Daj mi tvoje meno

„Když to nejméně čekáš...příroda lstivě najde tvoji slabinu.“ Prý „Broskve v tísni!“…tímto děkuji nejmenované uživatelce, upřímně jsem se zasmál. Teď už ale k filmu samotnému. Neměl jsem žádná vysoká očekávání. A strach z nudy mě dlouho odrazoval. Nakonec se mé obavy ukázaly jako liché. Předně, podařilo se mi vcelku rychle adaptovat na rozvláčné tempo vyprávění, navíc podpořené místem a časem (prázdninami v slunné Itálii), kdy se dlouho zdánlivě nic nedělo. Ale opak byl pravdou. Bavilo mě sledovat to postupné, zpočátku téměř necitelné oťukávání ústřední dvojice (jen tak „mimochodem“ výborně zahrané). Přistoupil jsem na pravidla hry a vnímal čím dál větší napětí mezi oběma „zainteresovanými“. Zpočátku ze strachu z odmítnutí, pak žárlivosti a nakonec rozloučení. A film výborně vygradoval. Přišel skvělý rozhovor s otcem a následně pohled do krbu, při kterém vše viděné na diváka teprve dolehlo v plném emocionálním rozsahu. Hodnotím silnými 4*. „Co jsi dělal?“ - „Nic!“ - „Chápu...přesunul ses do rostlinného království?“ (22.03.2018)

Pokud odečtu jakože odlišnost v gay romanci, která mi v tomto podání byla celkem nepříjemná, zůstane mi v první půlce nudný art, v druhé půlce celkem slušné a očekávatelné vyústění. Celé to bylo dost předvídatelné a ne moc zajímavé, obyčejné. Hezké prostředí, nesympatický hlavní představitel a ne moc důvěryhodný hlavní představitel číslo 2. Nejsympatičtější na celém filmu byli rodiče. (06.03.2018)

Letní romance ze severní Itálie roku 1983 stojí na výborně vybudované atmosféře a perfektně vystavěnému soundtracku. Mladý Elio si nejdříve začne románek s krásnou Marzií, ale vzápětí ji začne podvádět s americkým studentem Oliverem. Zatímco sex s Marzií nám kamera dovolí vychutnat (Esther Garrel je fakt krásná), jak dojde na Olivera, následuje odjezd kamery na pohled z okna. Takže nakonec asi nejpřijatelnější homosexuální romance pro heterosexuální diváky. Možná ale mohla být trochu kratší (70%). (19.03.2018)

Dva kluci v létě v osmdesátkách v Itálii. Jestli režisér není gay, tak jim jde aspoň hodně vstříc, protože ten mladší chodí furt nahoře bez. Ve vodě, v pokoji, v trávě, v lese. Mimochodem, skvělé fyzické herectví Chalameta. Je tak klackovitý, tak přítulný, otevřený, zranitelný, zraňující. Nebezpečný. Sobě i okolí. V nevyzpytatelném věku a rozpoložení, které znamená, že automaticky bude navěky popálen. I to, že popálí. ____ Skvělé scény s krásnou sochou vynořující se z hloubi zapomnění. Rozpomenutá, znovu uctívaná krása. Objev hebkosti broskve. Mohlo by to snadno působit sprostě, ale tady to spíš dojímá, jak se ten kluk za svou rozkoš stydí. ___No jo, no. Dva kluci v létě. Ale toho léta a té Itálie bylo moc. Zdálo by se, že těchto věcí nemůže nikdy být příliš mnoho, ale když jsou jen dekorativní a ne významové, tak znudí. Slunce svítí skrz listí stromů. Fajn. Ale nemusím to vidět v dlouhých, samou sebou se opájejících sekvencích. ___ Monolog otce v závěru? Dobrý. Dlouhý telefonát syna v úplném finiši? Ještě lepší. ___ Ale, kluci, máme tu i střihačské nůžky, víme, abychom tou nekonečně slunivou tetelivostí ve středu filmu nenudili ty ostatní. Kapišto? (06.03.2018)

EDIT: Uplynulo pár měsíců od shlédnutí a musím přidat poslední hvězdu. Neměla jsem pravdu v tom, že by tento film byl pouhým dalším opakováním, dalším pokusem o zachycení té neopakovatelné mladické zkušenosti s prchavostí, nezadržitelností krásného prožitku. Je to mnohem důležitější dílo. Po té době vím, že ve mně stvořilo hlubokou vzpomínku na ten dokonalý prožitek, se vším smutkem a ušlechtilým dojetím, které k ní patří, jako by byla moje. Tenhle film je žalozpěvem i chvalozpěvem o nezadržitelnosti dokonalé krásy a volnosti jejího prožívání při vědomí jejího prchání. A je zároveň jakýmsi dokonalým pomníkem všem touhám zachytit tohle mladické prožívání, a prožívání mládí, a všem dílům, v nichž s tyto touhy otiskly, od antiky až po dnešek. - KONEC EDITACE. *** Není to tak, že by to silné a nezměnitelné prožívání, které chtěl autor předvést, zachytit, vyjádřit, šlo předvést ještě lépe. Ale přes všechnu tu jedinečnou krásu i smutek takový počin pořád zůstává univerzální esejí, nepřekračující svůj stín. ***** Je to počin silný a dobrý v uchopení svého tématu, ale toliko konstatuje univerzální krásu a smutek v jinošském pelu a jeho pomíjení, v antickém tématu syrové křehkosti, volnosti a dobrotě nepokřiveného chlapeckého mládí, které může v ideálně chápavém prostředí první lásku a zamilování i do vlastní síly a krásy (naléhavý požadavek Call Me by Your Name, vytknutý do názvu, zdůrazňuje ono - zdravé - narcisistní očarování sebeobjevováním, oslavnou sebezamilovanost, vzájemně nesobecky odzrcadlenou) prožít nejšťastněji a nejlépe, ale nemůže ji v její jedinečné podobě zadržet. Film znovu objevuje antiku a její idol, revokuje tento antikou opěvovaný odvěký zdroj prožívání efemérní krásy a smutku z pomíjení mladické dokonalosti, bez pokryteckých tabuizací, ale s něžným taktem a za přihlížení a napomáhání zkušených postav, jež pro tento proces mají niterné pochopení pramenící z vlastní zkušenosti.*~ (20.01.2018)