích letech jen dvojicí pohádek a jednou rolí vedlejší. To je poněkud málo, že. Nicméně za pět minut dvanáct dostal nápad alespoň ten Strach na ty Vrásky z lásky... Ostatně k Jiráskové se český porevoluční film zachoval ještě hůře, takže si opatrujme Fany jako oko v hlavě. "Mister Proper čistí čistě až se sami vídíte!" (11.03.2009)

Postava FANNY se mi nezdála nikdy přesvědčivá. Neznám ze svého života nikoho jí podobného. Přesněji řečeno, nevím, zda byla FANNY svéprávná. Od jedné osoby, která se ale zabývá osobami nesvéprávnými v plném rozsahu přes čtvrt století jsem zvěděl, že si nepamatuje na případ, kdy by se z těchto osob, pokud se jim vrátila svéprávnost, tak neučinili nějakou boudu, po níž by se jim zase svéprávnost odebrala. Naletí kdejakému syčákovi. Řeknete jim - prodej mi za kilo bundu, co ale stojí kupříkladu tisícovku, a oni vám ji prodají. Jdete dál a vezmete je do banky, a půjčíte si na ně klidně dvěstě tisíc. Je pak pozvete na oběd či na večeři, to jim slíbíte dopředu a oni s vámi jdou rádi, vidí ve vás kamaráda a loučí se s vámi zase jako s kamarádem. Rozdíl je jen ten, že vy víte, jak si užít dvě stě tisíc, ale oni ne. A taky víte, že to bude na nich, to splácení, ale oni se tváří, že to je blbina. A tak sháňka po dočasně svéprávných je v naší zemi velká. FANNY má vyvolávat lítsot a smutek. A to se jí u některých diváků daří. U mě ne. Nedávno jsem cestoval v autobuse se známou, a ten byl plný takových FANNY. Dokázali se radovat s kdejaké blbiny, která nám připadá všední. Vykřikovali, vesele, radostně, a nebylo možno je ukáznit, protoež jim to co křičeli připadalo velice zábavné. Jim a jim podobní to brali jako správný kousek. Po několika minutách známá řekla, že je to o nervy s nimi cestovat. Výsledně vzato je v každé zemi dost takových osob. Nemají se až tak špatně, když žijí s podobnými. Hůře je jim, kdyby žili sami, či s někým kdo vnímá a žije zcela jinak. Výkon J. Bohdalové neoceňuji, tak jako Trojanova Václava. Nestačil by dokument? (10.09.2010)

Fany je živoucím důkazem toho, že Jiřina Bohdalová a Jiřina Jirásková byly největší herečky své generace; Bohdalka je koneckonců živoucím důkazem stále. Dokonalý psychologický střet rázné a odměřené primářky (Jirásková) a prostinké, ale vlastní srdce pro druhé rozdávající Fany (Bohdalová). V rámci skvělého scénáře Jiřího Hubače, jenž nikdy nesklouzl k lacinosti či plytkosti, a pod režijním vedením Karla Kachyni to ani jinak dopadnout nemohlo. Bohužel je to z mého pohledu trochu polozapomenutý klenot české filmové tvorby 90. let. Hubačův scénář vypráví neskonale dojemný příběh, který baví i dojímá, není v něm nic efektní ani vypočítané. Celek je jako ryzí zlato. A ten závěr? Hubačova tvorba by šla shrnout jednou větou: UMĚNÍ JE VÝRAZ CITU. V jeho pojetí tomu tak opravdu bylo... (06.02.2024)

Mými rodiči dost oblíbený film, osobně však jejich nadšení zas až tolik nesdílím. Obě Jiřiny podaly velmi slušné výkony (zvláště pak Bohdalová), ovšem tento druh filmu nepatří zrovna mezi ty, které bych často vyhledával. Ten melodramatický nádech i samotná atmosféra si však bezesporu alespoň ty tři hvězdy zaslouží. Navíc musím ocenit hudbu Petra Hapky, ta byla opravdu geniální a za ní samozřejmě musím zatleskat… (18.11.2018)