Fany

Film, který ve mně v mládí zanechal velmi silné, dodnes trvající emoce. Fany a její srdcervoucí prostoduchost v kombinaci s Hapkovou melodií mne doslova ničí. Takže velmi rád přehlédnu mistrovo tuctovou režii, či, dle mého, zcela zbytečný pohled na dobovou reklamní kulturu. Pozůstatky československého filmového kumštu v prostředí českého trhu devadesátých let. (06.12.2014)

Na vzedmuté vlně zájmu o psychicky či tělesně postižené spoluobčany, odsunuté do ústraní, vznikl film, který i navzdory slabší režii (Kachyňa) a stereotypnímu scénáři (Hubač) nelze nezahrnout samými superlativy. Ty náleží dvěma vynikajícím herečkám, Jiřině Bohdalové a Jiřině Jiráskové, jejichž postavy jsou tím, čemu se říká síla lidskosti. (07.01.2019)

Celý film staví na výjimečném výkonu Jiřiny Bohdalové, která naprosto uvěřitelně a dokonale ztvárnila postavu mentálně retardované Fany. I když jsou některé pasáže slabší, osud nebohé Fany je postupně posunut do popředí, až diváka naprosto pohltí. Je to hodně pochmurný a smutný film a udělal na mě velký dojem, i když smutné filmy nemám příliš v oblibě. 80% (06.10.2011)

Teda i když jsem se už v životě setkal s ne málo jedinci, kteří mírně debilní zcela jistě byli, tak nejsem doktor, abych dokázal posoudit míru autenticity jakou svůj výkon J.B. obdařila. Nicméně i kdyby tato opravdovost byla veliká, a ona by za ní v tomto případě právem byla do nebes vynášena, tak to nemění nic na tom, že citově vydírající scénář balancuje na hranici kýčoviny a leckdy ji i překračuje. No pejskaři budou brečet, takže se to oblíbeným Jiřinkám asi zase povedlo... (11.08.2008)

Obě stařeny tu připomínají ,,vokoralej chleba", ale hrát ještě nezapomněly. Bohdalka si dala Rákosníčka na živo, Jirásková patrně čerpala z předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové. A taky tam běhá psík. Stejně jako Donutil, který se zatím nestihl nacpat snad jen do příhod dráčka Soptíka. Nevím co, ale něco mi na tom těžce dojalo. Patrně má laktace dostupuje vrcholu. (10.04.2013)