Daj mi tvoje meno

Academy Award 2018 nominee. Nejméně nápadný film letošních Oscarů, zároveň jeden z nejkrásnějších. Po tom floutkovi z Lady Bird mi pomohl vzít na milost Timothéeho Chalameta, který je jako citově a sexuálně nejistý puberťák skvělý. Naopak jsem měl potíže s Armie Hammerem. Jak tu všichni obhájci tohoto filmu píšou, že si zasloužil oscarovou nominaci za vedlejší roli, osobně mi přišel trochu prkenný a hlavně nevhodně starý, Chalamet klidně mohl hrát jeho syna a divný by mi to nepřišlo. Ale to je asi jediná výtka. Nádherná atmosféra léta v severní Itálii, přátelství, holky, kluci, antika, studium... prostě paráda. Ani mě nerušila stylizace do 80. let, není totiž nějak moc patrná, film se mohl klidně odehrávat kdykoli. A moc se mi líbila nenásilnost podávaného vztahu mezi oběma kluky, žádné tlačení na pilu, žádný homofobní prvek zdůrazňující mimořádnost queer tématu - je úplně jedno, jestli to jsou dva kluci, nebo kdyby šlo o dvě holky či kluka a holku. Dej mi své jménoje skvostný letní snímek, dějově nijak nevyčnívající, ale o to silnější - jednoduchý milostný příběh v tolerantním prostředí. Nic víc, nic míň. A jako takový za suverénních pět hvězd, protože sledování byla jednoduše pohodová paráda. (10.03.2018)

Všechna čest hereckým výkonům Armieho Hammera a Timothéa Chalameta, ale hlavním hrdinou tohoto filmu a také nejsilnějším důvodem, proč je Call Me by Your Name jedním z nejlepších filmů roku, je režisér Luca Guadagnino. Neskutečně se mu totiž povedlo vystihnout atmosféru časoprostoru, v němž se takovýto příběh vůbec mohl odehrát. Léto v italské Lombardii, kde je vše prodchnuté bohatou historií, antikou a renesancí, láskou k vědění, fascinací uměním, filosofií a krásou jako takovou, tělesnou i duševní. Proto dává monolog otce na konci smysl, a i proto to mohlo být celé takové nekonfliktní. (25.12.2017)

Bol som veľmi zvedavý, čo sa ukrýva za tak vysokým (94%) hodnotením tohto filmu. No a zistil som, že nič moc. Ako sa film blížil ku koncu, očakával som niečo, z čoho mi spadne sánka, niečo, čo zmení vibrácie vo mne vnútri a za čo pôjdem s hodnotením vyššie. No a nič! V podstate mi sánka i spadla; ale z toho vysokého hodnotenia, ako som už spomenul na začiatku komentu. Subjektívnych 50%. (22.12.2017)

CMBYN se stalo kultem ještě předtím, než se vůbec dostalo na plátna. Zásadní snímek pro svou dekádu. Filmové umění a cit pro vyprávění a detail ve své plné kráse. Slunná Itálie, krása umění a památek, prostředí, uličky a domy, z něhož historie dýchá na každém kroku, knihy, hudba, stromy šumící ve větru, kvetoucí příroda. Není snad ideálnější doby a místa pro zasazení milostného příběhu. Timothée Chalamet je zářící mladý talent nádherné tváře s posmutnělýma očima. Jeho charisma se více přibližuje evropským hercům, jako by snad ani nepatřil do Ameriky. Armie Hammer zase ztělesňuje jakéhosi antického bohéma dokonalé krásy. Chemie mezi nimi, Charmie, as you know:), je dokonalá. Jejich společné scény jsou nádherné a nezapomenutelné. Touching, sensual, tender. Herecky jasně vítězí Timothée, vidět ho zcela zlomeného po odjezdu Olivera, je heartbreaking. A závěrečná scéna u krbu je devastující. Ten kluk má dar, kterým nedisponuje zase tak moc herců. Když pláče, tak to není nějaký, "standardní, Hollywoodský" pláč na povel. Vy mu to prostě věříte. Působí to tak skutečně. Přenese se to na Vás a trpíte s ním. Když si ještě sami vzpomenete na nějaké své dávné, (ne)naplněné lásky a na ty pocity prázdnoty a dusivé bolesti, když "ten" člověk odejde a Vy víte, že už ho možná nikdy neuvidíte, je dopad této scény ještě o to silnější. Z ostatních herců stojí za zmínku rodiče v podání Michaela Stuhlbarga a Amiry Casar. Takové rodiče by si přál snad každý teenager, který prožívá zrovna možná něco podobného. Amiru jsem zatím viděla v jediném snímku, Anatomie pekla, kde do toho bušila se sexuální mašinou, Roccem Siffredim. Pamatuji si, že tady mě, navzdory pochybným kvalitám snímku, zaujala. A u Esther Garrel je jasná podoba s bratrem Louisem:) Call Me by Your Name je jako umělecký kousek nedocenitelných kvalit. Člověk má chuť se sbalit a vypadnout pryč z města, od všeho stresu, lidí a starostí. Odjet daleko, na místo, kde se zastavil čas, kde se můžete vykoupat v ledové a křišťálově čisté vodě z hor, naslouchat zvukům přírody, a kde Oliver a Elio prožívali svoji lásku. Soundtrack je srdcovka. Chci Oliverovy tenisky:) Later. Because I wanted you to know. You're making things very difficult for me. I wish everyone was as sick as you. Can you come get me, mom? I remember everything... (15.04.2018)

Letní bezčasí v osmdesátkové Itálii a jeden osudový románek. Jenže mezi stejným pohlavím. Velmi vnímavý syn akademiků Elio, který tráví léto bezstarostným vysedáváním u vody, sbližováním se s kamarádkou, bloumáním po starém domě a poslechem klasické hudby, a o pár let starší Oliver, doktorand, jenž do domu hochových rodičů přijíždí dokončit svoji akademickou práci. Nejprve měli spoustu času, po vybublání citů na povrch se společné chvíle výrazně krátí. V komponování intimních scén jsou tvůrci obezřetní, jindy však velmi citliví, přesní, atmosféričtí, s čímž mnohdy dopomáhají balady Sufjana Stevense. Herecky moc fajn, přešlapující hoši v rozpacích se toho zhostili velmi dobře. Celé jsem to vnímal jako vydařené queer drama, o výrazný bod výš ho nicméně nakonec posunul Michael Stuhlbarg, který v závěru směrem k synovi pronese monolog, z kterého mrazí. Příjemně. (10.01.2018)