Vnitřní život
Insyriated
Une famille syrienne
Insyriated
In Syria
Réžia:
Philippe Van LeeuwScenár:
Philippe Van LeeuwKamera:
Virginie SurdejHrajú:
Hiam Abbass, Juliette Navis, Diamand Bou Abboud, Mohsen Abbas, Moustapha Al Kar, Alissar Kaghadou, Ninar Halabi, Jihad Sleik, Elias KhatterObsahy(1)
Sýrska žena Oum Yazan (Hiam Abbass) drží svoju rodinu pri živote v jedinom byte, ktorý zostal stáť po silnom bombovom útoku. Prísnymi pravidlami sa snažia udržiavať pozostatky ich predošlých civilizovaných životov, zatiaľ čo vonku má ich byt neustále na muške nepriateľský ostreľovač a za dverami číhajú nebezpečné indivíduá, využívajúce hrôzy vojny k tomu, aby sa materiálne obohatili a sexuálne uspokojili. (sochoking)
(viac)Recenzie (16)
Hodně silné (proti)válečné drama, které má ovšem čistě komorní rozměr a jehož mizanscéna je ohraničena obvodovými zdmi jednoho syrského bytu... Belgický režisér Philippe Van Leeuw se na válečnou tématiku rastrem civilistů specializuje a Insyriated je emočně opravdu silný zážitek. Za velice funkční lze označit záměr zobrazit válečné dění jen z pohledu těch nejbezbranějších - žen, dětí a starého muže. Míra stresorů je tak opravdu maximální. Válka je vůl! ()
„Z TOHODLE DOMOVA MĚ NIKDO NEVYŽENE…“ /// Takhle my tady (v tý Sýrii) žijem. Máme byt v paneláku a když někomu spadne do vobejváku bomba, tak ho třeba vezmem k sobě. Že je nás moc? To se jen zdá… jakmile totiž někdo vyjde ven, je velká pravděpodobnost, že už se nevrátí. Doma se nenudíme. Když zrovna někdo nestřílí, tak bouchaj bomby. Nebo někdo klepe – což je vlastně asi ještě horší. Ale my, ženy, jsme statečný! ... Je libo trocha toho lidskýho utrpení? Komorní lidský drama, ve kterým je na malým prostoru dost postav, vystavenejch složitejm situacím. Silný…ale filmařskej zázrak to není. Prostě sbírka stresujících situací, vložená do jednoho dne. My ale víme, že válka je kurva a kdo v ní nejvíc trpí… (tak by mě zajímalo, proč k nám proudí zástupy mladejch mužů, když chudáci jsou vesměs ženy a děti…). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, jak to vypadá, když maj v Sýrii den blbec. 2.) Budeme se stěhovat. Starej mele něco vo Sýrii. 3.) Thx za titule „majo0007“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()
Při vší úctě ke strádání obyvatel občanskou válkou zmítané Sýrie, při vědomí statisíců obětí a jejich drsných příběhů musím označit Vnitřní život za uměleckou prohru. Snímek až příliš spoléhá na svůj hořký obsah, jenže způsob provedení pokulhává. Při vší zobrazované bolesti film neumí strhnout, dokonce nedokáže ani trvale upoutat pozornost. Všiml jsem si skelného výrazu v očích některých diváků, neuniklo mi ani jejich opakované zívání. Chyba není v hercích ani námětu, konec konců Hiam Abbass je oprávněně považovaná za špičkovou herečku a Diamand Bou Abboud taky není k zahození. Problém spočívá v režii. Philippu Van Leeuwovi zkrátka chybí mistrovství nezbytné k natočení velkého filmu. Vemte si Polanského Dívku a smrt nebo Kachyňův Kočár do Vídně. V obou případech režisérovi stačí jednoduchý příběh, komorní prostředí a pouhé tři postavy k rozehrání emočně zdrcujícího dramatu a všechno jen proto, že režii měl na starost kreativní tvůrce, který se nechtěl spokojit s průměrným výsledkem. Celkový dojem: 55 % ze slušnosti. ()
Klaustrofobní peklo, na jehož konci se možná budete bát odhrnout závěsy... ()
No, musím přiznat, že mně film celkem dostal. Dostal a to z několika důvodů. Jednak si člověk blíže uvědomí v čem tam leckdo už několik let žije.... Válka samozřejmě nejvíce vždy dopadá na civilní obyvatelstvo. Tak si to shrňme... Jak to v té Sýrii vlastně je. Syřané tam útočí na zbytky IS, Kurdy a Svobodné islamisty. Rusové se Syřany tam útočí na Kurdy a IS. Turci útočí se Svobodnými islamisty na Kurdy, Syřany a IS. Američané útočí na IS, Syřany a na Rusy, ovšem jen když oni útočí na Kurdy. Íránci útočí na Izrael a se Syřany na IS. Izraelec útočí na Syřany a Íránce... A teď v tom bordelu ať už jste jakéhokoliv vyznání bydlete v baráku uprostřed toho všeho s malými dětmi. Tohle jsou ti, kteří zasluhují naši solidaritu a pomoc. Tohle jsou ti, kteří kdyby sem přijeli, samozřejmě na dobu než nebezpečí pomine, neřeknu ani popel. ba co víc, klidně bych poslal nějakou kačku na vybavení jejich provizorního domova nebo někde v rámci nějaké akce Z pomohl připravit třeba ubytovnu. Ano já, odpůrce migrace, sluníčky označován na internetových diskusích za xenofoba a někdy i - ufff -- nácka (oni to ti dobří lidé co chtějí zachránit Afriku nastěhováním jdo Evropy to mají z hlediska názvů krapet zmatlané). Problém je, že tihle lidé skutečně ohrožení ve válkách se k nám nikdy nedostanou. Jsou tam, nebo v nějakých uprchlických táborech tam. Ano vzal bych všechny včetně dědy i toho mladíka. A pak až by to tam skončilo, poslal bych je domů zpátky. Budovat zničený domov, zajistit aby se to podruhé už nestalo. Druhá věc, kterou jsem si u filmu uvědomil byl geniální scénář. Tvůrcům totiž stačilo 9 lidí, byt a sem tam nějaký zvuk jako výbuch, štěkání ákáček či houkání hasičů a ambulancí. Člověk z toho nic neviděl, dokonce ani kousek omítky či prachu nikde nespadl a přeci jste měli tíživý pocit, že venku je válka. Báli jste se spolu s rodinou, že sniper si vybral zrovna horní patro vašeho činžáku a až přiletí Hindy, nebo tam někdo z druhé strany pošle pár erpégéček, schytáte to i vy o 2 patra níž... Vždycky jsem nesmírně obdivoval tyto minimalistické scénáře, které na pár metrech umí rozehrát skutečné válečné drama. Parádní byla i kamera a i hercům jsem jejich role věřil. A řeknu vám čím dál více si vážím naší země. Nemohli jsme si skutečně přát krásnější a bezpečnější kout světa! Musíme jen hlídat aby nám tu z toho naši a zejména ti bruselští pomatenci snící o multi-kulti ráji neudělali stejný bordel jako je dnes - In Syria. Dávám za 4 závory na vchodové dveře. * * * * ()
Okrem mladého mi boli všetky postavy nesympatické. Hlavne stará mi pila krv! A pritom ja vlastne Hiam Abbass mám veľmi rád. Avšak v tejto roli by som ju zahlušil! Neroztrhnem sa, ale táto snímka vo mne nezanechala prakticky žiadne emocie, hoci ten koniec bol suprový. 45% ()
Kruté, čisté, surové, bez příkras. ()
Van Leeuw nám jednoduchou formou, bez príkras, bez zbytočnej vojnovej mely a potokov krvi svojim filmom povedal, že vojna je hrozná. Viem, nič nové, ale tentokrát sa na ňu pozeráme očami civilistov ... Abbass výborná. Videné v rámci 30 dní so svetovou kinematografiou (marec 2018) ()
Napínavé. Ta bezprostřednost je přesvědčivá. Jeden hrozný den obyčejné syrské rodiny. Ale o syrském konfliktu se nedozvíme nic zvláštního. ()
Žánry se mění v čase, dřív by to byl horror, potom scifi, pak pouhá skutečnost; dnes asyriated, zítra czeciated- i když na oko už tak vypadá, Corona-Vir, ještě není Korona-Sir, dosud nikoho neznásilnil... Byt jako pevnost, dobytná... pro kohokoli. Odstřelovače, rabovače, bombardovače, zvenku. Zevnitř zobrazeno velice decentně, obvykle to bývá horší. Orientální matriarchát už mnoho zachránil, ale mnoho také poslal k čertu. ()
Pre nás deprimujúce, v Damasku rutina. Celkom "bežný" deň v jednom byte v sýrskom paneláku. Nad hlavami bomby, za dverami pošuci a za oknami snajper. What a wonderful day! ()
Docela trýznivý film o životě v Sýrii. Nebo spíš o přežití, protože téhle rodině se vzít kramle do Evropy kupodivu nezachtělo. Jejich dům jim byl zároveň útočištěm i vězením. Zdroj napětí filmu se udál hned na začátku a společně se slušnou prací kameramana se povedlo navodit docela stísněnou atmosféru. Bohužel kromě té atmosféry mě to nepřišlo dvakrát poutavé. ()
Izraelka Hiam Abbass hraje šéfku rodiny v posledním obývaném bytě rozstříleného činžáku kdesi uprostřed bojové linie v Damašku. Spolu s její rodinou tam je i manželský pár s děckem, kterému vybouchl byt v pátém patře, služka a syn jedné známé. Intenzivní atmosféra války v Sýrii v komorní minimalistické formě ( pouze byt a úzký výhled z bytu na parkoviště ) a přesto přesvědčivé a autentické - odstřelovači, bomby, vojáci, povstalci, rabovači - permanentní nebezpečí vyjádřené také ve famózním hereckém výkonu hlavní hrdinky. ()
Film o skratových reakciách v stresovom období / vojna /, o to, že každý má svoju pravdu, o násilie na ženách / aj znásilnenie /, o morálnych dôsledkoch každého rozhodnutia. ()
Príbeh obyčajných ľudí - 1 rodiny, niekoľkých generácií, v 1 byte, počas neobyčajnej doby - situácie - vojny v Sýrii.. Hoc je snímok čisto komorný, natočený z úhlu pohľadu konkrétnej rodiny, je dosť surový, realistický, pochmúrny, smutný, drží diváka v ako-takom napätí počas celej svojej dĺžky, keď neviete, čo sa môže stať v nasledujúcich momentoch. ()
Emotívny, ale deštrukčný príbeh o ničom. Nemalo to myšlienku, podstatu. Temer žiadny scenár, rozhodená a zmätená réžia, príbehovo ploché a prázdne. Iba slušná atmosféra. Nič viac. Najskôr to malo propagačný úmysel pre pochopenie utečencov. ()