Ciao

Tak násilná snaha (naprosto bezvýsledná) o art se vidí jen málokdy, a i ten kousíček originality ve finále zabíjí táhlé scény "lidi, bulte", které spíš ale člověka natěší na závěrečné titulky. Dialogy jsou jako z jazykového kurzu pro mírně pokročilé a všichni tři herci působí, jako by je sebrali na castingu, který se pořádal v okresním kulturáku (nic proti ochotníkům, ale před kameru by měl jít někdo, kdo umí vyjádřit emoce, aspoň trošíčku, Mark byl mouchy snězte si mě, jeho nevlastní čínskou sestru mouchy už dávno sežraly a jejich nový italský přítel se tak dlouho učil americkou výslovnost, až zapomněl hrát). Námět má potenciál, člověk by u toho mohl řvát do halelůja, jenže Ciao je sice k pláči, ale ne ke smutnění. Na kýženou otázku "Did you love him?" divák čeká hodinu a stejně z toho nic není. Dávám přednost filmům, kde nemusím přemlouvat postavy, aby se už konečně k něčemu odhodlaly. Jinak, jak píše HollyW, po tom, co člověk zhlédne britský Weekend, kdejaké queer drama mu zkrátka nevoní. (28.03.2013)

Holding a shot until the cows come home, are milked dry and put out to pasture once again does not make an art movie. Nebýt italského, řekněme impresária, Alessandra Calzy (který se částečně podílel na příběhu a zahrál si Itala, co se na něj dobře kouká - na herecký debut to nebylo úplně špatné!), Ciao by nebylo ani na ty dvě hvězdy, je to zklamání týdne (ano, jen týdne). A z toho jedna hvězda je za to, že se ve filmu nikdo nesvléká. Film je i přes necelou hodinu a půl zdlouhavý až dlouhý (viz úvodní citace z recenze v NYT), je to bohužel nudné, ukňourané, a to i přes původně zajímavý nápad, který ale pak trochu sklouzne do klišé... tomu ani neříkám spoiler warning. A to ještě nemluvím o zpracování, které je místy až na facku (nechci hnidopišit, ale za všechny zmíním aspoň zvuk - viz zcela bezvýznamně hlasité polykání (sic!) snad všech herců, to přece muselo rušit všechny - anebo zhůvěřilé svícení: totálně rušivé /asi "umění"?/ spodní nasvícení herců doma při večeři, proč?!). Dialogy působí škrobeně, paradoxně příliš "filmově" (všichni hned vědí co říct, na co se zeptat, kde je aspoň náznak přirozenosti?). Ke konci se film místy trochu zlepší (jako by začal režírovat někdo jiný?), ale oba předchozí snímky původem malajského režiséra Yen Tana (*1975) budou přece jen zdařilejší (Happy Birthday /2002/ a Deadroom /2005/). Škoda. (24.08.2011)

Aj toto sa obcas stava. Tesil som sa a bol som dost sklamany. Film mohol byt skvely, ale herecke vykony oboch hercov ma od prvej chvile znervoznovali. Cely cas som mal pocit, ze maju pred sebou scenar a len si ho medzi sebou skusaju. Vymenit hercov alebo tych aktualnych naucit hrat a mohlo to byt super. Pre porovnanie by som dal vykon chalanov ( Tom Cullen a Chris New ) vo filme Weekend. ktorym som veril kazde jedno slovo. Plne suhlasim s komentarom tomeša a HollyW (09.10.2012)

Krásný a příjemný snímek, který se zaobírá zejména láskou a přátelstvím. Na první pohled tento film možná vypadá až přiliš amatérsky, ale jeho vyznění rozhodně není žádná tuctová záležitost. Líbil se mi nápad, kde byla jedna z postav (Mark) představena jinými (Jeff a Andrea), a to ze dvou různých pohledů. A ikdyž se ve filmu Mark objevil opravdu minimálně, tak i přesto byl tím, kdo tahal nejvíce za nitky. Zkrátka snímek, který říká, že když se vyrovnáváte se smutkem nad ztrátou milované osoby, tak by jste na to rozhodně neměli být sami. (16.09.2012)

Raz, cestou do prace e som videl na ceste lezat hovno. V rannom chlade sa z neho este parilo a ja som ostal v nemom uzase z tohoto carokrasneho okamziku mojho uboheho zivota - fakt ako nekecam, jedna z najkrajsich chvil. . Ranna mlha, k nebu stupala ta nezamenitelna aroma a jemne odtiene hnedej sa len hrali na orosenom asfalte. Vplyvom toho prenadherneho okamziku som sa zastavil a kladol som si opat zakladne otazky ludskeho metafyzicna : "Kto som"? Odkial som a kam idem? V usiach mi vyhraval Vangelis a zase som sa odputal od zemskeho povrchu a namieril som si to minimalne k Kuiperovmu Pasu, popripade este aj k Oortovmu mracnu. Moje hlboke filozoficke uvahy vsak prerusil sused duchapritmonou otazkou : Kurva doprdele, ty cumis do hovna? No a taxom musel ist zase do tvrdej reality vsedneho dna. PS : panske zadky a konecniky nepovazujem za pritazlive, filmovu teoriu som nestudoval, doteraz viem o nej hovno a dufam, ze to tak aj dlhodobo ostane. Jo a dlhodobo fungujem ako repelent na odborne termity z filmovej teorie. 0 % (08.10.2016)